Na západní frontě klid

Nečetl jsem knihu, neviděl starší adaptaci, ale byl jsem nahypeovaný z traileru. Takřka dokonalá výchozí pozice pro sledování nové netflixovské adaptace, protože jak to tak bývá, kniha je samozřejmě dokonalá a neschopní filmaři ji nedokážou zfilmovat pořádně (humor). Překvapilo mě, jak moc je to produkčně velmi výpravně zvládnuté, zvlášť na nehollywoodskpu produkci a hrozně jsem si užíval, jak to vypadá. Tempo je sice vražedně pomalé, film se v jistých linkách mírně táhne a 150 minut je vážně možná trošku moc, rozhodně se však jedná o veledílo na poměry netflixovského lineupu. Četl jsem výtky, že obsahově je to prázdné a hrdinové jsou neprokreslení, s tím však rozhodně nemohu souhlasit a argument, že kniha je poutavější zkrátka neberu. Já zkrátka více holduji audiovizuální formě a nikdo mi nevymluví, že forma brutality, které jsme svědky v Na západní formě klid, není mnohem tíživější než v knize. Velká spokojenost, i když jedno zhlédnutí patrně úplně stačí, podobně jako u ještě o řád depresivnějšího Schindlerovo seznamu. (12.11.2022)

Nejznámější protiválečný manifest dostane další filmovou poctu zrovna v roce 2022? Lépe to snad ani načasovat nešlo. Znalost knižní předlohy je podle zdejších pozérských hodnocení spíše na obtíž. Absurdita válečného konfliktu je totiž cítit z každého záběru, zákopová jatka jsou úchvatná i děsivá zároveň a neokoukaní herci zase dodávají příběhu autentičnost. (07.11.2022)

Jediné, na co se ptám celé Na západní frontě klid, je, proč adaptují Na západní frontě klid, když tu předlohu vůbec nevyužívají a točí úplně jiný film z první světové války. Já jsem obecně velmi anti-věrnost předlohám člověk, jenže zatímco mi dává smysl třeba osadit populární fantasy svět komerčně vděčnějším příběhem, film z první světové jde natočit kdykoliv, tak proč si vybrat konkrétní předlohu, a pak jí ignorovat? To je jako ta značka nějak komerčně vděčná? To je síla brand recognition tak velká? Je někde fanklub, který na to čeká? I když je fakt, že kdyby byl ten film dobrý, asi bych se neptal. Jenže je to bohužel mišmaš válečných klišé, která opouští úhel pohledu a témata předlohy, aby byla o... o čem vlastně? (29.10.2022)

Další smutnej případ toho, že naší českou krajinu musí režírovat zahraniční tvůrci, aby to nějak vypadalo (Žižko!). Na za západní frontě klid sice nevnáší do válečných zákupů nic novýho, ale alespoň přiznaně adaptuje skoro sto let starou knihu (autora, kterej v tý válce bojoval), než aby z ní sprostě opisoval a pak to prodával jako vlastní originální tvorbu (Že jo, scénáristi všech předchozích válečných vřav?!). Tolik k tomu, že si tady kde jakej čecháček stěžuje na klišé. Z hlediska vizuálu, výpravy, režie a obecný filmařiny je to asi nejlepší válečný drama posledních let, kterýmu ale zoufale chybí zajímavější soundtrack a pevnější dramuturgický uchopení, aby v divákovi zanechalo tu depku i dlouho po skončení. Nakonec nejsmutnějším faktem je realita, kterou aktuálně žije celej svět, protože v Rusku je ta kniha zřejmě zakázaná. (29.10.2022)

„O pár týždňov budeme v Paríži,” alebo teda i priebeh [už vo svojej väčšej, druhej polovici; a to konkrétne od roku 1917, pozn. recenzenta] I. svetovej vojny očami, resp. mimoriadne sugestívnou, »vizuálnou optikou« nemeckého rádového vojaka: Paula Bäumera, ako jednoznačne ústredného protagonistu, ktorý ma bude následne sprevádzať snáď nielen len v priamom dohľade od špinavých «francúzskych zákopov», ale zároveň aj po úplne iných miestach naprieč francúzskym vojnovým prostredím, i keď si zase musím prosto priznať, že obidva znepriatelené tábory sa sotva hýbali dopredu o niekoľko stoviek metrov, a práve preto sa nazývala, ako povedzme zrovna »zákopová vojna«, a k tomu i so všetkým, čo k nej azda už automaticky prislúcha: naprosto tvrdé boje zblízka vojak proti vojakovi, ohnivé plameňomety, jedové plyny, ťažké tanky a svižné lietadlá, vrátane i neustále svištiacich smrtonosných guliek - neustále sa objavujúcich všade navôkol v tesnej blízkosti takmer na centimetre od bojujúcich vojakov; alebo ešte poprípade i množstvo nelogických rozhodnutí od vrchných veliteľských štábov + neúrekom ťažkých strát na obidvoch stranách, a to vlastne ani nehovoriac, koľko civilistov prišlo o holé životy; skrátka ľudský život nemal žiadnu váhu! • Čisto hollywoodskú verziu z roku 1930: All Quiet on the Western Front; a mimochodom sa zrejme asi jedná o vôbec najlepšie spracovaný [proti]vojnový titul podľa románovej predlohy spisovateľa: E. M. Remarquea z troch ponúkajúcich sa, sa ani o rovných 92 rokov neskôr, vskutku nepodarilo znovu prekonať už i predtým extrémne vysoko nastavenú látku, aj keď si treba na druhej strane zase uvedomiť predovšetkým i to, že v americkej verzii, ústredné postavy stelesnili americkí predstavitelia [Lew Ayres ako Paul a Louis Wolheim ako Katczinsky], zatiaľ čo teraz dostávajú najväčší [a kľúčový] priestor zväčša iba nemecko-rakúski herci: Felix Kammerer & Albrecht Schuch, čo rozhodne kvitujem, pretože mi to nakoniec príde i oveľa realistickejšie, ako keď sa dajme tomu Američan «hrá» na Nemca! A to je podľa mňa i značné mínus, čo sa celkovo týka pôvodnej verzie. • V technickej rovine som zaznamenal i tieto inšpiračné vzory: niečo medzi kubrickovým Paths of Glory a mendesovým ["účelovým, jednozáberovým"] projektom v podobe 1917, obalenej v akejsi »revenantsko-ryanovskej atmosfére«, čo u mňa vyvolávalo akýsi naturalistický zážitok. • Miestami sa asi už prílišne tlačilo na pílu s istým, predvídateľnejším účinkom, no i napriek tomu daný počin u mňa obstál na výbornú, ktorý by sa dal inštinktívne rozdeliť i na akési kapitoly s čoraz údernejším obsahom v rámci celku. • O režisérovi E. Bergerovi som doposiaľ akosi ani nijako extra zvlášť totižto netušil, no odteraz si už dám na tohto šikovného Švajčiara podstatnejšie väčší pozor, keďže mi má do budúcna i čo ponúknuť? Uvidíme, necháme sa v podstate i [ne]príjemne prekvapiť, s čím príde totiž nabudúce... (28.01.2024)