Marley a já

Tomuhle filmu jsem dal přednost před českým Normalem, a kupodivu jsem se upřímně bavil, ačkoliv jsem to příliš nečekal. I když je pravda že Owena Wilsona a Jennifer Aniston mám hodně rád, tak jsem spíše doufal, že to nebude další z řady průměrných komedií. Co mě ale překvapilo, byl fakt, že komedie se z velké části skládá z hlubokých pravd, a občas i polopravd, ale hlavně nádherně vypráví příběh soužití člověka se zvířetem, nebo dejme tomu domácím mazlíčkem, a teď už je uplně jedno jestli je to pes, kočka, morče nebo křeček, tady jde o tu podstatu, se kterou si tvůrci pohráli pěkně a opravdu hodně hezky se mi na to koukalo, i když jsem tušil jak to dopadne. (31.03.2009)

"A dog has no use for fancy cars, or big homes, or designer clothes. A waterlogged stick will do just fine. A dog doesn’t care if you’re rich or poor, clever or dull, smart or dumb. Give him your heart, and he’ll give you his. How many people can you say that about? How many people can make you feel rare, and pure, and special? How many people can make you feel...extraordinary?"... Nečekaně upřímný a chytrý film o tom, že život není vždycky peříčko. Tvůrci postupují od kytky přes psa k dětem a během toho reflektují všechny maléry a radosti, které s tím souvisí. Žádný zbytečný patos, žádné laciné vztahové hrátky, čistá pravda, která vás pohltí a na konci nechá v slzách. I přes laciné plakáty nejde o snímek typu "pes se chová jako člověk na čtyřech nohách a je vtipné třeba to, že umí nastartovat auto". Marley a já není ničím víc, než věrným otiskem každodenních problémů, se vším "dobrým i zlým, dokud nás smrt nerozdělí". Zcela bez debat nejlepší vztahový mainstreamový americký film posledních let. P.S. Herci jsou fantastičtí. Owen Wilson nikdy nepůsobil tak „herecky vyspěle“, Jennifer Aniston je k pomilování i v okamžiku absolutního vyčerpání, charismatický Eric Dane potvrzuje komiksový potenciál a Alan Arkin je v roli šéfa, který „se nikdy nesměje“, jednoduše okouzlující. A Marley… pohled do těch očí jen tak nezapomenu (ano, byl to podraz, ale k životu to patří). (25.03.2009)

Z větší části se jedná o pohodový rodinný film (i když ten konec pro děti přeci jen nebude, kdo je má pak utěšovat a vysvětlovat jim, že se to vlastně nestalo) a jak už je poznat z plakátu, je určen především milovníkům zvířat. Marley je celkem realistickým životním příběhem páru Wilson + Aniston, který po chvilce doplní nezbedný psí aktér, jehož dámskou verzi máme doma. Vše, co jsem viděl v tomto snímku, mě tak vůbec nepřekvapilo a místy to bylo s naší skoro dvouletou labradořicí ještě horší. Kromě závěru samotného, který se pro tento druh filmu příliš nehodí, se mi vůbec celá druhá polovina zdála trochu odfláknutá. Nejdříve se buduje příběh spolu s charaktery, přidá se domácí mazlíček, započnou hrátky, na scéně se objeví děti, hrátky pokračují a pak přijde ten nešťastný konec. Navíc je tu pár nejasností, nedozvíme se např., jak Marley ovlivnil členy rodiny a především jejich život a pohled na svět, co se nakonec stalo s psí pláží, proč šel Marley na výcvik psů až jako skoro dospělý a nakonec proč postavy alespoň trochu viditelně nezestárly. (6/10) (21.03.2009)

Čistokrvný Hollywoood. Tak, ako ho milujeme, a zároveň nenávidíme. Uvedomujeme si, že to na nás používa staré otrepané triky... a aj tak nakoniec bezmocne podľahneme. Záver je brutálna žmýkačka na slzy, bránil som sa zo všetkých síl, ale nakoniec sa hrádza pretrhla a hečal som v kuse asi 20 minút. A to ani nie som veľmi "psí typ". No a Owen a Jennifer by mali niekomu bozkávať ruky aj nohy za tieto postavy. Nemá to ani zďaleka oscarové parametre, pretože oni nie sú a nikdy nebudú oscaroví herci, ale tento film maximálne vyťažil všetko, čo v nich je. (06.04.2009)

Film horlivě rozutíkaný do všech tématických koutů (vztah, děti, práce, úspěšný kamarád proutník, pejsek), že vlastně nevypráví vůbec o ničem, ale pouze vyplňuje čas situačním humorem a životními pravdami (přičemž občas jsou to "životní pravdy"). Závěrečný vodopád slz jsem si výjimečně neužil - proběhl pouze proto, že mi bylo silně fyzicky nepříjemné se mu bránit (závěrečnou psí scénu jsem asi nejen já prošel na vlastní kůži úplně stejným způsobem se vším všudy) a zadržovat ho. Ne vážně, tak odporný tlak na emoce jsem snad nezažil a troufám si tvrdit, že hraničí se sprostým obtěžováním! :-) (15.03.2009)