Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Zväčšenina
Blow-Up
Blow-Up
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrají:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (více)Obsahy(2)
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie. Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“
(Česká televize)
Recenze (460)
Z historického hľadiska zaujímavý, ale v celkovom dôsledku podľa mňa značne precenený film. Aj keď o remeselnej kvalite sa nedá pochybovať. ()
nuda ()
Tak tohle má být ten nejlepší film 60. let. Většinou skoro němé scény s dokonalou kamerou a výborným střihem. Je to učebnicový příklad dokonalého filmu. Perfektní herecký výkon chladnokrevného Hemmingse podtrhuje opět dokonalá Antonioniho režie. ()
WAw, tak tohle bylo něco, něco zvláštního, divného, znepokojujícího, přitažlivého, zmateného, nepochopitelného a...úžasného. Musim říct, že i teď po několika dnech je pro mě těžké určit jaké to vlastně na mě mělo účinek a jak se mi to líbilo. V první půl hodině sem bojovala s nutkáním to vypnout a zárověň mi bylo naprosto jasné jak to skončí, což mi ale v tomhle případě vůbec nevadilo. Za tu hodinu a tříčtvrtě se vlastně člověk nedověděl nic určitého, nic moc podstatného a příběh sám o sobě není nijak výjmečný či originální. A přesto, přesto to v sobě mělo to NĚCO, NĚCO čím se liší, NĚCO co zaujme a právě za tohle NĚCO dávám pět hvězdiček. ()
Skvělý výkon D. Hemmingse, jako fotografovi jsem mu věřil úplně všechno. Zvětšování fotografií z parku je úžasně poutavě, skoro hororově natočeno. Bez hudby, ale napětím téměř nedýcháte. Film mi zkazila poslední čtvrtina, kterou jsem vůbec nepobral a konec jsem nepochopil. Takže z pěkných 4* to byl sešup na 3*. Po rozhovoru s kamarádkou Martinou už to chápu, takže zvyšuji hodnocení na čtyři. Pro případ, že by se někomu přihodilo to samé co mně, nabízím její vysvětlení: (SPOILER) "Co se toho konce týká, tak mi to přišlo asi takhle - on měl v ruce reálný důkaz něčeho,co se skutečně stalo, čeho byl svědkem a zdokumentoval to. No a nikoho to defakto nezajímalo. Všichni se drželi svého oblouznění (tam to bylo, že doopravdy byli sjetý), nikomu se moc nechtělo nechávat se vytrhávat ze svý "blažený reality" a on s tím nic nezmohl, prostě tak to bylo. No a když pak šel tím parkem a tam jeli ti komedianti, tak ti si hráli jakoby tenis, dělali, že mají rakety, míček, že hrajou zápas...a koukali a fandili a tleskali, jakoby to bylo doopravdy, ale nebylo, ale všichni byli ochotný hrát na to, že je to jako doopravdy...Takže defacto lidi si radši hrají na skutečnost, než aby ve skutečnosti byli ochotní něco skutečně reálně prožívat, pro ně je pohodlnější hrát si hru jako, kterou můžeš kdykoliv přestat, než prostě žít a řešit. A to je pravda...Tak jsem to pochopila já. A myslím, že to pochopil i ten herec (neznám ho) v závěru, když sebral ten míček a hodil jim ho zpátky. Že se jakoby smířil s tím, že s tím nic neudělá." ()
Na začátku musím říct, že jsem tento film Michelangela Antonioniho očekával ve velkém. Nicméně, zklamán jsem nebyl.... Fotograf, který má stále prst na spoušti a kdykoliv je příležitost vyfotit něco zajímavého, udělá to. Holky ho chtějí, je úspěšný ve svém oboru a má pro svou práci zápal. Jednou vyfotografuje v parku jakýsi milenecký páreček, a když pak fotky vyvolá, něco není v pořádku.... Je na nich totiž zřejmě zachycena vražda - muž v křoví a nehybné tělo nedaleko od něj. Postupně fotky zvětšuje a snaží se dopídit pravdy. Jako celek je film naprosto o ničem, nic výraznějšího se v něm neděje. Spíše než na dějovost, se režisér zaměřil na hru s kamerou a zvukem, respektivě s tichem.. a to se mu hodně povedlo. Kamera všechno zabírá z různých zajímavých úhlů, skrz různé předměty a překážky, ale přitom s takovou precizností.. zrkrátka je to zvládnuté na jedničku, ta kompozice těch jednotlivých záběrů. Dále pak má výborně zvládnuté "ticho", které dohromady s tou kamerou vytváří kolem hustou atmosféru, která je nejhustší v momentě, kdy postupně zvětšuje fotky, až dokud nenarazí na ono tělo - tam mě opravdu mrazilo v zádech. Taktéž jsou povedené záběry v jedoucím autě, které by se hodily na nějaké automobilové honičky.. ;) Naprostá blbost, co se týče smysluplnosti, ale přitom je to tak výborně pojaté, tak výborně udělané, že mě to fakt bavilo.... 7.5/10 ()
Film o jedinej postave a jej blúdení známym-neznámym svetom (... že uvidím Jimiho Pagea koncertovat vo filme od Antonioniho som netusil :) ()
Zvětšninu nelze slovy popsat, člověk ji musí vidět. Při sledování Zvětšiny chápete všechny ty epizody, jste okouzleni, film skončí a zanechává ve vás stopu, kdy můžete říct jen, že je to krása. To je vše. Více nevíte. Nyní si akorát přeji být stejně cynická a povznesená jako fotograf, toužím po vrtuli a zachytit (ne)existující míček. Nepolapitelná nádhera. ()
O filmu je hodně slyšet - možná proto mne výsledek nakonec až tak neuchvátil... ()
Ale jo, docela zajímavé, zejména scény, kde se dlouze nemluví, jen koná. Příběh vás musí alespoň trochu bavit a vtáhnout, jinak hrozí nějaké to zívnutí, případně nuda. ()
Ja som sa nudila. Pekné ženy, nesympaticky fotograf. Napätie bolo, asi 10 min. Celkovy dojem pôsobil priemerne. Nebyť pár vydarenych scén, hodnotím nižšie. ()
Nejsem unešený tímto hippie-thrillerem. Sorry jako... ()
Focení v parku a následné vyvolávání fotografií je tajemné a dokonce jsem se i bál při pohledu na ty snímky, prostě dobrá scéna. Nejvíc mě však okouzlil koncert Yardbirds, jen dva pařící lidé do té chvíle než Jeff Beck rozmlátí kytaru a strhne davové šílenství:) Jinak je to zvláštní divný film, který mi skoro nic neříka. ()
Jak již tady bylo řečeno, hlavní zápletka je pochopitelná- fotograf náhodou přijde na to, že během jeho focení byl v parku zabit člověk. Samozřejmě by na to nepřišel, kdyby ta neznámá žena tolik "nedotírala", že chce ony negativy. Vyvstává taky hodně otázek- kdo byla ta žena? Proč byl její "přítel" (či co to bylo) zabit? To je ta zajímavá část. Ta nezajímavá je zbytek filmu. Přišlo mi to zbytečně roztahané a vyhublé modelky mně (narozdíl od pánů) příliš nezaujaly. 60%. ()
Tradičně precizní Antonioni v jeho dost možná největším díle. Mrazivá poetika prázdna a zbytečnosti; a to jak co se týče toposu, tak charakteru hlavního hrdiny. Celý článek zde. ()
Tenhle film je lehký a svěží jako příchod hippies v 60. letech. Velké plus za dokonalé přiblížení životního stylu fotografa a tehdejší atmosféry Anglie. Neměla jsem problém vžít se do děje, hlavně ve chvílích, kdy módní fotograf běhá po parku a snaží se zachytit něco zajímavého, což se mu podaří, jako později zjistí. A konec nemohl dopadnout lépe jsem nadšená! ()
Wou... Wou? Chci říct, Wou! Musím říct, že mě to dostalo. Film, ve kterém si každý najde něco jiného. Film, který každý jinak pochopí, každý ho jinak vidí... Ano, podle mého názoru ukazuje snímek Blow-Up především fakt, že filmová řeč dokáže víc než jsou slova, hudba nebo obraz. Že dokáže oslovit nejen rozum a emoce, ale také dokonale, bláznivě, či filozoficky chcete-li, zmást, oslovit, udeřit a Wou!?... Dostat. ()
Skvěle zachycená atmosféra a geniální David Hammings. ()
Beat, marihuana a ječici hippies: ,,Swingujici Londýn'' 60 let je jevištěm, na němž bezi nejaktualnejsi představení sveta. Žádné jiné město není tak ve středu zájmu, žádné jiné město nepritahuje tolik podivných existenci. K velké presvedcivosti filmu přispívá především David Hemmings, který zde hraje životní roli. Film, který nastolil témata, o nichž se v budoucnu vedly ohnivé diskuze (např. otázka možností a hranic fotografie, jejího nebezpečí a hodnověrnosti, otázka protikladu originálu a kopie) ()
Podezřívám Antonioniho z toho, že svoje filmy natáčí jenom proto, že má nápad na nějaké skvěle natočené orgie, a zbytek příběhu jenom naplácá na to, aby to nevypadalo jako stupidní porno. A jak je vidět, všichni mu to baští už skoro padesát let! Vím že Červená Pustina se mi od něj líbila... Ale zatím to ostatní co jsem viděla... Zvětšenina alespoň nenudí, je to takové pěkné okýnko do šedesátých let, snaží se být hodně sexy. Ale zase co může být víc sexy než 60 a 70 léta? A ještě k tomu všechny ty zajímavé věci! Londýn, fotograf, vetešnictví na rohu... Čekala jsem ovšem že to bude třeba trošku detektivka. Je to více méně o ničem, a postavy se nechovají relevantně. Nemá to v podstatě žádný příběh, tudíž ani žádný smysl. Docela taková ňamka pro oko, jinak prázdná sláma. Ale potěšil mně Jimmy Page:) ()
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni
Před několika dny média informovala o úmrtí obou filmových velikánů. Oba byli nepřehlédnutelnými persónami světového filmu a jejich stopa, kterou zanechali dalším generacím, je až příliš hluboká,… (více)