Muž a jeho pes

Smutný film. Príbeh jednoduchý ako kladkový mechanizmus, ale natočený s citom a prehľadom. Plný sentimentu, krásnej hudby a bojujúceho Belmonda, ktorému som v každej scéne zatínal päste. Je síce pravda, že prakticky v celom filme ho takmer vôbec nie je vidno chodiť a viac-menej hýbe len pravou polovicou tela, ale pohľad na tohto pána herca je očarujúci, je vidno, že ešte nestratil chuť do práce a už vôbec nie do života. V nadnesenom zmysle by jeho postava mohla byť reflexiou jeho súčasného životného stavu. 75%. (17.01.2010)

Poslední Belmondův film je dojemný, nikoli však dojímavý příběh o člověku, který nikdy nemyslel na zítřek. V okamžiku, kdy přichází o všechno, co měl (anebo mohl mít), ztrácí i smysl života. Komorní ladění plné působivých zámlk, pohledů a nevyřčených slov plně souzní s hereckým výkonem legendárního Bebela, unaveného starého muže, jemuž ovšem nechybí pověstná jiskra v očích. Smutný, melancholický film o tom, že život je pes. (07.09.2021)

Vysoce umělecké dílo režiséra Francise Hustera. Jean-Paul BELMONDO zde vynikajícím způsobem ztvárnil stárnoucího muže, který se dostal do těžké životní situace, kde nikoho nezajímá jeho osud. Jediným přítelem, ale též odpovědnost za živého tvora mu zůstal jeho pes. Nádherný baladický příběh, kde už není Belmondo rošťák a bonviván (jak jsme jej znali), ale dokázal, že je vynikajícím a charismatickým hercem i ve svých 76 letech. Kdo umí, ten umí. Velmi zajjímavé na filmu je ten fakt, že zde dostaly úlohu všechny bývalé velké hvězdy francouzského filmu, které též zestárly. Všechny - zdůrazňuji v š e c h n y jsem je poznala (ačkoliv někteří byli k nepozáni). (15.12.2009)

Miliónkrát videný námet starého pána a domáceho miláčika. V japonských snímkach a takisto v talianskom neorealizme však nevsádzali na kartu známej hviezdy, ako po rokoch úspešnej kariéry precitli do nových emočných sfér, ale vypovedali o niečom úplne inom. Ako Belmondova rozlúčka bez väčších ambícií stráviteľná a príjemná jednohubka. (09.03.2018)

Typický příklad vítězné prohry. Větší pozornost je věnována cameo rolím Belmondových slavných kolegů, než příběhu samému. Režisér a scénarista chtěli natočit jednoduchý a přesto hluboký snímek. Dialogy jsou postavené na jednoduchých otázkách a odpovědích, není tu žádné krasořečnění, jenže místo jednoduchosti nacházím spíše zjednodušování a proklamace. Nepřirozená chvíle souznění a veselí v tramvaji, výbuch vzteku vedoucího psího útulku či demonstrace na začátku, jsou totiž velice chtěné. Zbývá jen setkání se stářím hrdiny...ale to stojí za podívání. (03.11.2009)