Režie:
Antonín MoskalykKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Luboš FišerHrají:
Jana Dítětová, Vladimír Šmeral, Martin Růžek, Jaroslav Cmíral, Vladimír Ráž, Jana Gýrová, Ferdinand Krůta, Vlastimil Brodský, Jiří Ornest, Emil Konečný, Otto Budín, Leopolda Dostalová (více)Obsahy(1)
Hra spisovatelky Jindřišky Smetanové měla na obrazovce premiéru v březnu 1966. Fiktivní příběh je umístěný do všedního dne pražské kavárny. Uprostřed zvláštního, nepojmenovaného napětí se ozve z televize zpráva, že zeměkouli obsadili okupanti - obyvatelé jiné planety. Ve městě ustává provoz, nikdo nesmí vycházet. Hosté musí vyřešit základní životní stanovisko: vykročit z obklíčení - byť s rizikem, nebo bezbranně setrvat v "jistotách" vnucené klece. Hra zobrazila společenské klima šedesátých let a vlastně předvídala srpen 1968. Proto zůstala více než dvacet let v trezoru. Autorka spolu s režisérem Antonínem Moskalykem za ni obdrželi v roce 1966 Cenu kritiky na festivalu PRIX ITALIA. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (56)
Velké psychologické drama, kde se z bežných postaviček během nebezpečí vyklubou pravé tváře. Teprve v nebezpečí poznáte přítele / nepřítele. Máme jeno dvě volby - je na nás, kterou vybereme. ()
Wow... ()
Tak tenhle film má hloubku, nápad i správnou sílu. Jana Dítětová ve své životní roli. Po shlédnutí je o čem přemýšlet. Tak to mám rád...90% ()
Super..něco mi říká že to je téma velmi žhavé :-) ()
"Když přijdou silnější, je to vždycky okupace…" V malé kavárně, v níž se potkávají roztodivné "figurky" (profesor dějepisu, matematik, instalatér, taxikář, úředníci), se podává opravdu silná káva. Pozorovat dotyčné, jak reagují na vzniklou situaci, kdy se všichni dozvídají podmínky dalšího života poté, co na zemi přistává jiná civilizace, je velmi zajímavé. Asi nepřekvapí, že někteří jsou názoru, že "dělat cokoliv proti, je hazard" a že je třeba se přizpůsobit. Mě trošku překvapilo, že tento názor zastává i profesor dějepisu (v podání Vladimíra Šmerala), který jinak v průběhu celého děje pronáší jedno zajímavé moudro za druhým (viz např. "95% lidí zlomíte charakter, když je zavřete, zbavíte je všech informaí a přestanete je instruovat …uděláte z nich pak hadr na podlahu"). Jako by autoři filmu chtěli ukázat, že i inteligence a elity národa mohou někdy selhat. Stejně tak je zajímavé, že nositelem naděje je matematik (Martin Růžek) popírající přitom zákony matematiky ("kdyby matematika měla pravdu, už nejsem na živu..proti matematice, proti číslům, proti rozumu…neumřete, protože chcete žít, strašně žít. Žádný stroj nemůž vyčíslit to, čemu se říká lidské odhodlání, vůle k životu.") Každopádně ona představa, že lidstvo by již mělo žít jen tím, "co bylo", že by se měl zastavit pokrok (a tedy de facto i čas), je vážně děsivá. Asi děsivější, než představa scénáristky Jindřišky Smetanové, že by za konečnou katastrofou lidstva mělo být zrovna jedno vcelku nevinné fotbalové utkání. V tomto směru máme dnes asi jiné globální hrozby, než v době vzniku tohoto filmu. Přesto jinak asi nemám tomuto filmu co vytknout. Za vcelku originální přitom považuji zpracování s hlasem hosta, který je přítomný a vede rozhovor se všemi postavami, ač ho na plátně není vůbec vidět. ()
Prorocký snímek, předznamenávající sovětskou invazi? I tak se to dá říci. Mnohem více zde však jde o konflikt svobodné vůle a s ní spojené nejistoty versus jistota skrytá za "humanitárním" útlakem. Může vůbec někdo rozhodovat, co je pro druhé to dobré? A nutit jim to proti jejich vůli? Je pak invaze cizích mocnotí ospravedlnitelná? A co na to obyčejný člověk? Film nedává jednoznačné odpovědi (i když kterým tvůrci dávají přednost je jasné), spíše ukazuje širokou paletu možností a odlišné způsoby chápání jedné dané, mezní situace. ()
„Operátor zjistil, že příčinou třetí světové války a zániku lidstva bude fotbalové utkání.“ No, co na to říct. Zajímavé zamyšlení nad tím, jak se zachová vybraný vzorek lidí v jedné kavárně, vystavený nečekané situaci. Spíš mimo kontext filmu se zde objevuje myšlenka, jak je někdy to lidstvo sebevědomé. Nechte nám naši svobodu rozhodování. Že se tím sami zničíme a s sebou strhneme jednu planetu a třeba i celou galaxii? No a co, naše svoboda je nedotknutelná. Nebýt velmi otravného hlasu komentátora a někdy až moc typizovaných postav (mnozí z nich ani nepotřebují jméno, vystačí si jen s profesí - Profesor, Inženýr, Instalatér, Malíř – adekvátně k tomu se pak chovají), bylo by možná hodnocení lepší. ()
Sci-fi z kaviarne, a to po celý čas, kamera z nej nevyjde ani na chvíľu. Zato kameraman netradične vstupuje do filmu formou reportéra. Kontakt so svetom sprostredkuje len obrazovka, ako je to časte aj dnes, len obrazovka televízora bola nahradená inými formami. Protivojnové posolstvo je doplnené protitotalitným, takže to nemohlo zostať bez trezorovej odozvy. Mimozemská totalita, ktorá zamrazí vývoj kultúry aj stav obyvateľstva, sa nemohla páčiť. Napriek krátkemu trvaniu ma film trochu nudil, takže nemôžem ísť cez tri hviezdy. –––– Nikdy dřív nebylo v novinách tak málo, jako je dnes. Přečtete si je a víte toho míň, než jste vêděl předtím. ()
Sci-fi podobenstvi. Sci-fi mam rad, podobenstvi moc ne. Velmi dobre obsazene i zahrane. Lze doporucit. P.S.: Jana Gyrova moc hezka, v roli smutne a tiche zidovky ktera prosla koncentrakem. Ani jsem ji v prvni chvili nepoznal. 3+ ()
Neobyčejně a nezvykle působivý televizní film. Silně sugestivně vyvolávala inscenace pocity stísněnosti, bezmoci a i znechucení nad jednotlivými postavami. Zbytečným a nefunkčním mi přišel hlas jakéhosi hlasu-tazatele "zvenčí". Z herců byl nejzajímavější asi Vladimír Šmeral; přesně vystihl nechutnost a zrůdnost myšlení mimo kontext přirozené lidské mravnosti. Téměř k nepoznání mladý tu byl Jiří Ornest. ()
Tohle je majstrštyk, až jsem se divil, že scénář není od Juráčka... ()
Scénář Jindřiška Smetanová. Cena kritiky - MTF Prix Italia 1966. ()
Moc hezky film ukazuje jak lidé různých charakterů a povah reagují na krizové situace. Šmeral i Růžek zahráli své role špičkově. Zajímavý moment byl když se dva z hostů dohodnou že jeden z nich půjde ven bojovat a druhý posečká v hospodě: "Přece jedno z toho musí vyjít ! " Skvělý film o kterém jsem doposud nevěděl.....oceňuji zejména skutečnost že se odehrává na jednom omezeném prostoru a je plný víceznačných a podstatných myšlenek. ()
Brilantní dramatická satira, s mnoha vyřčenými moudry a pravdami, které pro nás lidi nejsou vždy lichotivé. Pobavila mě příčina rozpoutání třetí světové války, ale při chování některých "fanoušků", proč ne. ()
Je potřeba ocenit schopnost napasovat takovou kravinu, jako přistání mimozemšťanů, na hrozbu okupace a aktuální politickou situaci. To je kumšt. Dokonce je to poučné i do dnešní doby a sedí to i na ekofašisty a neomarxisty, jak tam hovoří o opatřeních k zachování populace v "udržitelném" stavu. ()
Celý film se řeší ufoni a co s námi teď asi tak bude?? Takže na celém světě v jeden a ten samý okamžik přistanou ufoni a člověk za celý film nevidí ani jednoho jediného mimozemšťana. Jak to??? Proč aspoň náznakem z dálky jednoho rozmazaného nenatočili, proč??? No protože ufoni jsou nesmysl a podvod a když se celý film řeší totální nesmysly a podvody a na to se navazují filosofické úvahy, co jako že s námi teď bude, hodnotím to jako absolutní kravinu, vyhozené peníze a ztrátu času diváků. Herců ne, ty za to dostali jistě dobře zaplaceno i s příplatky za tuplované lhaní. ()
Československé televizní scifi, jež se odehrává v pražské kavárně plné hostů různých profesí a charakterů zrovna v okamžiku, kdy planetu Zemi obsadili návštěvníci z cizí galaxie. Tato nečekaná návštěva, jejíž uskutečnění se vyděšeným obyvatelům dalo najevo prostřednictvím televizního vysílání a jejímž údajným důvodem bylo zakonzervovat dění na naší planetě pro mimozemské studijní účely, nápadně připomíná okupaci Sovětským svazem, jež následovala o dva roky později. Především díky tomu a celkovému alegorickému vyznění snímku A. Moskalyka byl tento film na léta uložen do trezoru. V nečekané přelomové situaci se odhaluje pravé chování hostů kavárny, přičemž nejvýrazněji se projevoval ukřičený doktor filozofie V. Šmeral a hulvátský agresivní instalatér se sklonem k alkoholismu a antisemitismu J. Cmíral. Významnou roli nešťastné servírky s depresemi v tomto snímku dostala J. Dítětová a pragmatického vedoucího kavárny starajícího se o nerušený chod podniku ztvárnil F. Krůta. Z dalších návštěvníků kavárny mě zaujal matematik M. Růžek hrající s hlasitým filozofem šachy, zamlklý malíř V. Ráž a jeho velmi půvabná přítelkyně židovského původu J. Gýrová. Velmi zajímavé byly různorodé dotazy pro nepozvané hosty od různých osob z rozličných států světa, jež byly taktéž pronášeny přes televizní obrazovku. Slabinu v jinak výborném scénáři J. Smetanové spatřuji v závěru, který vyzněl poněkud do ztracena, řešení situace se neobjevilo, pouze dalo průchod negativním emocím opilého instalatéra. Za originální námět, jež poukázal na změnu psychologie osob v nečekané a krizové situaci a pozoruhodnou předzvěst nelehkých časů, jež měly skutečně přijít, si však dle mého názoru Moskalykovo nepříliš známé dílo zaslouží nadprůměrné hodnocení. ()
"Snášet ticho je stupeň kultury. Nesnášíte je, protože se bojíte přemýšlet!" Tohle "Orson Wellesovské" drama člověka donutí přemýšlet. Nedivím se, že bylo zakázané, ale udivuje mě, že bylo natočeno před 68 rokem... Každopádně se jedná o neznámý televizní film, který ale vypovídá mnohem víc, než ty známější... "Vždyť já je nemusím milovat, ale vyjít s nima můžu..." ()
Opravdu výborně natočená hra. U obrazovky jsem se cítil stejně jako v hledišti divadelního sálu. Naprosto pohlcující atmosféra a mrazivě opravdové rozprávky různých zástupců společnosti nucených společně čelit obrovskému problému. Chtěl jsem se jen mrknout, co dávaj v televizi a tohle mě teda docela dostalo. ()
Na svou dobu jistě hodně odvážná televizní inscenace, která předznamenávala společenské a kulturní uvolnění vrcholící Pražským jarem. Na aktuálnosti ale neztratila ani dnes, kdy jsou nám mainstreamovou propagandou vnucovány opět všemožné "jednomyslné" postoje a "nepohodlné" kritické myšlení je čím dál víc ostrakizováno. Pikantní může být rovněž paralela s covidovým "uzavíráním do klecí" a různými pokusy, kam až je možno zajít při manipulacích s lidmi a jejich sledování. V první půli mi inscenace připadala sice poměrně nudná a "zastaralá", ale ke konci se konečně pořádně rozjela a dostala i myšlenkový švih. ()