Majestic

Sentimentální, ale moc mazaně... Majestic se odehrává ve dvou "světech" a je veskrze o dvou věcech. Zobrazuje v nich boj proti netoleranci a ukazuje lásku k filmu (a ke klasickému způsobu, jak si ho vychutnat). Darabontův film je opět nesmírně propracovaný, ale naštěstí ne tak nápadně vypiplaný jako předchozí vězeňská dramata, neboť by zde narazil na hranici kýče. I tak je samozřejmě otázka, jestli se musí v každém díle s nádechem „cinefilie“ nacházet taková spousta de facto umělých odkazů na další kusy. Některé jsou funkční, jiné pro odškrtávající znalce, další variováním lehce banální (další "Homer" s umělými údy podle Nejlepších let našeho života...). Co se doby týče, tak mám pocit, že Darabont kritizuje jen její "výstřelky" a z principu se na ní kouká nostalgicky, což signalizují i některé skoro až technicolorové záběry. Je roztomile naivní, protože všichni záporáci jsou jako u Capry (výzor předurčuje tvůj charakter) a veškerý rozevlátý děj se vyvíjí podle přímky v sekundových intervalech. Není to nutně zápor, ten film je moc hezký a do jisté míry magicky působí po celou tu dlouhou dobu, jenom naprosto chápu, jestli někomu ze srdce vadí. P.S. - kdyby tohle (názorově) natočil Capra v roce 1951, tak by si vysloužil další nesmrtelnost, tentokrát od perzekuovaných levicových umělců té doby. Ale je dobře, že alespoň po půlstoletí nastala ta "správná" doba. (17.01.2011)

Další nedoceněný klenot posledních let. Tato laskavá komedie krásně vystihuje sladce naivní atmosféru padesátých let a je zároveň poctou všemu možnému od filmů Franka Capry přes jazzovou hudbu až po tehdejší naivní dobrodružné filmy (viz Píseční piráti Sahary:) Jim Carrey opět dokazuje, že je ho na bláznivé komedie škoda. Ovšem nejvíc uznání zaslouží Frank Darabont, který ani ve svém třetím filmu neslevil ze své tradičně vysoké kvality. Dokonce i tu typicky patetickou závěrečnou řeč v soudní síni dokázal Darabont podat tak, že člověk skoro lituje, že není Američan:)___________(pozn: Pokud máte Majestic v Divxu, stáhněte si z extratitles.tomoje titulky. Řekl bych, že jsou, při vší skromnosti, mnohem lepší než ty od "tenco", které pravděpodobně máte:-) (03.08.2004)

„Jsem na černý listině? Tak jsem sakra na černý listině?!“ - „Žádná černá listina není.“ - „Ovšem. Žádná není. Studio se k tobě jenom nechce znát.“ Když si klidně žijete v 50. letech v USA a najednou se dozvíte, že jste se znelíbili Výboru pro neamerickou činnost, může se vám během chvilky zbortit celý svět. Začít někde jinde pod novou identitou je pak tajným přáním…Líbil se mi už úvod s „dominantním“ Peterem, ale hned po příchodu do Lawsonu začne film bavit naplno a dlouho se na něj moc příjemně dívá (i za přispění soundtracku, zvláště těch boogie-woogie písniček, díky čemuž je třeba perfektní klavírní pasáž vůbec nejlepší v celém filmu). Samozřejmě je jasné, že tahle idyla nevydrží věčně. Horší je, že od čtení dopisu ve vlaku začne postupně přibývat patosu, konec je pak sentimentální a dojemný až běda. A pak záleží na vaší míře přeslazení, jak moc vám to pokazí celkový zážitek. Ale ač jde pro mě o nejslabší Darabontův film, stále je to ještě na slušné 4*. „Adele?“ - „Ano?“ - „Možná se mi to jen zdá, ale mám pocit, že tu nejsme sami.“ (22.03.2020)

Darabont je takovej mistr kýče. I když sice kýčovitý Vykoupení z věznice Shawshank se mi líbilo a ještě kýčovitější Zelená míle taky nebyla úplně špatná, tak tohle už je prostě moc. Majestic je sice asi kvalitně natočenej film se solidníma hereckejma výkonama, ale je to takový násilně líbivý a vlezlý. A navíc to trvá 2,5 hodiny. Jinak to téma honu na údajný komunisty v USA v 50. letech by bylo samo o sobě docela zajímavý, ale ve filmu je to spíš taková vedlejší epizodka. 40% (23.03.2013)

Reminiscence na americkou romantickou klasiku několik dekád zpět se vší svojí naškrobeností a sentimentem, zabalenou v dobře padnoucím restaurovaném kabátku. Brilantní atmosféra a vypiplané vedení herců na vás dýchne svojí poctivostí a dodá vám pocit, že sledujete nadčasový film s velkým F. Shodné pocity jsem měl například u velmi podobně atmosferického L.A. Confidential. Darabontův kousek je samozřejmě daleko rozvážnější, hrající spíše na klasické emoce a patos, tedy jeho typická sázka na jistotu - a myšleno je to dobře. Nicméně oba kousky působí velmi opojně, leč každý z trochu jiných důvodů. Jim Carrey i Laurie Holden vynikající. Film, ve kterém si najde každý něco a nikoho vyloženě neodradí. (28.04.2015)