Avatar

Cameron po letech zcela po právu opětovně uchvátil titul autora technicky nejvyprecizovanějšího filmu, jaký tu kdy byl. Na vymakané obrázky on si vždycky potrpěl, a já mu to vždycky žral (až na Titanic, ehm)... ale TOHLE - až teď si, dámy a pánové, uvědomíte, na jak placaté 2D jste se až doteď dívali a zvykli si to považovat za normální. A teď nemluvím o tom, že na vás z plátna vyskočí nějaká příšerka nebo vyletí oštěp - je řeč o dvou a půl hodinách prostupných obrázků a efektech, ze kterých mi padala čelist, což mi v požehnaném roce 99 nezpůsobil ani Matrix, jehož DVD stále hýčkám ve své filmotéce. Tohle není vizionářství, tohle je zcela přelomové zpracování té někdejší vize pana Jamese Camerona o zcela novém druhu filmu. Přihoďte k tomu neskutečně přitažlivou flóru a faunu Pandory a k tamním projižďkám skvěle vyladěnou hudbu, a máte atmosféru uceleného, dýchajícího a dechberoucího ekosystému/organismu, ve kterém byste se s radostí ztratili. Je sice možné, že to na vás nezafunguje a budete se jen dívat na to, jak třímetroví modří mimozemšťani hopkají (jen tak btw daleko realističtěji než jakékoliv jiné animované postavy) dle scénáře obdařeného jen prostinkou a mnohokrát viděnou zápletkou skrz ty moc fešně vymodelované šumící bory a hučící vody, jenže Avatar redukuje skupinu svých nepříznivců ještě jedním fíglem, a na ten možná nebudete připraveni. Tím fíglem je poselství o dluhu, který si my tady u nás, na té naší pro tak velkou skupinu bezohledných dementů opravdu příliš malé planetě každý den navyšujeme. Jamesi Cameronovi za to budiž chvála, protože s Avatarem přichází ve chvíli, kdy jistý od reality zjevně odtržený paňáca neváhá v živé stand up tragedy poučovat celý národ o tom, že naše současná "svoboda" je daleko důležitější, než celá naše planeta (takže už asi ani ty neexistující globálně oteplené banány nebudeme potřebovat na něčem pěstovat), a že na svoje potomky můžeme zvysoka kašlat, protože to, v jakém světě budou následkem našeho chování nuceni žít, je přece jenom jejich problém. Pokud to snad náhodou někomu nedošlo, snažím se (ač mě to mrzí) říct, že prezident téhle republiky je latentní sociopat vymytý tak dokonale jako plukovník Quaritch, a přejít plynule k tomu, že Avatar je ekologický až za roh. Ano, sice se maskuje za sci-fi žánr a až na kost jdoucí konflikt dvou diametrálně odlišných civilizací v daleké budoucnosti, kdy budeme posílat svoje mysli na procházky v cizím těle, ale zejména skrze nezdravě přehrávajícího Giovanniho Ribisiho demonstruje zabedněnost lidské rasy vůči očividným věcem a vyzařuje svou pozitivní zelenost do světa způsobem, který musí být téměř každému srozumitelný a sympatický. Mě dokázal Avatar i přes svůj skoro až laciný příběh strhnout a pohltit - možná proto, že mě nemusel o ničem přesvědčovat. To ale vůbec nic nemění na tom, že si ode mě zaslouží 90%, a to i přes to, že mě poslech OST samostatně bez obrazu dost zklamal - ve filmu hudba funguje na výbornou. (21.02.2010)

Když to skončilo, připadal jsem si jako Jake Sully probudivší se odpojen od svého avatara. Chtěl jsem okamžitě zpátky. Ano, ten příběh je od začátku dokonce neomylně předvídatelný. Jenomže to mi nevadilo. Je potřeba vědět, na co jde člověk do kina. Jestli nejste ochotni přistoupit na přímočarou pohádku v DOKONALÉM vizuálním hávu, na Avatara nechoďte. Jen budete lomit rukama a nechápavě si trhat vlasy. Můžete se ptát: 1) Je Avatar opravdu ekologická agitka? Zeptám se: Líbila se vám Princezna Mononoke nebo Naushika z větrného údolí? 2) Vypadá to opravdu tak úžasně? ANO! 3) Jaký je dabing? Ujde, ale zcela jistě zabil spoustu vypjatějších scén. 4) Co Hornerova hudba? Mně tam sedla jako prdel na hrnec. Je totiž stějně předvídatelná jako Cameronův příběh. 5) Tak co teda? Avatar je podaný s takovou lehkostí a samozřejmostí, že většinu z vás donutí se na Pandoru vratit co nejdříve. (19.12.2009)

Offline epos pro generaci online- se skvostnými ručními ilustracemi, psaný obrovským mainstreamovým fontem. Vůbec nevadí, že jde o masový/lidový spektákl, postrádám ale údiv, tajemství, skryté filozofické podhoubí či palčivé existenciální otázky. Nalézáme se v omamném, perfektně vysoustruženém světě modelových postav s přehledně umístěnými odkazy, aby je pochopil sebejednodušší divák (aVATAr působí jako ekologicko-protiválečná antikolonizační pohádka, zatímco téma paralely vztahu dvojče-dvojče, člověk-avatar, úskalí virtuální existence, proměnlivost identity a její slupky v zásadě mine, což je škoda), ale polopatické a v každé minutě předvídatelné převyprávění nejlepších filmů vašeho života je pro mě málo, nedá se zkrátka číst na víc způsobů. I když má subgeniální modrozelený obal a revoluční-totiž přirozené a nenásilné, podřízené filmu- použití 3D. Král světa je nahý, ale jeho poddaní mu aplaudují. 70% (15.12.2009)

James Cameron překonal absolutno. Šel jsem na Avatar s tím, že mě čeká něco neuvěřitelnýho, ale že už po pár minutách si moje brada vyzkouší bungee jumping na podlahu a puse se otevře, jak kdyby očekávala přílet Airbusu A380, to jsem vážně nečekal. Těžko hledat slova na něco, co si žádná lidská fantazie nedovede ani představit. Připadalo mě to, jako kdyby se James Cameron rozhodl konkurovat sexu a přívádět lidi k hromadným orgasmům. Jak jinak si vysvětlit tu vizuální nádheru planety Pandora, umocněnou ještě 3D zážitkem v kině Imax neumím vysvětlit. Hlavní myšlenka příběhu je taky síla. To vlastně není ani příběh, spíš slzy nad osudem naší planety pohlcené v nekonečné lidské pýše. Pro výše zmíněné je jasný, že zde herci hrajou až třetí housle, ale je třeba dodat, že to jsou velmi dobře naladěné housle, navíc, v podobě postavy Trudy Chacon, která perfeketně sedla k Michelle Rodriguez zde byla uspokojena i má slabost pro ostrý holky. A tak zatímco James Cameron přímo před mýma očima přepisoval dějiny kinematografie, tak já s každou přibývající minutou přál jediné, aby Avatar nikdy neskončil. P.S Prosil bych zoufalce co Avataru dávají odpad, ať ho klidně dávájí, ale ať hodnotí film a ne uživatele co mají jiný názor. Totéž platí i pro zoufalce co dávají Avatru pět hvězd a mají chorobnou touhu hodnotit uživatelé s opačným pohledem na film. Absence respektu k názoru druhých je u některých zdejších nedodělků naprosto zoufalá. (20.12.2009)

Přišel jsem, viděl jsem a ... tak jsem si nasral do kalhot, že takové množství by vyprodukoval snad jen Gigantosaurus. Ještě nikdy jsem nebyl tři hodiny v tak úchvatném, barevném a harmonickém filmovém ráji. Pandora a její souznění mezi vegetací, faunou a domorodci je neuvěřitelné, napadají mě slovní spojení jako tryskající emoce, všudepřítomná empatie, rovnováha světa, vesmírná energie, famózní dílo. Vůbec se neodvažuju domýšlet, s čím přijde The Big ve druhém díle... tohle byl totiž divácký zážitek numero uno! 300 miliónů dolarů(rozpočet)/2782 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (07.06.2013)