Baccano!

Nelineární forma vyprávění je často dobrou volbou. Pokud tedy není použita jen kvůli násilnému zamotání děje s cílem vypadat za každou cenu hlouběji. Ruku v ruce s tím jde obrovské množství charakterů, které je v Baccanu také strašně přestřelené. Ještě horší je však to s poměrem likeable a naprosto zbytečných postav a jejich času "na plátně". To co fungovalo v knize nemusí nutně fungovat v anime. Tvůrci se však o pár let u Durarary pochlapili a tento převod se jim tam povedl takřka bez výhrad. Baccano je sice kvalitní, nicméně ani zdaleka ne tak jak jsem z jeho pověsti očekával. (03.03.2011)

Není to čistých 5*, neboť jsem se prvních pár dílů moc nechytala. Ale potom... páni, to byla jízda! :-) A stejně nejlepší byl Isaac a Miria - jak kradli muzeum... Člověk si zde musí trochu více všímat, musí opravdu koukat a vnímat. A páni, já byla napjatá až do konce, nerozčilovala jsem se nad sáhodlouhými proslovy, protože žádný nebyly, byla akce - legrace. A přitom to mělo příběh, přitom se to někam posouvalo, přitom to krásně běželo až do konce. Mám tak skvělou náladu because of it! :-) Asi díky všem těm střeleným, postřeleným, zastřeleným a vůbec sympatickým postavám, z nichž většina byli gentlemani nebo psychopati nebo obojí. Prostě úžasné. Prostě mišmaš. Prostě bordel. Prostě super! A nezapomeňte na OVU :-) EDIT. 12.4.2010: Jednou to zhlédnete a může to být "nečistých" 5*, ale zhlédnete to po druhé a je to plnokrevných 5*... :-D (21.07.2009)

Kdybych se v ději a v postavách zhruba do dvou třetin absolutně neztrácel, tak bych byl nepochybně mnohem spokojenější... tzn bych se asi dostal na hranici naprosté dokonalosti mezi "obyčejnými, nefilosofujícími" anime seriály vůbec. A také je škoda že ten úvodní způsob retrospektivního vyprávění zkrze dva novináře nevydržel déle, jejich počáteční mapování příběhu a zkoumání jak ho vlastně vyprávět (a tedy jaký příběh to vlastně má být) je velice chytré a zábavné. 8/10 (06.12.2010)

Celý tenhle seriál byl jedním přesným tahem na mou branku. Vzhledem k tomu, že si opravdu libuji v nechronologicky vyprávěných příbězích, které do sebe postupně zapadají, a navíc ještě seriál slibuje zakomponování mysterie, fantasy, gangsterky a taky napětí, nic jiného než pětihvězdičkový zážitek jsem neočekával. Má očekávání byla do puntíku splněna. První díl byl sice pěkně zamotaný a řádně mě navnadil na sledování dalších dílů, ale od druhého dílu se začala příběhová vlákna pozvolna rozmotávat a já tak mohl přijít celému tomu příběhu nesmrtelných a jedné (větší) události na Flying Pussyfootu pomalu na kloub. A že to byla opravdu jízda! Perfektní ending i opening, který vám zpočátku pomůže zorientovat se v postavách a při každém dalším dílu vás bude nabádat k hádání jmen postav (heh, tak to fungovalo alespoň u mě), pěkná retro stylizace a nešetření krví a napětím. Největším zásahem jsou ale jednoznačně postavy a příběh. Ano, postav je sice mnoho, ale každá z nich je osobitá a věřím, že si alespoň takové tři postavy dokáže každý divák oblíbit. U mě jsou to rozhodně dvojka Isaac a Miria (od teď jedna z mých nejoblíbenějších filmových dvojic – o nich bych fakt dokázal básnit hodně dlouho) a sympaťák Firo. Sakra, ještě nikdy jsem si nepřál, aby mě někdo vykradl, ale pokud by to měli být Isaac a Miria, pak by mi to snad ani nevadilo (pokud by mi teda ukradli jenom dveře, že jo). Heh, ten samotný závěr seriálu v roce 2001 s nimi byl opravdu úsměvný. :) Co dodat na závěr? Snad jen: „Ajzakkůůůů!” – „Miriááááá!” (13.05.2012)

Ukázka toho, jak ukočírovat nelineární vlak mnoha paralelních dějových linek a hromadu zajímavých bizarních figurek. Už famózní opening evokuje to nejlepší od Tarantina a Ritchieho. To vše je postupem času umocněno na druhou díky čiré šílenosti několika postav a jejich velkohubému teatrálnímu vystupování. Spojení nesmrtelných mágů s mafiány prohibiční éry může fungovat. A jaká je to jízda! (02.10.2009)