Marley a já

„Zlato, ja sa síce smejem, ale myslím to vážne.“ Podobne, ako najlepšie športové filmy, ani najlepšie filmy o zvieratách nie sú o zvieratách: šport/zviera sú len šikovný prostriedok, ktorým tvorcovia hovoria o ľuďoch. Marley a ja nie je o psovi (napriek tomu, že je skoro v každom zábere). Je o nás, o tom. O tom, ako domáce zviera nenápadne (milimeter po milimetri) ovplyvňuje náš každodenný, stereotypný život. Našu súčasnosť. Našu budúcnosť. Bez toho, aby sme si to naplno uvedomovali. A keď umrie, umrie kus z nás. Výborne zrežírované TONY klišé, ktoré sú presne na tých miestach, na ktorých mali byť, aby to zapôsobilo (vrátane povinného, ale fantastického, finále). Rozpočet 60 miliónov, celosvetová tržba 244. (29.12.2010)

Jak už to tak bývá, život nabídne leccos. Sympatická tragikomedie vypráví o jednom vykutáleném „nejlepším příteli člověka“, který prochází všemi zásadními změnami ve vztahu mladého páru novinářů. Původně bylo tohle štěně labradora oddálením potomka, záhy se stalo miláčkem všech, i když to dalo pořádně zabrat, protože „likvidátor všeho“ Marley (od Boba) se milému a poslušnému pejsku rozhodně nepodobá. Očekávaně se ale stane plnohodnotným členem téhle typicky americké famílie. Ač je newyorčan David Frankel seriálovým matadorem, filmovou jistotu prozatím postrádá (z průměru ho měla předloni vytáhnout sadistická Meryl Streep a Ďábel nosí Pradu – ale nevytáhla). Tvůrci některé linie trochu odbývají, působí rozutíkaně, jiné jsou psány tak, aby byly až moc dobře srozumitelné. Což je škoda, stejně jako fakt, že tu chybí průkazně hlubší emocionální napojení mezi Marleym a jeho páníčky!! Civilní herecká poloha svědčí jak Jennifer Aniston, tak Owenu Wilsonovi. Tihle dva s přibývajícími roky i dětmi proplouvají mezi jakž takž příjemnými dialogy, novinovým psaním dle měnících se priorit a životními pravdami, občas pobaví, občas citově vydírají. Knižní bestseller (na základě novinových sloupků) se asi musí dobře číst, film mi ale přišel spíše povrchní a uhlazený pro zámořské diváctvo!! Pod kůži se mi dostal tucet jiných, podobně laděných snímků!! Slzy jsem neronil, nebyl důvod.. (29.05.2009)

Je pro mě hrozně těžký sledovat, jak Jennifer stárne. Pořád ji mám zafixovanou v paměti jako sexy Rachel z Přátel. Make-up sice něco zakryl, ale už to není ono. Když pominu tuto prkotinu, tak mám na film jen samou chválu. Pár je sehraný a děsně jim to spolu sekne. Zábavné scény plynule střídají ty vážné. Při závěru jsem dokonce uronil nějakou tu slzu a to se mi stalo naposledy u Forresta Gumpa. (06.03.2010)

Pokud by se hodnotil herecký výkon psa(ů) tak je to rozhodně za *****, ale ani Owen Wilson nezachránil film svojí roztomilostí , Jennifer Aniston jako matka 3 dětí - to je bez komentáře (i když se snaží, ale city vykouzlit neumí) bohužel tu taky chybí jakákoli nosná myšlenka lidského příběhu, což je velká škoda (nebo mi něco podstatného uniklo). (01.04.2009)

Tenhle film (ale raději prý knihu) mi během krátké doby doporučilo několik lidí, když viděli šílet našeho psa a následně mě. Čekal jsem nějakou připitomělou rodinnou komedii ala Beethoven, ale nebylo tomu tak. Marley a já je fakt úplně ze života se vším všudy. Je zde vyjádřena i odvrácená strana vlastnictví psa, včetně momentů kdy už člověk vážně uvažuje, že se toho šílence zbaví. I když nejde o nějak vyjímečný filmařský počin, je to film, který na chvíli pomohl a dodal sílu bojovat s naším psychopsem dál. (24.06.2013)