Michelangelo Antonioni předkládá ve ZVĚTŠENINĚ zmatený obraz moderní Anglie.
Swingující Londýn: V anglické metropoli kvete nová pop-artová kultura, uvolněný životní styl charakterizovaný mladými idoly, mladou hudbou a symboly nové generace - extravagantními auty, excentrickými byty a pestrobarevnou módní garderobou. Módní fotograf (David Hemmings) je jedním z úspěšných mladých mužů. Je bohatý, zraňuje svým sobectvím a absolutně nepochybuje o dokonalosti své práce moderního umělce. V jeho studiu se jednoho dne nečekaně objeví mladá žena (Vanessa Redgrave) a chladně, i když marně, mu nabídne své tělo výměnou za snímky mileneckého páru, který potají pořídil v parku. Když Thomas fotky zvětší, má dojem, že zachytil okamžiky vraždy. Najde dokonce mrtvolu, ta však zmizí stejně rychle jako fotografie a záhadná žena. Thomas se vrhne do víru londýnského popového života, ale cítí se náhle znejistělý a chladný.
Obrazy bez záruky: Film ukazuje fascinaci obrazem a jeho klamnou opravdovost, což vystihuje následující filmový nápad: zvětšeniny snímku zpočátku poskytují prchavou jasnost, která se vzápětí vytrácí. Hrdina nakonec musí uznat nemožnost reálného pozorování: Chlapec mu hodí imaginární tenisový míček a fotograf mu jej hodí zpátky.
(Quentin T.)
Na DVD
od:
Mariin
Tento film je jistě zajímavý po umělecké stránce, po myšlenkové stránce se mi zdá -přinejmenším- podivný. Všichni lidé se tu chovají jako magoři, a to se skutečně od 2. poloviny 20. století začalo v Evropě a v USA projevovat. Pointa filmu (snad relativita reality a snu?) je chabá, či vůbec žádná. Snad tu šlo i o prezentaci blouznění té doby "hipizáckých" 60. let a totálního mravního rozkladu, což na Západě probíhalo mnohem silněji než v komunistickém bloku. Zde měla mládež Západ naivně za svůj vzor a namnoze, bohužel, jej ještě má...Moje stručné shrnutí filmu: ukázka myšlenkové i morální dekadence 2. poloviny 20. století, umělecky sice dobře zvládnuté, ale celkem k ničemu - tzv. "umění pro umění".(6.2.2008)
ad-k
Mysteriózní velkolepá neurčitost, která mě (úplně bez přemrštěných výrazů) dostala. A usadila. Na první sledování zajímavé, excentrické a záhadou opředené. Na sledování druhé velký zážitek umocněný svou gradující atmosférou ne nepodobnou např. Eyes Wide Shut. Především v důsledku dějové linie, které schází racionální vyústění, ale věci běží přesto dál. Naprosto fantastické momenty v parku s lehkým šuměním listí, širokánské záběry, kompozice obrazu, konečná scéna s mimy a jejich ve větru se ztrácejícím tenisem. A mimojiné působivé vyobrazení Británie konce 60. let. I´m in Paris... │100%(23.2.2007)
Webb
[7/10] (Bridge) (Metrocolor /// Produkce: Carlo Ponti, Pierre Rouve /// Scénář: Michelangelo Antonioni, Tonino Guerra, Edward Bond podle povídky Julia Cortázara /// Kamera: Carlo Di Palma /// Hudba: Herbie Hancock /// Nominace na Oscara: Michelangelo Antonioni (režie), Michelangelo Antonioni, Tonino Guerra, Edward Bond (scénář) /// MFF v Cannes: Michelangelo Antonioni (Zlatá palma)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](28.6.2009)
Rob Roy
Zvětšenina ani chvilku nenudí, má zvláštní atmosféru, je velmi nedramatická ( až na pár momentů ) a... tajemná. Ale jako o celku bych nedokázal říci, o čem to je. Plky o objektivním hledání reality jsem taky četl a určitá část filmu o tom asi bude, ale že by to prostupovalo celým filmem, to se říci nedá. Hmm, hmm opravdu zvláštní film. Zatím za tři, ale rozhodně to časem vyhledám znova...(24.3.2005)
troufalka
Zvětšenina je tak trochu moje noční můra. Hodně přátel se shodlo na tom, že jde o jedinečný snímek. Nástih děje jsem znala A jako milovnice detektivek jsem čekala hlavní akci v prvních deseti minutách fiilmu. Ale z mého pohledu se nic úžasného nedělo. Jeden mladý, cynický, arogantní, sebevědomý a bezohledný mladík fotí v ateliéru. Představuje přesně tu skupinu lidí, kterým se v reálném životě s chutí vyhnu. Není divu, že jsem poprvé neměla tu trpělivost a vypnula televizi po 20 minutách. Podruhé jsem vydržela o něco déle, jen s tím rozdílem, že jsem usnula! Až napotřetí jsem se obrnila trpělivostí a dívala se v klidu ve dne. Snímku nelze upřít vizuální promyšlenost, ta je dotažena k dokonalosti. Výpověď doby, všetně hudby a kostýmů rovněž bez chyby. Hlubší vykreslení postav pokulhává, v zorném poli je pouze hlavní nehrdina, který rozhodně nebudí sympatie. Zajímavá je postava ženy, která se dožaduje snímků. Je také roztěkaná, sobecká ale i záhadná, skrývající tajemství. Jak rychle se objeví, tak rychle mizí. Po anglicku, dalo by se říct! Zůstává vykořeněný mladý muž bez rodinného zázemí, zmatený sám v sobě, který je vzrušený nalezenou vraždou, ale zjevně neví, co si v dané situaci počít.. Zmatkuje. Do parku se vypraví bez fotoaparátu!! Navštíví svou partnerku, která spí s jiným ...Vyhledá tařkapřítele, který je však v rauši. Obraz beznaděje a zmaru. Během filmu nedojde k žádnému posunu, vývoji, sebeobjevení, na konci stojí fotograf s prázdným pohledem ve tváři. Pro mne sice dobře natočeno, však bez osobního posleství.(6.5.2014)