Holka jako já - příběh Gwen Araujo

Mě se tohle téma dotýká, takže nejsem úplně objektivní. Proto ta čtvrtá hvězda, která by tam jinak asi úplně nepatřila. Je za to, že je to film o tom, jak je absurdní nenávidět lidi jen proto, že jsou nedovoleným způsobem "nenormální", což ještě pořád je celkem žhavé a ne úplně dostatečně a hlouběji diskutované téma. Divák v takových filmech, i když jsou atraktivnější a dramatičtější než tento (a v tomto filmu asi obzvlášť) kdovíjakou hloubku moc nenajde, ale může je brát jako dvířka, skrze která projde do jiného světa. A může ten svět potom sám osobně poznávat a zkoumat, procítit ho a přemýšlet o něm. Mě vždycky u těch filmů napadne, jak je absurdní, že na někoho "jiného" (třeba ženu v mužském těle) se společnost dívá s odporem a páchá na něm násilí a jiné "jiné" (třeba slepé, nebo chromé) zahrnuje péčí a starostlivostí. Trapné, velmi trapné. Já jen doufám, že tyhle filmy můžou lidi trochu změnit, alespoň o centimetr pootočit jejich pohled, rozšířit jejich omezené obzory a taky že lidem, jichž se to bezprostředně týká, můžou naznačit, že přetvářka, podvody a lži (zde k nim Gwen v podstatě nutí celou rodinu) jsou hodně špatná volba a zařídí se jinak, férově. I když je to těžké, já vím. A v některých zemích skoro nemožné.----Co se filmu jako takového týče, je to zkrátka Agnieszka - trochu suché, střízlivé pojaté, s dokumentárním nádechem, syrová realita, která není vždycky kdovíjak hollywoodsky pohledná a zábavná. Gwen je podaná taky tak - obyčejně, uvěřitelně, nepřehrává, nepózuje. Mercedes Ruehl je taktéž výborná, také dědeček, který rád šije:) Hudba velmi ukázněná a příhodná, i když místama snad až moc smířlivá a konejšivá. Dala bych tedy lepší průměr, ale jak jsem řekla, ta hvězda navíc je za přidanou - doufejme výchovnou - hodnotu :) (01.03.2014)

Zajímavý film o chlapci, který se cítí být dívkou. Jistě, takovéto téma tu už bylo mnohokrát. Za všechny jmenuji např. filmy Transamerika, Kluci nepláčou či Vojákova dívka. Takže tohle téma je už natočeno na několik způsobů a těžko očekávat, že by to někdo natočil nějak jinak. A tak určitě nepřekvapí, že při tomto filmu jsem si vzpomněl i na ostatní výše zmíněné filmy. Ale i přesto paní režisérka Agnieszka Holland přináší do tohoto filmu nový prvek. Příběh o Eddiem (který si začal říkat Gwen) je prokládán soudním jednáním. A tak divák hned od prvních minut ví, že Eddie byl zabit, a tím vlastně končí napětí, protože divák nemusí přemýšlet, jak asi celý příběh dopadne. Film běží stylem, že chvilku sledujeme osudy Eddieho a jeho rodiny a chvilku zase záběry ze soudní síně. A je to prokládáno průběžně, což je nový prvek, který byl do tohoto žánru vnesen. A to je na celém příběhu originální. samotný příběh je triviální a chtělo by se říci stejný jako ostatní filmy o podobné problematice. Pokud bych měl hodnotit příběh samotný, tak ten originalitou neoplývá a je tam ohromně velká podobnost s filmem Kluci nepláčou, prostě kluk žije jako holka, chodí normálně s klukama a neřekne jim, že ve skutečnosti je kluk, a na to také doplatí, stejně jako ve výše zmíněném filmu Kluci nepláčou. A možná paní režisérka Holland tušila, že právě s tímto filmem bude tento její snímek srovnáván, a tak se objevil originální prvek v podobě soudního jednání. Filmu to rozhodně prospívá a právě scény ze soudu jsou oním důvodem, proč dávám čtyři hvězdičky. Koukatelný, ale provařený příběh by sám o osbě na toto hodnocení nestačil. Takže je to za čtyři hvězdičky. (29.10.2008)

Právě proto, že je to stále pravda a že společnost se stále ještě moc nepohnula...právě proto dávám tu hvězdu navíc do pěti, protože film nefilm, z toho faktu samotnýho se jednomu vaří krev. Každýho, kdo omezuje svobodná práva jiných lidí, bych zavřela do klece jako pokusnýho králíka a píchala do něj injekce, dokud by se nevzpamatoval. Ti, kdo berou svobodu jiným, na svou svobodu totiž nemají právo. (21.04.2013)

Příběh o odlišnosti, o ztrátě sexuální identity. O životě člověka, jenž se narodil jako chlapec a cítil se od dětství jako dívka. Společnost nikdy odlišnost nepřijme, stejně jako nikdy nepřijala úchvatnou a krásnou Gwen, jenž pohlavně nikdy nebyla stoprocentní žena. A našla se banda idiotů, kteří museli zjistit, jestli je skutečně žena a díky tomu ji následně utlučou k smrti. To jsou lidské zrůdy, né lidi jako Gwen! (Jejich právník to chtěl hodit na společnost, to byl vrchol!) „Život je takový, jaký si ho uděláme.“ JD Pardo byl neuvěřitelný.. (24.07.2012)

Když je kluk chlap a holka ženská od narození, je to terno, ale mezitím je bohužel spousta odchylek, na které si společnost a především rodina, těžko zvyká. U tohoto přesvědčivého televizního filmu (jak jinak, když ho natočila jedna z mých nejoblíbenějších režisérek) mě stejně pořád svádí srovnání s http://www.csfd.cz/film/29419-kluci-neplacou-boys-dont-cry/. Všichni máme v toleranci jakýchkoli odchylek proti normálu ještě velké rezervy.... Ale když přijde kluk první den do školy s namalovanou pusou, to je bez komentáře... (17.11.2009)