G. I. Joe

Dvouhodinová reklama na akční figurky. Zhmotněná fantazie dítěte, které si rádo hraje s vojáčky a jak všichni víme, tak děti mají občas fakt divné nápady. Stejně tak Stephen Sommers. Zpočátku zábava; film mě ohromil s každou novou scénou-lokací. Bohužel se to časem nezadržitelně změnil v naprostou nudu a protože akce nudila a po myšlenkové stránce nemá snímek co nabídnout, výsledný dojem je dost nelichotivý. Ve všech ohledech laciný film. (Já jsem čekal KRAVINU - jako třeba Transformers - v tomto ohledu jsem nebyl zklamán. Jenže je to prostě nuda). (13.03.2010)

Jak by řekla, paní odbornice Spáčilová, znalkyně a písatelkyně do Mladé Fronty Dnes. Tento film je akčně na úrovni, leč jeho kvality jsou skutečně laxní až hanlivé...Aneb, jak odborník vidí pořádný kus zábavy. G.I. Joe, film, který příběhem je úplně mimo, ale akci dokáže zlomit vaz kdekomu, okamžitě, cíleně a s naprostou chutí. Já jsem od toho měl blbej pocit. Hlavně že to bude fantasmagorie jako prase. Taky že to je fantasmagorie jako prase, ale stylová, jak jinak. Jen mě mrzelo, že bylo TAK málo akce v přirozeném prostředí. Ta s auty byla totiž monstrkrutózní a já jsem z ní byl hotovej ještě na hodně dlouhou dobu. Jenže ostatní akce už byla jen stylová a rozhodně ne skutečná. Každopádně i tak svůj cíl rozhodně splnila. Krom toho si Česko udělalo další reklamu. I když to byla na hodně dlouhou dobu poslední. Zaplať pánbůh, že už jim to daňový zvýhodnění potvrdili. Protože co jiného dokáže Praze udělat reklamu, než kvalitní americká produkce plná bouchajících aut, střílejících kulometů a drsných chlapů, co Amíci tak moc žerou. A kdo přece bude nejvíce utrácet v Praze??? (24.12.2009)

Prvních 30 minut jsem nechápal, co se na obrazovce děje, dalších 30 minut jsem se utěšoval nadějí, že jde o parodii na akční blockbustery a teprve cirka po té hodině jsem došel k názoru, že tak pitomé je to doopravdy a že lepší už to nebude. Nečekal jsem od Sommerse pochopitelně žádnou intelektuální nadílku, ale tentokrát jeho akční digitální nářez svým způsobem dospěl k vrcholu, kdy režisér zcela rezignoval na jakoukoli logiku, příběh nebo filmové postavy. Je to ve stylu hvízd, bum, křach, prásk, jen si musíte odmyslet komiksové bubliny. Sem tam do toho zazní nějaká věta nebo výkřik a ty obvykle nedávají v kontextu s obrazem valný smysl. Je to neuvěřitelně infantilní film, který ale nelze považovat za pohádku, je to spíš snímek podle představ 9-letého kluka, který nakukuje večer rodičům přes rameno, když sledují akční film pro dospělé. Zároveň jde o celovečerní reklamu na nejmenovaného výrobce hraček, který rujnuje rozpočet rodičů dětí po celém světě. Objevují se tam statní muži v plastikových oblečcích, létající stroje z příštího století, supermoderní technika, krásné ženy, ale co naplat, je to neuvěřitelně pitomé, byť natočené v tak zběsilém tempu, že si tu pitomost člověk někdy uvědomuje až zpětně. V zásadě je možné dát jakékoli hodnocení, osobně mě štve ten gigantický rozpočet, za který se dalo natočit dvacet jiných filmů, které by měly hlavu a patu. Kdybych měl deset let, dám 4 hvězdičky, ve dvanácti 3, ve čtrnácti 2, v šestnácti 1 a po 18. roce věku bych musel pochybovat o své soudnosti, kdybych tuhle trikama vyfutrovanou blbost neměl poslat, kam patří. Celkový dojem: 10 % za efekty. (21.12.2009)

Skvelá akčná pecka, ktorá bez protestov nadchne vyznávačov efektnej formy. Neviem, či v tom iní hľadajú nejaké vyššie umenie alebo som ja ako fanynka nenáročných filmov príliš ukolísaná vizuálnym aspektom, keď sú všetci večne takí nespokojní. Scény v meste sú v rámci akcie nádherne naštylizované, film rýchlo odsýpa, má švih, sympatických hercov, nadupané akčné scény a je zábavný. Samozrejme, Bay by z toho urobil ešte megalomanskejšiu show plnú kamerových romantických náletov (chýbala mi tu pevná ruka tohto efektného génia), ale aj tak som viac než spokojná. (05.08.2011)

Scénář: Stuart Beattie, David Elliot, Paul Lovett .. Budoucnost patří nanotechnologiím. Tohle bylo jejich promo. A pořádná akční nátěřka. Hlavně druhým hračkářům, Transformers: Revenge of the Fallen, které o hlavu (nikoliv plnou rozumu) převyšuje. Stephen Sommers a Lorenzo di Bonaventura si tuhle digitální stupiditu vymazlují na plné pecky. Snadno skousnutelné především díky vražednému tempu a rytmizaci, které tu povrchnost, vágnost příběhové kostry a obecnou neuvěřitelnost zadupává pod slupku atraktivních efektů, sexy postav, hlášek a neustálého sprintu za další explozivní akcí. Místy se sice dostavuje až přehlcenost, kterou ještě zahušťují flashbacky, ale nic nedrhne, Praha se bortí, ledovce tají, zadeček Rachel Nichols se vrtí.. Beru všechny negativní soudy, mne taky Sommers (vyjma první Mumie) nebere, ale tahle nátěrka prostě ušla. Přepálené béčko, přepálená sedmdesátka. (01.10.2009)