3 sezóny v pekle

Láska je kurva, to je mi známá věc -- Natrefit na ní můžu při toulání se Prahou -- Zkouším ji slovy vojet, vošálit -- A ještě ten večír vidět nahou -- A pak ji píchám, píchám dokud můžu -- Nezapomínám, že jde vo vobyčejnej chtíč -- A než uslyšíš ráno cinkot tramvají -- Tak věz, že já už budu dávno pryč. Ne, tohle není Bondy, i když jsem se jeho poezií inspiroval. A stejně tak jsem si do té mé rychlokvašky se slovy vypůjčil něco z filmového Ivana Heinze .. prostořekost, namyšlenost, drzost. 3 sezóny v pekle jsou zajímavou výpovědí o době nástupu komunismu, o první velké lásce a také vyprávěním o prapodivných ideálech, které brzy vzaly za své .. (28.08.2014)

Nesnesitelná lehkost bohémova žití v a-moll. Žádné peklo neexistuje, jen lidé si vždycky nějaké vytvoří, aby si svůj životní neúspěch mohli vymáchat v něm a utéct před vlastními problémy a omyly. Prvotní pozérství je postupně utopené ve vzdoru a anarchii, aby nakonec zemřelo v rozplynuvším se snu. Na jehož místo se tlačí tvrdá realita, kdy život už není iluzí, nýbrž bojem za vlastní ideály. V letošním roce se objevily tři velice silné české snímky, Normal - experimentální stylizovaná hříčka, Protektor a nyní 3 sezóny v pekle se skvěle působící psychologií a prokreslením jednotlivých postav. Skoro se chce zvolat:„3 sezóny v pekle a bezmála dvě hodiny v kinematografickém ráji“. Mašín je jako malé dítě hrající si s detaily a vytvořil tak soběstačnou vizi poválečné Prahy. Kdy jakoby vzal staré pohlednice a jednu po druhé převedl do filmu a umě je zakomponoval do bondyovského příběhu. Každé okýnko filmu ukazuje jednu skvěle nasnímanou momentku - pohlednici z poválečného pekla zabalenou do dusivě tísnivé atmosféry, spolu s kterou se v každém záběru snoubí surreálná hra se světly, stíny a duševním rozpoložením jednotlivých postav. Celý film je řemeslně dokonale zvládnuté a vypiplané dílo s odzbrojující prací s komparsem. Poslední hvězdička je za vynikající polskou „Evu Green“ Karolinu Gruszku a za použití osudové Gymnopédie No.1 Erika Satie. Že by nastal nový úsvit českého filmu? Special thanks Chlupis. silných 8/10 (25.11.2009)

Řemeslně perfektně zvládnutý film, dějově už mě tolik neoslovil, především proto, že Hádkova postava by potřebovala hodně často dostat pár facek. Ale nakonec jsem mu stejně držel palce, aby se tady z toho srabu dostal. Velké plus za herecké výkony, Hádek dokáže dokonale vyvážit frackovství s rebelií, Karolina Gruszka je tak krásná a osudová, že je přímo předurčená k tomu, aby nechávala muže trpět, ostatní už pak hrají druhé housle, ale skvěle. (16.10.2010)

Jít si svojí cestou. Ta v závěru filmu vyřčená premisa metaforicky spojuje režiséra Tomáše Mašína s hlavní postavou jeho tak osobitého celovečerního debutu. Který jiný režisér by se rozhodl jít podobně pokornou cestu a nejdříve si osahat řemeslo a vysloužit si ostruhy v reklamním průmyslu a ve videoklipové branži, doslova ovládnout tato trochu přehlížené audiovizuální odvětví a komerčně z něho vytěžit dostatek prostředků na financování svého celovečerního debutu, čímž se stává téměř naprosto nezávislým, stejně jako hrdina jeho filmu? Ona nezávislost má sice také své hranice, ale i přesto je to cesta ojedinělá. Stejně jako rozhodnutí věnovat se osudu dnes zcela přehlíženému fenoménu levicové inteligence přiklánějící se k marxismu, stojící však stranou komunistické strany a jejího režimu. Hlavní postava zjevně inspirovaná postavou Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho je skutečně ryzí individuál a jeho filmové osudy se mohou jevit jako symbolické, mají však reálný základ. Coby největší klad Mašínova filmu lze hodnotit onu zvláštní dobovou atmosféru a vizuální stránku filmu, ideové vyznění je trochu sporné, protože Mašín zjevně chce zůstat na bázi filmového tvaru konformní, byť točí o pravé esenci nonkonformismu. Stejný problém ale mají např. snímky o markýzi de Sade atd., do jaké míry mají být zvolené výrazové prostředky kontroverzní v souladu s kontroverzí reálného předobrazu. Jistě by bylo zajímavé vidět šířeji uchopený námět reflektující nejen spíše symbolický příběh o výrazném jedinci snažícím se koexistovat v prostoru ovládaném totalitním režimem, ale třeba o celé generaci levicově zaměřených intelektuálů stojících mimo komunistickou stranu, či třeba o osudech českých surrealistů kolem surrealistické skupiny (Karel Hynek, Zbyněk Havlíček, Vratislav Effenbergr, Karel Teige atd.) či českých trockistů (Záviš Kalandra, Ivan Vodseďálek), to nám snad někdy nabídne jiný podobně ambiciozní projekt. O Egonu Bondym vlastně ani nemusíte jako divák nic vědět, ale přesto si vás získá charismatický Kryštof Hádek ve své zřejmě životní roli. Je zajímavé sledovat jeho umělecký růst a ten fakt, že dnes již utáhne i takovouto velkou porci charakterního herectví. 3 sezóny v pekle jsou prostě v kontextu české polistopadové kinematografie jiný film. A jak je vidět, je velmi důležité Jít si svojí cestou. (28.04.2011)

Kryštof Hádek ( coby Ivan Heinz ) pronáší: s něžnou opatrností prdím, abych se neposral. JÁ s něžnou opatrností slova volím, abych následný komentář k snímku neposral a plitce nevyzněl. Také říká: je mi jedno jestli vyhrávám nebo prohrávám.....prostě si chci zahrát! Já osobně už mám raději ty výhry, ale když je vám náct, nejdůležitější je opravdu " HRÁT ". Přiznávám, prvních 20min jsem měl se snímkem ( i Kryštofem Hádkem ) velký problém a nevěděl, jak si k snímku najít cestu a jeho variaci na Egona Bondyho jsem mu ani na okamžik nežral. ALE od momentu návštevy na večírku a jeho " přednesu " : ....alespoň to zkusili, musíme vyrušovat. Načechrat lidem to jejich prděníčko... si mě snímek ( Kryštof Hádek ) získal a přes pár drobných zaškobrtnutí si mou pozornost udržel až do konce. Výsledkem je tak poměrně zdařilý výlet do 50. - tých let , který by sice mohl jít ještě mnohem více pod povrch ( k jádru problému ), nicméně např. při větě Martina Huby: ty tvoji " Češi u kamen "dokážou být pěkné svině, tuhne krev v žilách a zároveń nemůžu říci, že bych se nudil a neužíval si to. A TO se cení. Stejně jako zde ta vyobrazená konfrontace bezstarostného mládí narážející na krutou realitu je podaná naprosto věrohodně. Podobně je tomu i v případě vyobrazení vztahu Ivana a Jany ( v podání Karoliny Gruszke). Ta nejen, že má šmrnc, ale své role se zhostila s nadhledem a je vidět, že ví, co hrát a v čem je její přednost. Za zmínku stojí určitě také povedený hudební doprovod F. Jelínka. Jsem nesmírně rád, že v českém snímku se v poslední době i v tomto směru blýská na lepší časy. Příkladem za všechny budiž Protektor či Pouta. Výsledné hodnocení: je to u mě na hraně mezi 3 a 4*. Nicméně mám v trendu české snímky lehce nadhodnocovat ( samozřejmě TY, které si to zaslouží ), takže.... slabší 4* (15.10.2010)