Zaslaná pošta

U Pratchettových knih platí více "jak" než "co". Samotný děj, vcelku jednoduchý, je "vyšperkován" tolika nápady, postřehy, satirou, až celá Zeměplocha s jejími obyvateli se jeví jako skutečný svět tak podobný tomu našemu. Jenže ve všech třech TV adaptacích zůstal jenom ten osekaný děj, nic víc. Zatímco kniha se více soustředí na boj starého s novým, pošty s novou technologií podobající se IT, film akcentuje nápravu jednoho podvodníka čistou láskou. A i když je Claire Foy dokonalá a k nakousnutí, je to posun od Pratchettova světa někam úplně jinam. A ty němé scény typu "zoufalá slečna Srdénková začíná kouřit"...WTF!!! Tři hvězdičky za přesné herce, od Pozlátka k Slavojovi, ovšem k Pratchettovi to má dost daleko. (03.04.2013)

Terryho Pratchetta znám jen z vyprávění, sama jsem od něj nikdy nic nečetla, přesto se ke mně jeho typická poetika a humor dostaly. Zaslaná pošta se nese přesně v tom duchu. Je to příjemné fantasy, kde nechybí roztodivné postavy s prapodivnými jmény, vtip, nadsázka, ale samozřejmě i boj dobra se zlem. Místy jde znát televiznost filmu, i tak ale musím říct, že by se rozhodně neztratil ani mezi konkurenty, kteří zamířili do kinosálů. A mnoho jich dokonce předčí. (15.07.2013)

Moje první filmové utkání s Terrym Pratchettem.. Ano, tak nějak si představuji Ankh-Morpork, úžasné město tisíce zážitků.. své by o tom mohl povědět podvodníček Vlahoš von Nosret, který po nepodařené popravě dostává novou šanci. Ovšem je to šance, nebo totální průs.švih, dostat za úkol obnovit městskou poštu? Zas(l)aná pošta stojí jednak na předloze (ke které se určitě dostanu) sira Terryho a pak na skvělých hereckých výkonech, ještě nikdy se mi Claire Foy tolik nezamlouvala a Charles Dance jako dokonale bezživotný lord Vetinari (i když, co ten úsměv na konci??) splnil moje představy. Nemohu dát sice plný počet, protože golemové ve filmu promlouvali (zatímco v knihách píšou na destičky), ale protože zde hrál David Suchet jako padouch par excellence Nadosah Pozlátko.. s klidem sázím 4*. (27.04.2014)

Není to škoda? Točit Pratchettovi romány rutinním režisérem do televize? Vždyť i ten rutinní režisér se díky jeho perfektním příběhům nakonec stane slavným. Například právě Zaslaná pošta je naprosto výborný film. Obsahuje perfektní atmosféru a la Harry Potter, ale také obrovský kus humoru, který v takovém příběhu prostě nesmí chybět. A co víc, dokáže být líbivý i pro kino. A stejně se o něm člověk nikde nedočte. Proč? Vždyť je to hrozná škoda a mrhání perfektním příběhem, který fantasy svět potřebuje jak švadlena pevnější plátno. Každopádně nevadí, možná to skrývá i další výhody a to především ty, že si to ti režiséři můžou natočit jak chtěj a tak z toho vyplyne tříhodinový nářez, na který se prostě vydržím koukat. Ještě aby ne, když v něm hraje nádherná Claire Foy, která se mi jako herečka začíná líbit víc a víc a celé to má takový hezky mystický závoj. Zaslaná pošta je super. Občas sice trošku nudí a mohla by se natočit i jinak, ale pořád je to televizní film a za televizní peníze je to super. (27.01.2011)

Pořád se nemůžu vyrovnat s tím, proč vypadá Zeměplocha vedle Harryho Pottera a Pána prstenů jako chudokrevný ošuntělý vagabund. Toto nedozírné promarnění pratchettovského potenciálu, který si podle mého také zasloužil postavení obrovské merchandisingové frančízy s multimediálním trhem a blockbusterovým statusem a ne televarieté od tvůrců, kteří mají talent uzenáře, morálku lichváře a styl funebráka, přičítám trojí skutečnosti: (i) V prvé řadě je Zeměplocha zábavně parodickou směsicí popkultury a subverze, která na kanonických dílech fantastiky vlastně parazituje a zároveň je komentuje. Byť nijak závratně, přece jen směřuje k inteligentnějšímu čtenáři, který ocení meta-fikce než fikce samotné. Zeměplocha neslouží ani jako kašírovaná dekorace pro romantickou pohádku (Harry Potter), ani to není tabule, kterou školomet popíše poučkami o ideálním uspořádání společnosti (Pán prstenů). To ji na globálních trzích u koncového zákazníka logicky malinko indisponuje. (ii) Za druhé vězí u Zeměplochy problém v odstupu mezi knižními předlohami a filmovými adaptacemi, který není ani extrémně krátký jako v případě Harryho Pottera, ani extrémně dlouhý jako u Pána prstenů. Harry Potter se natáčel de facto spolu s paralelně vycházejícími knihami Rowlingové a jedno umocňovalo druhé, zatímco Pána prstenů nakopli kompletně od začátku, včetně znovuvydání všech tří svazků. Zeměplocha se naneštěstí časově vklínila někam mezi ně a navíc ji zastihla digitální éra na počátku devadesátých let, která stihla utvořit početný fandom, mapy a kuchařky z Discworldu, mrakoplaší čepičky, a tudíž se ji nevyplatilo investičně vzpružit a revitalizovat. (iii) A za třetí Pratchett má jak známo Alzheimera a nepotřebuje syslit peníze, beztak má vyděláno, na rozdíl od ambiciózní Rowlingové a jako vždy zištných majitelů práv k Pánovi prstenů, čilých podnikatelů, kteří se postarali o to, aby otcova památka nezanikla v přílivu nových jmen a nových dobrodružství. ____ Odbyté adaptace Zeměplochy jsou zvláště nešťastné také proto, že nabízela obrovský makrokosmos, dynamické univerzum mnoha soustav, které jsou více či méně provázané, například v Noční hlídce mohly ve druhém plánu sedět v kantýně zbylé postavičky z jiných dílů anebo by Smrť, který se alespoň na okamžik objeví v každé z x-desítek knih, mohl zajišťovat podružný rámec či tragikomickou stafáž. Divák by tak nevěnoval recepci filmu rovnoměrnou pozornost, ale v souladu se svým profesním zaměřením i s konkrétním fandovským zájmem by si stanovoval určitou klasifikaci a hierarchizaci jednotlivých částí rozsáhlého světa. Konečně se tak mohl vyřešit základní metodologický spor, který se stihl rozhořet mezi naratology a ludology. První nahlížejí filmy jako příběhy, druzí jako interaktivní systémy. Filmy dle druhých nejsou lineárně přednastaveným řetězem, ale kybertextem, kterému dává hybnou sílu až divák, nikoli autor. Svět Discworldu se takovým úvahám a konceptům vyloženě nabízel. (30.10.2010)