Imaginárium Dr. Parnasse

Nic proti topení se v široširé fantazii, ale nesmí se u něj zapomínat na příběh. Terry Gilliam tak tvrdošíjně tvoří "po svém", že se mi jeho pravidelně opakovaný vzorec konce proti většině obvyklých pravidel začíná pomalu, ale jistě zajídat. Nápaditá první hodina a sympatické hlavní postavy na pozadí správně mystické zápletky tak přicházejí vniveč ve chvíli, kdy se začne zaplétat, měnit strany a převracet archetypy. Dokážu pochopit, proč taková překvapení slaví u diváků úspěch, ale na mé straně se velký filmový zážitek nedostavil ani přes několikerý herecký koncert Ledgera a jeho alter-eg nebo krásu Lily Cole. (30.04.2010)

Gilliam se opět vzepjal k velkému výkonu a natočil jeden z nejlepších filmů své kariéry. To co se na diváka začne sypat působí nejprve jako mastrubace ega nějakého šílence. postupně ale vše dostana řád a smysl. Co víc film dokonce nese poselství o rozličných životních cestách. Když jsem poprvé zaslechl, že film bude kvůli skonu Heatha Ledgera přepsán a dokončen, měl jsem za to, že to bude jen zoufaůý pokus o zúročení natočeného filmu. Avšak film opravdu nepůsobí nijak improvzovaně, naopak. Tento film patří mezi ty, které lze sledovat vícekrát a pokaždé člověk najde něco nového. Imaginarium se v rámci režisérovi tvorby tak může plnohodnotně řadit k takovým klenotům jako Brazil, či 12 opic. (15.03.2010)

Než jsem se dostal na Imaginarium Dr. Parnassa, prožil jsem si takové malé vlastní imaginarium. Nejdřív na mě začal padat tající sníh ze střechy a jak jsem se mu vyhýbal, šlápnul jsem do hovna. Opřel jsem se o auto, abych zjistil rozsah hovna na mý botě, ale to už ke mně běžel rozzlobený majitel auta. Ani moc nevypadal jako člověk, spíš něco na půlce cesty vývoje od člověka ke gorile a za svou iniciativu o zjištění rozsahu hovna na podrážce mé boty jsem od toho monstra vyfasoval bezplatné přeličení oční oblasti do modra. Přišel jsem domu a dostal pojeb, že místo na nákup se chodím válet do sněhu, mlátit lidi a ještě chodím na veřejnosti smradlavej. Poučen z předchozích zážitků jsem neponechal nic náhodě a na cestu do kina jsem se řádně vybavil. Na hlavu jsem si vzal helmu z první světový,kterou mě jako svůj veškerý majetek odkázal můj dědeček. Na nohy jsem si připnul jedinej dárek co jsem kdy dostal, lyže na kterých zřejmě lyžoval ještě mladej Krakonoš. Z okýnka na hajzlu jsem si přendal na krk vonej stromeček a na sebe jsem si navlíknul tričko s dlouhým rukávem na kterým jsou nakresleny velký svaly. Když jsem dorazil k pokladnám a začal vybírat film na který půjdu, zničehonic se na mě osočil pokladník „pane vy jste asi ta chodící reklama na Imaginarium Dr. Parnassa, to musíte za šéfem do prvního patra, tady jsou jen pokladny.“ Původně jsem se chtěl na pohůnka v pokladně rozzlobit, že nedokáže rozeznat ani normálního diváka od billboardu, ale protože mě nasměroval na jaký film ten den půjdu, nechal jsem to být. Bohužel mě v zápětí čekal další trapnej incident. Tentokrát s trhačkou lístku. Nejdřív se mě začala vysmívat do ksichtu a pak se dokonce snažila zneužít své trahací pravomoce a nevpustit mě na imaginarium. Dala mě ultimátum, že buď jí dám helmu, lyže i stromeček a budu smět jít do sálu a nebo mám smůlu. Já jsem chtěl Imaginarium Dr. Parnassa vidět za každou cenu a tak jsem byl ochoten udělat kompromis a dát jí helmu, ale ona byla až neskutečné hamižná a trvala na tom, abych jí dal všechno, navíc mě začala nadávat. Její nadávky mě mírně vzrušily a tak jsem jí pozval na večeři, bohužel měla asi svoje dny, protože místo aby moje pozvání přijala, začala mě vyhrožovat fyzickou likvidací. Naštěstí šel kolem promítač a nabídl mě, že si můžu helmu, lyže i stromeček po dobu filmu nechat v jeho promítací boudě. Mé štěstí dosáhlo maxima a do křesla jsem sedal z toho všeho sice hodně naštván, ale s pocitem olympijského vítěze. Konečně bylo u konce mé imaginárium a začalo to doktora Paranassa………jenže pocit vítěze začal při sledování nic neříkajícího příběhu rychle slábnout. Vlastně nebýt úžasných hereckých výkonů (kluci jsou nejen hezký, ale umí i hrát, to musím uznat ), geniálního režisérova vypořádání se s tragickou smrtí Heath Ledgera a dokonalé postavy ďábla, vstával bych ze sedačky po skončení Imaginaria Dr. Parnassa víc naštvaný, než jsem si do ní sedal po skončení mého imaginaria. (26.01.2010)

Je vidět, že Terry Gilliam se zase pořádně vyřádil:) Ovšem musím říct, že po vizuální ani obsahové stránce u mě tento film příliš neobstál. Při pohledu na plakát s názvem Imaginárium Dr. Parnasse jsem si představovala vizuálně mnohem využitější i působivější dílo. Slabý příběh se dá s klidem přehlédnout, ale nevyužité možnosti vizuálního zpracování mě docela zklamaly. Alespoň herecká sestava má velmi silné zastoupení. Zajímavá Lily Cole, příjemný Andrew Garfield, Heath Ledger a ostatní. Myslela jsem, že v Imagináriu Dr. Parnasse bude "vyčarován" mnohem zajímavější a propracovanější fantastický svět "za zrcadlem." Takto se jedná "jen" o příjemný, leč prchlavý divácký zážitek. "Přines lano." - "Jestli je oběšenej, další lano nepotřebuje", "Nevíme, co jste zač." - "Já to taky nevím, ztratil jsem paměť." :) (26.09.2012)

Překvapivě umírněná Gilliamovina, která se díky Ledgerově skonu krapet zvrhla v něco, co lze vnímat jako poctu jemu jako jednomu z největších herců své generace, blablabla... Osobně to vidím tak, že když měli všichni Tonyové hrát stejnou postavu, tak prostě využili svého umění, aby to tak vypadalo, a ono to tak kupodivu skutečně vypadá;) Jinak je Imaginárium pro Gilliama typicky vizuálně svébytné, má zajímavé herecké obsazení i mimo postavu Tonyho, a správně nadpřirozený příběh, kterému vévodí ďábel Pan Nick a ožralý bůh/prorok Parnassus. Body navíc získává Gilliamově pohádce o síle a moci obrazotvornosti i lolitka Lily Cole (ačkoliv co jsem viděl fotky, je převážná část její přitažlivosti prací maskérů a vizážistů;)), ale postrádal jsem pořád něco, co by mě vtáhlo. Takhle jsem byl celou dobu "venku" a byl si plně vědom toho, že jen sleduju další Gilliamovo dílo - jiné než těch pár, co jsem viděl, zajímavé, ale ve vzájemném srovnání co do významu pro můj život filmového fanouška nejslabší. Dost mi to připomínalo Mirrormask, ale ta mi díky svojí větší vizuální vyhraněnosti přirostla k srdci víc. Takže to bude na nějakých 70%. Jo a kdyby vás zajímalo o čem to je, přečtěte si komentář od Mariuse, napsal to daleko líp než bych to zvládl já. (23.05.2013)