Hana jori dango

Kolem čtvrtého dílu to začalo být hyperbolicky vtipné bez posledního zbytku zábran :-) Část humoru se točí kolem slovních hříček se čtením znaků, což se ukazuje už parodií na přísloví v názvu.     Co do popisu... Spousta anime je točena kresleně proto, že je to prostě levnější, než kvalitně točit hraný film. Jakože např. kulisy Tokia, které jako obvykle rozdupe nějaká ta příšera, jdou líp nakreslit než udělat modýlek tak, aby vypadal věrohodně... Nebo pokud chceme, aby dvanáctiletá děvčátka hrála nymfomanky jako v normálních japonských seriálech, je to taky jednodušší nakreslit, než ukecávat rodiče, že by se to stejně za rok za dva naučila ve školní družině. Vůbec už nehledě na to, že je v Japonsku poměrně málo herců, kteří nejsou tak trochu prkna -- zatímco kresleným postavičkám Stanislavského do hlavy vtlučete.     Mou obvyklou drobnou oklikou se dostávám k tomu, že jen málo hraných filmů či seriálů je natočeno rozmáchle "neomezeným" stylem obvyklým v anime. Ani hrané předělávky nebývají ve výrazových prostředcích doslovné (to by je neměli důvod přetáčet), ale jsou zpravidla "zcivilněné". V Hana yori dango je silnou stránkou naopak přehnaný důraz na obvyklé prostředky v anime -- takhle by to zkrátka bylo kreslené. Pomrkávání na kameru není pomrkávání, ale občas úplné vyskočení z role a komentování, co to točíme... Přehnané rekvizity, na hlavu padlé rodiny (bohaté i chudá), dialogy animearchetypální, přeplošené postavy, kamera jako v anime atd...     Lahůdka, která neobyčejně potěší. Nejvíc mě bavila asi Okami-san (Kato Takako) a její vypravování o bývalých láskách... (04.11.2011)

Tak mám první sérii za sebou a musím říct, že Hana Yori Dango u mě vyhrálo na plné čáře, protože nepostrádá nic z toho, co mám na japonských seriálech ráda - bezvadnou atmosféru, zábavu, japonský vtip, romanci a postavy, které si prostě zamilujete. Vůbec nezáleží na tom, že jako většina japonských seriálů pro mladé, je to do značné míry přehnané a idealizované. S tím je třeba počítat a osobně v tom nevidím žádný problém. Co se dá taky čekat, když je to natočeno podle původní šódžo mangy - a co se týče šódžo mang (manga pro dívky), tak ty jsou snad vždycky aspoň trochu nereálné. Osobně jsem zatím mangu nečetla ani neviděla žádnou jinou verzi Hana Yori Dango, ale po téhle zkušenosti se nejen ráda podívám na druhou sérii, ale někdy bych se ráda dostala i k manze, anime, nebo snad korejské či taiwanské hrané verzi. Ani se nedivím, že se z toho stal v Asii takový fenomén. Už se na něm sama vezu... ~(5,0★)~ (14.12.2010)

Jo, mně se to líbilo. Moje nejoblíbenější scéna - a fakt je, že jsem na ni čekala od té doby, co jsem viděla, jak Makino ochraňuje snad v každé fázi věku svou kamarádku - je ta, kde dá Domyoujimu pěstí. Jo, to jsem si pěsti připravovala s ní a fandila a když ho položila jednou ranou na lopatky, tak to bylo takové veselé victory! :oD Takže já jsem spokojená. Jen nechápu, proč většina japonských seriálů, které jsem viděla, mají úplně stejný konec. To je prostě k nas****. ;-) Ale tak je to seriál na úplnou pohodu :-) Přeloženo. (17.04.2009)

Dobrý japonský seriál, který je doprovázen příjemnou hudbou a celkově i zajímavým příběhem, který nemá rozuzleného konce. Po shlédnutí první série jsem nevědel co si mám myslet a co mě film vlastně dal, ovšem proto je tu druhá série. Kdyby nebyl seriál tak zdlouhavý, měl by u mě za 5, ovšem některé scény jsou až příliš roztahané, což člověka začne nudit. 80 % (10.09.2009)

Jedná se o jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších japonských seriálů, proto jsem se na to už dlouho chystala, ale měla jsem docela strach, jestli se mi bude vážně tak líbit nebo jestli je ta sláva přehnaná. A teď, když jsem seriál během dvou dnů zhlédla, si myslím, že ta oblíbenost je zasloužená. Děj je trochu nereálný a přehnaný, lidé se chovají jako šílení, ale takové už japonské seriály bývají a takové jsem si je oblíbila, pokud je to ovšem vkusně vyjádřeno. A tady to vkusné určitě je. Dodává to přitažlivost, zvláštnost a vtip příběhu, který řeší vztahy krásné středoškolačky Makino, jež se zapletla s nejvlivnější skupinkou školy, F4, a není si jistá city jejich ani svými. Každý díl přinese nějaký zvrat, ale žádný díl nenudí a po skončení jednoho už jsem si automaticky pouštěla další. K hereckému obsazení výtky nemám, zejména představitelka Makino, Mao Inoue, si ihned získala mé sympatie. Nejvyšší hodnocení nedám, ale myslím, že na seriál budu vzpomínat ráda. (31.12.2010)