Dva na cestě

Tuto spíše dramatickou road movie jsem stále odkládala, dobře si vědoma toho, že to bude bolet, a taky že jo. Ne že bych si dělala nějaké iluze o manželství, ale oba hlavní představitelé tu nádhernou chladnost, nevraživost a odcizenost zahráli tak dobře, že mě popadla deprese. A z té deprese mi ještě vosk ze svíčky vytekl na postel a já teď zaboha nevím, jak/jestli to půjde dolů.. prostě dráma, ale vraťme se k filmu. Líbí se mi příznačný název, život jako cesta, dva lidi, kteří ví, že k sobě patří, ale musí si stavět do cesty různé překážky a... úžasně propletené dějové linky minulosti a přítomnosti. To poslední bych vyzdvihla asi nejvíc, neustálé střídání děje, jak manželé rekapitulují svůj život, hledají místo, od kterého to šlo do háje.. a přitom cítí, že nikoho lepšího k sobě nenajdou. Protože stejně tak, jako neexistuje bod "a žili spolu šťastně až do smrti..", neexistuje ani bod "a tady už to bude jen zlé a horší.." Tak to vidím já a Mancini to dopoví ;-). (12.01.2014)

"Víš, co je manželství? - Když žena požádá muže, aby si svlékl pyžamo, a je to jen proto, že ho potřebuje vyprat." Manželská historie o více jak padesát let dříve. Dva na cestě jsou hořkosladkým příběhem dvou lidí, kteří se navzdory všemu, co jim život přichystal, nemohli přestat milovat. Film zaujme zejména svými nepřímočarými vyprávěcími postupy, díky nimž máme možnost sledovat životní cestu Joanny a Marka hned na několika časových rovinách, jež se účelně prolínají a vytváří mapu jejich komplikovaného vztahu. Oba hlavní herci se svých rolí zhostili přesvědčivým způsobem a naservírali nám realistický pohled na osidla manželství. I když se primárně jedná o vztahové drama, tak i přesto se našlo místo i pro několik vtipných momentů (viz Markova pasová odysea), které vyvažovaly vážnou linii filmu. P.S. Malá Ruthie a její rodiče mi neuvěřitelně pili krev! (15.03.2020)

Dobre natočené, dobre napísané, dobre zostrihané. Tragikomické road movie o jednom manželstve dopláca na prehnanú dĺžku a neustále točenie sa v jednom kruhu. (13.03.2018)

Strašně svěží film. Prolínání časových rovin má punc takového lehkého magického realismu a především posouvá neustále děj dynamicky vpřed. Pomocí střihu a ústřední dvojice dýchá film hrubě neotřelou a zároveň sympatickou atmosférou. Audrey totiž tvoří s Albertem Finneym skvělou ironickou dvojku, která mezi sebou vládne zajímavou chemií, i když je třeba jejich vztah na samé hraně krachu. 8/10 (24.08.2016)

A mně to nebavilo. Střídání časových rovin, postupné skládání střípků - a vlastně čeho? Tuctového příběhu dvou, co neměli nic, a pak měli moc práce a málo času. Je to zbytečně dlouhé, většina scén se odehrává v autě a konverzace připomínají divadelní hru. Chybí tomu nějaký nadhled, humor (kromě běžných životních trapasů), a vlastně jsem pořád čekal, jestli se objeví nějaká větší zápletka, která by se trochu vymykala všem těm běžným a tuctovým problémům, jaké lidé ve vztazích mají. Jako bych se díval na home videa páru, který neznám, a která mi časem přijdou nudná a otřepaná. (07.01.2023)

Mám slabost pro road-movie a když v něm hlavní roli představuje Audrey Hepburn, tak není co řešit (protože když jí miluješ, tak není co řešit ;-). Ve své podstatě originální film mistrně využívající různých časových retrospektiv jednoho manželského páru (já vždycky věděl, že svatba není nic pro mě). A taky film spíše smutný než komediální, aneb nikdy nemůžete mít všechno, protože i když to máte, doceníte to až ve chvíli, kdy to ztratíte... (28.06.2013)

Film to byl bezesporu zajímavý, bavilo mě, jak si tvůrci hráli se všemi časovými rovinami, jejichž prolínání bylo zvládnuté tak dokonale, až mě občas mátlo, ale ani tak jsem nebyl ušetřen negativních dojmů. U některých pasáží jsem se totiž musel velmi snažit, abych se na ně dokázal soustředit, protože jsem se začínal lehce nudit a mé myšlenky jevily snahu o to, aby se mohly volně potulovat. Pokud jde o obě hlavní postavy, působil na mě Mark občas tak trochu jako blb a Joannu hrála Audrey Hepburn, takže by mi byla sympatická, i kdyby na těch cestách vraždila a rozpitvávala malá koťátka. No, a kdyby se právě takovým způsobem postarala o malou Ruthie (a její vypatlané autory), byl bych štěstím bez sebe. / Poučení: Na vtazích je třeba neustále pracovat. (25.03.2023)

Zub času, uf, fakt že hej. Ani úplne Áčkoví herci ( Audrey A Albert ) neutiahli statický a teatrálny film, takže jediné, čo si zapamätám je: "Ty, vieš, čo je to manželstvo (ON) ? Povedz mi to, či si obaja myslíme to isté (ONA) ?! Manželstvo je, keď žena požiada muža, aby si dal dole pyžamo a je to len preto, lebo ho potrebuje vyprať. (ON)" Hudba pána Manciniho, legendy, je po pol hodine melodramaticky totálne otravná. (22.05.2009)

Tak tihle dva jsou vážně pořád na cestě, nejdřív jezdí stopem (mladí a chudí), pak starou plechovkou, potom si pořídí hezké autino a jak běží čas, jejich vztah se vyvíjí a mění, od prvotní zamilovanosti přes sňatek, narození dítěte až po manželskou krizi.. Audrey Hepburnová je tu nádherná a v jejích očích lze snadno číst všechny emoce, co existují.. Albert Finney mě mile překvapil, moc dobře se mi na něj koukalo a spolu s Audrey stvořili moc hezký filmový pár v takovém poměrně dost reálném příběhu, od smíchu k slzám a od slz ke smíchu.. (20.09.2020)

Audrey byla Pani Herecka a tento film je toho dalsim dukazem. A nesmim opomenout Jaquelin Bisset, lec pres malou roli, dodala filmu jeste vetsi smrnc.. (06.12.2009)

Tohle byla jízda. To střídání jednotlivých etap vztahu dvou lidí bylo vynikající a nádherně to na sebe navazovalo. Film přesně ukázal, jaké radosti i strasti můžou ve vztahu a manželství přijít a že je vždy možné se s nimi vypořádat. Audrey Hepburn byla okouzlující v každém svém outfitu a Albert Finney jí byl velmi obstojným partnerem. A jakou měla Audrey nádhernou postavu!! (Ve filmu se objeví v plavkách..) Příběh byl vtipný a romantický, chvílemi i takový laškovní, řekla bych.. To vůbec nebylo na škodu :) Hudba byla poněkud zvláštní, ale skvěle se do situací, v nichž byla využita, hodila, takže musím Manciniho opět pochválit, nezklamal :) Vlastně celý příběh mě ani náhodou nezklamal, rozhodně jsem čekala mnohem, mnohem méně! :)) (25.02.2012)

Vtipně a skvěle vyřešené road movie občas dramatické nebo romantické :-). Moc se mi líbilo, že nenásilně způsobilo něco přechod ze skutečnosti do retrospektivy a naopak - třeba jste svědky zamilovaného páru a najednou se ocitnete o dvacet let později kde vidíte dva stejné aktéry, ale o dvacet let starší a v tom je ta poetičnost. Ten posun zapříčinil změnu událostí, shodu náhod, neskutečnou a nesourodou změť pocitů, ale zanechá ve vás jedno slovo - GENIÁLNÍ! Nevím, jestli mám věřit tomu, že Audrey Hepburn neuměla kouzlit, protože ve 38mi letech vypadala stále na 25 a člověk by jí nehádal ani o minutu navíc. Hudba Henryho Manciniho byla opět třešničkou na dortu. Co více si přát?! (06.01.2013)

Z počátku jsem byla ,,pitomá" z rychlého a poměrně častého přeskakování časových rovin. Když jsem se s tím srovnala, začal mě děj a námět bavit. Finneye bych za ty kecy občas praštila do kebule, zpočátku nesympatický sebestředný otrava se mi ke konci moc líbil. Audrey Hepburn jako vždy kouzelná a svěží. A až se budete ptát, kdo jsou ti lidé co sedí u jednoho stolu a nemluví spolu? No přece MANŽELÉ. (11.11.2013)

Třetí spolupráce Audrey Hepburn a Stanleyho Donena působí tak trochu jako variace na stokrát viděné. Krizí zmítaný manželský pár mapuje vývoj svého vztahu, což nám režisér předkládá prostřednictvím náhodně seskupených časových rovin. Nápad jistě originální, ale ne zcela funkční. Každý zajímavý moment ze života dvojice totiž skončí dřív, než stačí v divákovi výrazněji rezonovat. Také tvrzení, že láska je nejkrásnější na začátku a po složení manželského slibu jde všechno do kopru, není ničím novým. Nepřekvapivý dějový vývoj vynahrazují herci, především civilně a nestylizovaně obsazená Audrey, po jejímž boku se neztratí ani Albert Finney v roli manžela. 6/10 (04.12.2009)

Krásný a příjemný filmeček o lásce a příběhu jednoho manželství. Road movie z nádherné Francie odehrávající se v různých časových rovinách báječně propojených. Snímek plný bezva nápadů a hravých detailů a skvělých Audrey Hepburn a Alberta Fienneyho. Ke konci chvílemi trošku zdlouhavé, ale moc hezky se mi na to koukalo. (19.09.2014)

Konverzačka z cest o vývoji a  složitosti vztahu mezi ženou a mužem... (26.11.2021)

Rok 1967 bol pre pani Audrey Hepburn dost komplikovany a tazky. Jednak sa rozvadzala s jej manzelom Melom Ferrerom, a jednak este hrala v dvoch filmoch : Wait Until Dark a Two for the Road. Tento film Two for the Road je vsak podstatne slabsi a ubohejsi nez Wait Until Dark. Rezie sa tu ujal Stanley Donen, a film tematicky pojednava o ceste autom po Francuzsku, a o rozbitom a znicenom manzelstve Joanny /A. Hepburn/ a Marka /Albert Finney/. Su tu sice pekne scenerie Francuzska, a jazda autom ma zaujala, ale Stanley Donen podla mna nema na Terence Younga a jeho Wait Until Dark. Ani reziserskym talentom ani snahou. Plus je tu vecna tematika medziludskych vztahov -manzelstvo - velka laska - rodicovstvo - manzelska kriza, a samozrejme, vzajomne odcudzenie sa. Celkovo vsak pozitiva prevladaju. Prelinaju sa dejove linie, jazda autom po Francuzsku je fascinujuca sama o sebe, a vyborne dialogy : "Preco sa dvaja ludia, ktori sedia pri spolocnom stole vobec nerozpravaju. Su to manzelia". 77 % (18.02.2014)

Jako jo, zahrané (navíc tu hraje Audrey Hepburn, tu mám hodně rád) a natočené je to skvěle, navíc to celé je i dostatečně promyšlené a retrospektivní děj tu je kupodivu obrovským kladem nejen svojí promyšlenou návazností. Navíc i ten humor je zde mnohdy funkční a skutečně vtipný, nejedna věc mě tu dokázala nahlas pobavit, což jsou jen další body k dobru. Po téhle stránce se mi Dva na cestě líbilo fakt hodně. Blbý ale je, že to je úplně zbytečně natažené na dvě hodiny (přičemž to na ně fakt nevystačí), takže jsem se u toho místy docela nudil a navíc žádné silnější dojmy z toho taktéž nemám. A mrzí mě to, protože objektivně si ten film minimálně slabé 4* zaslouží určitě. Možná je sem časem dám, třeba mi to časem v hlavě utkví jako docela dobrý zážitek, ale v tuhle chvíli i s přihlédnutím na všechny klady bohužel nemůžu dát víc, jak lepší 3*. (29.07.2021)

Audrey Hepburn byla přenádherná i jako čtyřicítka. A do teď si myslím, že prostě nikdo nemá tak dobrou kombinaci šarmu s humorem co se týká žen. Její přestřelky s Albertem Finneyem jsou tu neskutečný! Odešel jsem v půlce vařit lasagne a jenom poslouchal, ale i tak jsem se neuvěřitelně tlemil. Hlavně na komedii skvělý vývoj postav s úžasným scénářem. Dnes by toto bralo 3 Oscary. 9/10 (16.10.2023)

Zajímavě netradiční zobrazení vývoje jednoho partnerského vztahu prostřednictvím road movie. Cesty po Francii jsou ideálním prostředím pro navázání nového vztahu i jeho postupný vývoj a upevnění. Student a pozdější architekt Mark Wallace (dobrý Albert Finney) se na své studentské cestě seznamuje s šarmantní mladou dívkou Joannou (dobrá Audrey Hepburn) a začíná se rozvíjet partnerský vztah. Několik cest, prolínání časových linií a postupné odhalování vývoje manželství, které od své zamilovanosti a pevnou lásku a vzájemný respekt dospívá až k obvyklým manželským stereotypům a postupnému citovému vychladnutí a nespokojenosti, které oba vzájemně řeší i prostřednictvím partnerské nevěry a vzájemných naschválů. A přesto je jejich vzájemné pouto a láska silnější, než se na první pohled může zdát, a společně překonávají vzájemné jízlivosti i občasné přešlapy, aby stále čelili životnímu osudu společně. Z dalších rolí: Cathy Manchester (půvabná Eleanor Bron), stále platonicky zamilovaná do Marka, její manžel Howard Manchester (William Daniels), poddajný podpantoflák, jejich rozmazlená dcera Ruth (Gabrielle Middleton), nezdravý produkt příliš benevolentní výchovy Manchesterů, bohatý Maurice Dalbret (Claude Dauphin), Markův zaměstnavatel, Mauriceova žena Francoise (Nadia Gray), bohémský David (Georges Descrières), Joannin milenec, a Jackie (půvabná Jacqueline Bisset), objekt Markovi tělesné touhy. Netradiční a působivá je tato romance v několika časových rovinách. Navíc ukazuje partnerský a manželský vztah ve všech možných polohách, i těch nehezkých, ale přesto zcela běžných a častých. Postupné vzájemné vychladnutí citů je zřejmě nevyhnutelné, ale i přesto může vztah vyjít posílen a obnoven během cest, kteří oba podstupují. (23.10.2012)