Muž a jeho pes

Miliónkrát videný námet starého pána a domáceho miláčika. V japonských snímkach a takisto v talianskom neorealizme však nevsádzali na kartu známej hviezdy, ako po rokoch úspešnej kariéry precitli do nových emočných sfér, ale vypovedali o niečom úplne inom. Ako Belmondova rozlúčka bez väčších ambícií stráviteľná a príjemná jednohubka. (09.03.2018)

Vysoce umělecké dílo režiséra Francise Hustera. Jean-Paul BELMONDO zde vynikajícím způsobem ztvárnil stárnoucího muže, který se dostal do těžké životní situace, kde nikoho nezajímá jeho osud. Jediným přítelem, ale též odpovědnost za živého tvora mu zůstal jeho pes. Nádherný baladický příběh, kde už není Belmondo rošťák a bonviván (jak jsme jej znali), ale dokázal, že je vynikajícím a charismatickým hercem i ve svých 76 letech. Kdo umí, ten umí. Velmi zajjímavé na filmu je ten fakt, že zde dostaly úlohu všechny bývalé velké hvězdy francouzského filmu, které též zestárly. Všechny - zdůrazňuji v š e c h n y jsem je poznala (ačkoliv někteří byli k nepozáni). (15.12.2009)

Film u mě doplatil palbou na moje city. Ne, že bych nestál o zasáh, ale je to asi stejný jako se slovem "miluju tě". Nepotřebuju ho slyšet, potřebuju ho vidět, aby mělo ten správný účinek. Bolest na duši, samota, staří, beznaděj, opuštěnost, to všechno dokáže z mých očí udělat zaslzenou rokli, ale nesmí to být určený jen pro můj zrak a sluch, musí to být určený i pro mé srdce a to bohužel o tomto filmu nemohu říci. Co tento film v mých očích povýšilo nakonec nad průměr ? Hudba ? Možná. Pes ? Určitě ne, nemám totiž rád když někdo umí vrtět ocasem dýl než já. Herci ? To bude ono ! Bebel je kapitola sama pro sebe. Už jsem ani nedoufal, že někdy Jeana Paula uvidím na plátně a stalo se, stalo se po tom všem, co v poslední době prodělal a přesto se dokázal vrátit a hlavně nic nezapomenout ze svého jedinečného hereckého talentu, protože zahrát starého člověka, se smutkem na srdci, vyžaduje od Belmonda, z jehož očí uvidíme radost ze života snad i ve sto letech a jehož úsměv umí dodat tuny pozitivní energie skutečné herecké mistroství. Není to ovšem jen Belmondo, ale i ostatní herci, kteří dali do filmu sami sebe. Hrozně mě potěšili epizodní role, Jean - Pierra Mariella, Pierra Mondyho a především Bebelova "parťáka" zde neuvedeného Charlese Gérarda. Scéna ve které se si Bebel a Gérard hledí do očí mě přenesla do starých dobrých časů, kdy nenapravitelný policajt nebo rošťák se svým věrným parťákem lámali v kinech všechny divácké rekordy a při téhle scéně jsem ucítil to, co jsem měl cítit u celýho filmu, svoje emoce. (28.05.2009)

Film se až upjatě drží tradičního starého vyprávění filmových příběhů, bez prolínání různých jiných dějových linek, bez flashbacků a podobných trendy scénáristických vylepšenin dnešního polouměleckého dramatu. Trochu tak navazuje na italské neorealistické filmy o chudých či společností vyvržených jedincích. Smutný film to jistě je, však je také o stáří a to veselé nebývá. Ale také je to snímek velmi sentimentální a klišovitý. Belmondo se však loučí se svými diváky tak, jak by si to zasloužil každý velký herec. Kdyby byl méně nudný úvod a trochu jiný i závěr filmu, neváhám se čtyřimi hvězdičkami! (23.05.2009)

Na úvod bych chtěl poznamenat věci. Za prvé, film jsem viděl zhruba až od 25 minuty. Za druhé, moje dnešní hodnocení není objektivně vůbec objektivní. Normálně bych dal tak možná trojku a třeba se i nedodíval, ale to dnes vůbec nehrozilo. Samozřejmě jen k úcty k velkému herci, který zas až tak ve velkém filmu nehrál, musím jít zákonitě o jednu výš. Třeba už jen za spoustu jeho jiných, skvělých filmů, které jsem kdysi viděl. A možná to byl jeho úplně poslední, kdo ví. (20.01.2015)