Zaslaná pošta

Otec prasátek podle mě mnohem více vystihoval tu správnou pratchettovskou atmosféru, ale Zaslaná pošta má zase mnohem více divácky příjemnější a přijatelnější příběh. Navíc po nutných filmařských úpravách a zkratkách se dostáváme k skvělému a nenudícímu filmu. Jsem rád, že SkyOne natočilo ty tři filmy - alespoň trošku šíří povědomí o páně Pratchettově dokonalém světě i mezi lidmi, co o knížku ani nezavadí. A po Barvě kouzel jsme konečně zase viděli ankh-morporskou demokracii v praxi. Jeden muž, jeden hlas - a ten muž je lord Vetinari. (17.07.2010)

V posledných dňoch mám smolu. Naposledy som si nevšimol, že film nehodnotila ani dvadsiatka fanúšikov a dnes som si nevšimol, že film je filmovou verziou knihy T. Pratchetta, o ktorom, ani o jeho Zemeploche neviem prakticky nič. V mladosti táto literatúra nebola dostupná a teraz sa mi už do nej nechce púšťať. Pochopiteľne, že bez poznania celého segmentu kultúry, ktorú film a jeho predloha predstavujú som nemal šancu prežiť sledovanie bez problémov. Nabudúce si už dám väčší pozor, aby som nekazil hodnotenia a pozitívne dojmy tých, ktorých táto literatúra oslovuje. (08.02.2019)

KOMENTÁŘ DODÁN PO DODATEČNÉM PŘEČTENÍ PŘEDLOHY: Je to zvláštní, ale i přesto, že si tenhle film jde dost tvrdě svou vlastní cestou a až na začátek a konec se předlohy moc nedrží (ovšem skvěle se vypořádává s geniálním Slavojovým vyplňováním příručky během požáru), i tak na mě působí dost dobře. Příběh byl silně zdramatizován a například celá část, kdy je slečna Srdénková na Vlahoše nakrknutá, je zcela v rozporu s předlohou, nicméně díky některým scénáristicky dodaným vtípkům (přemlouvání golemů ke stávce) je to poměrně osvěžující. Sice mi úplně nesedí některé herecké výkony (to je chyba u všech Pratchettových adaptací, postavy se příliš pitvoří), dosti ruší ta televiznost a některé změny proti předloze jsou už trochu moc, nehledě na to, že můj milovaný Vzoromil Výsměšek je tu prezentován jako úplně normální a k tomu ještě velice moudrý a důstojný muž, ale i přes to přese všechno zůstanu alespoň na smířlivých čtyřech hvězdičkách. Má to moc pěkné obsazení, Charles Dance je velice dobře zvolený pro úlohu Havelocka Vetinariho, Claire Foy je zkrátká nádherná, Richard Coyle v úloze Vlahoše je taky poměrně slušný (nicméně místy až moc prvoplánovitě komediální), nejlepší ovšem bude asi, i přes rozdílnost této postavy v knize a ve filmu, David Suchet v roli hlavního záporáka, Nadosaha Pozlátka. Ten zde má na triku nejvíce vtipů (a mám dojem, že žádný nepochází z knihy) a právě většina jeho scén (hlavně ve druhé části filmu) patří k tomu nejlepšímu, co ve filmu uvidíte. Zatímco v knize byl Pozlátko dvoumetrový hromotluk s postavou a vzezřením luxusního piráta, nebezpečný protivník a geniální podvodník, tady je jedním z hlavních nositelů humoru. Jak jsem již říkal, dám tomu čtyři. Ale příště by to chtělo velké plátno, velký rozpočet a víc se držet předlohy, protože zasahovat do knih Terryho Pratchetta (jehož knihy v sobě mají velice často zakomponovány ryze filmové vypravěčské prostředky) je poměrně zbytečný a v podstatě i marný boj. P.S: Má to poměrně slušný český dabing, který se věrně drží geniálního překladu Jana Kantůrka (až na ten Žuch). (22.03.2013)

U Pratchettových knih platí více "jak" než "co". Samotný děj, vcelku jednoduchý, je "vyšperkován" tolika nápady, postřehy, satirou, až celá Zeměplocha s jejími obyvateli se jeví jako skutečný svět tak podobný tomu našemu. Jenže ve všech třech TV adaptacích zůstal jenom ten osekaný děj, nic víc. Zatímco kniha se více soustředí na boj starého s novým, pošty s novou technologií podobající se IT, film akcentuje nápravu jednoho podvodníka čistou láskou. A i když je Claire Foy dokonalá a k nakousnutí, je to posun od Pratchettova světa někam úplně jinam. A ty němé scény typu "zoufalá slečna Srdénková začíná kouřit"...WTF!!! Tři hvězdičky za přesné herce, od Pozlátka k Slavojovi, ovšem k Pratchettovi to má dost daleko. (03.04.2013)

Poslední desetiletí nám přineslo dvě fantasy velesérie: Pána prstenů a Harryho Pottera. Filmová Zeměplocha vedle nich působí jako velmi chudý bratříček, ovšem stará česká moudrost praví, že chudoba cti netratí. Jacksonova trilogie mi připadá okázale a neživotně velkohubá, svět stvořený jen k monstrózním příběhům, v němž všechno je učiněno jiné, lepší, větší a vznešenější. Ano, i malost a obyčejnost tam má epické rozměry. V Jacksonově Středozemi, narozdíl od té Tolkienovy, se nemůže stát nic nedějinotvorného, aniž by to působilo nepatřičně. Například humor. +++++ V potterovské sáze mě odpuzuje to okaté elitářství, pohrdání mudly, kteří žijí nicotné životy (snad se to v pozdějších dílech mění ? nechci to zkoumat), neustálé střetávání Pottera a Voldemorta, které musí pokračovat, protože nic jiného se střetávat nemůže, jen absolutno s absolutnem. Velká gesta, velké city, zase všechno zveličené. +++++ Ale Zeměplocha... ? Zeměplocha plná lidského hemžení, smradu, přelidněná, nesourodá, záměrný guláš Zeměplocha? Ta je mi bližší s těmi lidičkami, človíčky, křiváčky, slizounky, podvodníčky a srábky. Kolotá a bublá, snad jak prapolévka, z které povstal život. Složena z laciného šmejdu, zdravého buranství a lidského pachtění po štěstíčku - ať žije. Té nebudou vadit laciné rekvizity, zdánlivě uboze se jevící masky, "woodpunkový" styl světě na Želvě svědčí. Může se ocitnout v prostředí westernu, sandálu, pláště a dýky, a každým krokem do dalšího mimo vyvolat úsměv. +++++ I tady "princ", velmi pochybný i s uvozovkami, získává svou "princeznu", zlo je jako v každé správné pohádce poraženo, ale cestičky k cíli se tak křiví a jsou tak zálibně pitoreskní... Postavy nereálné, blízké karikaturám, ale odrážející typy, které spíše než Frody, Gandalfy, Voldemorty, Glumy a Saurony potkáváme ve svých životech. A všechny budete uvědoměle milovat, i lstivého Vetinariho. Hermiona, Arwen či Galadriel mohou být sebenádhernější, ale Adoráta Srdénková, to je ženská! Aragorn či Frodo mohou být hrdinové, ale Vlahoš, to je sympaťák! Srdce Zeměplochy tepe s námi, nepovyšuje se nad nás. Pociťovaná absurdita našeho bytí se v ní jen násobí, což nás nakonec očišťuje víc, než hrdinské eposy. Je to únik neúnik. Prcháme do něj, nacházíme v něm chvilkový azyl, ale stále zůstáváme doma. Tohle je film, u kterého odpočívá Subjektiv, dík tempu aktivně. Silné ****. (19.02.2013)