Michelangelo Antonioni předkládá ve ZVĚTŠENINĚ zmatený obraz moderní Anglie.
Swingující Londýn: V anglické metropoli kvete nová pop-artová kultura, uvolněný životní styl charakterizovaný mladými idoly, mladou hudbou a symboly nové generace - extravagantními auty, excentrickými byty a pestrobarevnou módní garderobou. Módní fotograf (David Hemmings) je jedním z úspěšných mladých mužů. Je bohatý, zraňuje svým sobectvím a absolutně nepochybuje o dokonalosti své práce moderního umělce. V jeho studiu se jednoho dne nečekaně objeví mladá žena (Vanessa Redgrave) a chladně, i když marně, mu nabídne své tělo výměnou za snímky mileneckého páru, který potají pořídil v parku. Když Thomas fotky zvětší, má dojem, že zachytil okamžiky vraždy. Najde dokonce mrtvolu, ta však zmizí stejně rychle jako fotografie a záhadná žena. Thomas se vrhne do víru londýnského popového života, ale cítí se náhle znejistělý a chladný.
Obrazy bez záruky: Film ukazuje fascinaci obrazem a jeho klamnou opravdovost, což vystihuje následující filmový nápad: zvětšeniny snímku zpočátku poskytují prchavou jasnost, která se vzápětí vytrácí. Hrdina nakonec musí uznat nemožnost reálného pozorování: Chlapec mu hodí imaginární tenisový míček a fotograf mu jej hodí zpátky.
(Quentin T.)
Na DVD
od:
troufalka
Zvětšenina je tak trochu moje noční můra. Hodně přátel se shodlo na tom, že jde o jedinečný snímek. Nástih děje jsem znala A jako milovnice detektivek jsem čekala hlavní akci v prvních deseti minutách fiilmu. Ale z mého pohledu se nic úžasného nedělo. Jeden mladý, cynický, arogantní, sebevědomý a bezohledný mladík fotí v ateliéru. Představuje přesně tu skupinu lidí, kterým se v reálném životě s chutí vyhnu. Není divu, že jsem poprvé neměla tu trpělivost a vypnula televizi po 20 minutách. Podruhé jsem vydržela o něco déle, jen s tím rozdílem, že jsem usnula! Až napotřetí jsem se obrnila trpělivostí a dívala se v klidu ve dne. Snímku nelze upřít vizuální promyšlenost, ta je dotažena k dokonalosti. Výpověď doby, všetně hudby a kostýmů rovněž bez chyby. Hlubší vykreslení postav pokulhává, v zorném poli je pouze hlavní nehrdina, který rozhodně nebudí sympatie. Zajímavá je postava ženy, která se dožaduje snímků. Je také roztěkaná, sobecká ale i záhadná, skrývající tajemství. Jak rychle se objeví, tak rychle mizí. Po anglicku, dalo by se říct! Zůstává vykořeněný mladý muž bez rodinného zázemí, zmatený sám v sobě, který je vzrušený nalezenou vraždou, ale zjevně neví, co si v dané situaci počít.. Zmatkuje. Do parku se vypraví bez fotoaparátu!! Navštíví svou partnerku, která spí s jiným ...Vyhledá tařkapřítele, který je však v rauši. Obraz beznaděje a zmaru. Během filmu nedojde k žádnému posunu, vývoji, sebeobjevení, na konci stojí fotograf s prázdným pohledem ve tváři. Pro mne sice dobře natočeno, však bez osobního posleství.(6.5.2014)
Zazie
Od prvního spatření mě tenhle film fascinuje. Přitom tam vlastně o nic nejde - jeden všední den v životě módního fotografa lišící se od jiných jeho dnů pravděpodobně jen tím, že se fotograf náhodou dostane v (ne)správnou dobu na (ne)správné místo. Hrdina vyřizuje věci tak, jak přicházejí, některé navazují na něco, co se odehrálo dříve a s čím divák není seznámen (nedozvíme se třeba, proč chce fotograf koupit starožitnictví na rohu). Zrovna tak některé události přerušují jiné, tak jak třeba někdo zazvoní u dveří (ty dvě pipiny, co se chtěly fotit, zrovna když se zvětšovalo, bych s chutí zakousla). Asi jako každému, komu se film líbil, mi nejvíc běhá mráz při scénách v parku a právě při zmíněném zvětšování. Duch Londýna 60. let možná už trochu vyčpěl a tehdejší móda dnes působí přinejmenším jako z jiné planety, ale jako dobová výpověď o životním stylu dobré. Závěrem si nemůžu odpustit dvě drobné výtky na konto logiky: Jak je možné, že při maximálním zvětšení se fotografie nerozplizne na rozmazané skvrny, naopak se vyloupne detail? Jak je možné, že pokud dojde ráno k vraždě ve veřejném parku, večer je mrtvola ještě stále na místě činu?(13.9.2007)
Aky
Umělecký film, který velice mírnými a uměřenými prostředky vypráví v prvním plánu drama, které člověku nedá vydechnout. V dalších vrstvách se pak originálně zamýšlí nad tím, jak je život pomíjivý, nevyzpytatelný a nepředvídatelný, ale nejen do budoucnosti, ale i do zdánlivě jasné a přehledné minulosti. V symbolické rovině tento pocit a náladu nastoluje už v úvodu chaotickým průvodem těžko identifikovatelných maškar a stejně tak v závěru slavnou scénou fiktivního tenisu bez míčku. Stalo se to? Stalo se to tak, jak si to člověk pamatuje? Pamatují si všichni totéž? Stejně vrazi jako oběti? Stejně svědci, stejně zainteresovaní jako lhostejní nebo zfetovaní? Volné tempo, zdání hříčky a nepřestajné napětí - to všechno tažené přes úsporně hrajícího skvělého herce.(6.4.2007)
ClintEastwood
Zvětšenina je velice matoucí, žánrově těžko zařaditelná podívaná, která pokládá spoustu otázek, na které musí hledat odpověď sám divák. Mysteriózní příběh o fotografovi, který přestává vnímat realitu a čím dál víc se odcizuje lidem okolo sebe. Duchovní útěchu získává focením momentek, které sbírá kvůli své knize. Jednoho dne však vyfotí cosi co vypadá jako vražda. Mám rád tyto typy filmů, které jsou lyrické, předností je výborná kamera a obrazové kompozice a divák je vhozen do mlýnku ze kterého mu jde hlava kolem, přičemž nemůže oči odtrhnout od obrazovky snažíc se sebevíc. Velice zajímavá je scéna v klubu. V době, kdy se ve Velké Británii začal naplno rozjíždět big-beat a získával čím dál více příznivců. Publikum nehybné jako socha, strmě pozorující rockovou kapelu bez jakéhokoliv náznaku emocí. Bouře nadšení propukne až ve chvíli, kdy jeden z hudebníků rozmlátí kytaru a hodí jí do davu. Vše pak podtrhuje závěr na tenisových kurtech s partou mimů, předvádějících utkání s asistencí hlavního hrdiny (fotografa) - to se musí vidět. Výpověď doby, mrazivá výpověď 60. let.(17.3.2012)
Superpero
Hned ze začátku musím napsat, že hlavní hrdina mi byl hrozně nesympatický. Jinak je to, ale hezky natočeno, ať už se děj odehrává v uklidňující zeleni parku, či strohých ateliérech plných sličných modelek. Jenže jsem prostě nepochopil, co tím chtěl básník říct. I když jsem si přečetl různé výklady tohoto filmu, tak mi "fascinace obrazem" prostě nepřijde jako dostatečně silné téma pro celovečerní film.(11.4.2008)