John Carter: Mezi dvěma světy

Hvězda za naspeedovaného prasopsa, hvězda za skvělé triky (s výjimkou Kitsche na lanech, to je zpětně LOL roku 2012) a půl hvězdy navrch za pokus o franšízu, kterou si frajeři nabubřele utřískali k smrti hned na startu. Mimochodem, brát se tenhle film ještě mnohem víc vážně a mít srandovní stop motion triky, byl by to kult! (17.07.2023)

No tak tohle se teda moc nepovedlo, sice presne ten typ filmu, u kteryho bych cekal, ze me bude skvele bavit, ale bohuzel, tohle Stantonovi moc nevyslo. Sem tam zazlobi nejakej trik, vizualni stranka taky neni nejak dechberouci, ale je fakt, ze kulisy jsou docela originalni. Pribeh sam o sobe je sice jednoduchej, ale pro podobnej typ filmu naprosto dostacujici. Jenze problem je, ze to tak nejak nemuze proste chytit tempo, sem tam akce, sem tam zbytecny kecy, obcas nejakej forek, ale takhle si proste zabavu nepredstavuju, obzvlast, kdyz ma film zbytecnejch 140 minut. Herci jsou vicemene nevyrazny az nezajimavy a pobavi jen uchylackej Purefoy. Celkove sice ne vylozene nuda, ale ty 3* jsou tak akorat. (20.05.2012)

John Carter byl super. Drsný je, že se v Hollywoodu pořád najde nějakej magor, kterýmu nevadí, když do filmu utopí čtvrt miliardy dolarů. Podstatný je, že natočí takovouhle perfektní fantasmagorii, která svým způsobem má hlavu, i patu. Jasný, je tam řada objektivně šílených hloupostí, ale v rámci takového fantasy se tomu dá odpustit. Dlouho jsem neviděl něco takového a neskutečně jsem si to užíval. Taky hlavně proto, že takové filmy mám hrozně rád, ale je jich šíleně málo. Herci byli super, zpracování naprosto perfektní. Co k tomu víc dodat? Snad jen fakt, že bych se rád dočkal pokračování, ale to je asi dost nepravděpodobný. (09.01.2013)

Když jsem před cca 25 až 400 lety četl v Ábíčku komiks o Johnu Carterovi, prošel jsem (naštěstí jen) duševní proměnou a pro dalších pár století se ze mě stal vášnivý fanda sci-fi (což poté ještě umocnila četba tvorby Julese Vernea, Raye Bradburyho a několika úžasných sovětských autorů). V té pohnuté socialistické době by mne ani ve snu nenapadlo, že někdy uvidím dokonale zrežírovanou revoluci (že prý "samet" či co), pád berlínské zdi (jen v TV, pochopitelně), Eiffelovku, moře, benátské gondoly, Barcelonu, vyrůstat své vlastní potomky a také komiks Dobrodružství Johna Cartera na filmovém plátně. Budiž, stalo se - vše. Vzhledem k faktu, že Američané už dokázali celuloidně zprznit mnoho skvělých literárních předloh, včetně řady komiksových, jsem k Johnovi přistupoval velmi, velmi obezřetně, nicméně Strach má velké oči. A těma velkýma očima jsem uviděl, že Edgar Rice Burroughs se v hrobě nemusí obracet, protože Andrew Stanton pojal jeho dílo se ctí (i když se předlohy nedržel tak úzkostlivě, jako princezna Dejah Thoris Johna v některých záběrech). Samozřejmě, scénáristé si určitě nedělali čáku na zisk Oscara, příběh je vystavěn jednoduše a přímočaře, ovšem i přes svou ukrutnou délku (skoro jako Harry Potter) mě film nenudil. Do jisté míry to způsobily i výborné triky, stejně jako elegantní oděv Lynn Collins(ové). Na maximum to nevidím, ale jinak jde o hodně milé překvapení (pro mě). Btw. Willem Dafoe po té plastické operaci, kdy mu přidali dvě ruce navíc vypadá fakt cool a drsňácky. Jen škoda té nezdravé barvy pleti a trochu pohublé postavy - mírně mi připomněl mne samého před třemi desítkami let. (09.04.2013)

V Disney z toho chceli mať druhého Avatara, úprimne povedané James Cameron je vizionársky režisér, ktorý Pandoru stvoril špičkovo, ale u mňa aj tak vyhráva John Carter. Aj napriek tomu že efekty miestami pokrivkávajú, tak zas na niektorých miestach sú maximálne uberkvalitné. Príbeh je pútaví a asi iba po necelej hodinke stratí dych na 10-15 minút. Priznávam, pristihol som sa že som si vravel, to je klišé, to je hrozný patos, no aj vďaka Taylorovi a výbornému záveru som bol uspokojený. Komerčný neúspech je nezaslúžený. Tržby filmu TU! (19.05.2012)