3 sezóny v pekle

"Všechno je v prdeli, ve všední den i v neděli. Jenom ty filmy sovětský, ty jsou vědecký". Egon Bondy, vlastní menom Zbyněk Fišer, básnik, marxista, burič. Proti režimu, proti antisemitizmu, proti všednosti. Ivan Heinz/Emanuel Bonn tomuto aktivizmu prisluhuje, ale hlaholí vláčne a tie jeho provokatérske pózy mu nehltám. Okrem toho, že ide o nikotínové zrkadlenie "noir movies" či (nenačechraný) dostihový šprint za protektorským šťavnatým bulletinom, si "3 sezóny" predpovedajúce peklo nezastrešia. Tomáš Mašín v reklamnej brandži vie, odráža sa to aj tu v pečlivom svietení, snímaní a európsky štramáckom zakuklení. Čo mu nanešťastie schádza je nezabehnutá story rozhnevaného muža/umelca, ktorá jebe na konformitu, nešanuje konvenčnosť a rajcuje nie len zovňajškom, ale aj snahou nastoliť konštruktívny inotaj. Nič to, skoro v každej strofe hovno je, no toto mladícke vytriezvenie hovnom nie je. Nebolo by však pravdou, keby som tvrdil, že som sa posral. (22.04.2010)

50% ... Po většinu času k uzoufání nudný, neakční, nenapínavý příběh z období, které by si zasloužilo mnohem silnější story. Na druhou stranu na české poměry velmi vypiplaný vizuál, příjemný soundtrack a zajímavá kamera vytahují příběh z šedi alespoň po té audiovizuální stránce. Je to ale velká škoda, vyplýtvat tenhle filmový potenciál na tak plytký a nezajímavý příběh. (27.10.2012)

Osudy levicové nekomunistické inteligence na přelomu čtyřicátých a padesátých let jsou prakticky neznámou oblastí-bílým místem našeho historického poznání a tím spíše i veřejného povědomí. Rozporuplná, až bizarní osobnost před časem zesnulého filozofa a slovesného umělce Zbyňka Fišera, známějšího pod pseudonymem Egona Bondy, představuje žádoucí průnik do životního stylu této nonkonformní komunity, která tvoří přímý spojovací článek mezi rovněž levicovými avantgardami dvacátých a třicátých let a kreativním světem literatury a malých divadelních scén rovněž rychle zapomínaných let šedesátých minulého století. Snaha bondyovské generace romantické antikapitalistické subkultury o vlastní životní styl se záhy střetá s drsnou praxí nastupujícího komunistického režimu i dusným mezidobím počínajících padesátých let a v Bonnově i Janině postavě upadá do svébytného bezčasí, prokládaného občasnými výpady do civilizace Bonnova otce či známých z dřívějška. Vystižení a přesvědčivé promyšlené budování tohoto světa ve výpravě i scénáři je jednoznačným úspěchem mladého autorského týmu. TŘI SEZÓNY jsou vedle PROTEKTORA dalším nesporným českým filmem roku. Kvalitou filmové řeči, propracovaností scénáře, pozoruhodnou zralostí a úrovní výkonů protagonistů, z nichž nejvýrazněji na sebe upozorňují v titulní úloze Kryštof Hádek, který zde dosahuje svého dosavadního uměleckého maxima, pozoruhodná a žensky třpytivá Karolina Gruszka i navenek svou uměřeností méně efektní, o to však v podstatě pronikavější Martin Huba. Neobvyklou, precízně zvládnutou úlohu zde ve svém levicovém kritikovi (na mysli vytane osobnost Karla Teiga) profesionálně podává věčný televizní causer nepodbízivého vtipu Jan Kraus. Díky tomuto zázemí si mohou autoři dovolit odstínění charakterů a osobností i v postavách represívního aparátu a přesvědčivé scény Bonnovy záchrany před hrůzným osudem jeho literárního učitele. Pro mladou a střední generaci je ovšem film kontextovým oříškem: pro jeho plné pochopení potřebuje alespoň základní vědomosti o dávno zašlé době, nutné pro odstínění jednotlivých období a subobdobí, jejichž mozaikou TŘI SEZÓNY jsou. To není výtka, to je nepodjatá konstatace stavu a možností naší doby. Lesk a přednosti TŘÍ SEZÓN pak vyniknou ještě přesvědčivěji a průkazněji. (20.12.2009)

Nezávislost, bisexualita, chlast, fet, básně. Miluju básníky! Jsou to osoby, který pohlížejí na svět skrze vlastní rýmy, jsou to nepochopené bytosti, jejichž lyrická aura září v dáli, jsou nepopsatelní. Je vůbec v lidských možnostech vykonstruovat film o těchto lidech, aniž by byl tupou knihou beze slov? Tomáš Mašín to vzal z pohledu básníka. Ze svého úhlu pohledu. Egona Bondyho zprovoznil pomocí extravagance a umu nepoznanému. Světu navzdory. Přiznám se, že ač na mě film po projekci nenechal stopu vytesanou, jsem přesvědčen, že jeho chvíle přijde. A že bude stejně nezapomenutelná jako Bondyho básně, jako výkon Kryštofa Hádka. Děkuju, Honzíku, chci to ještě jednou ;) (19.12.2009)

Láska je kurva, to je mi známá věc -- Natrefit na ní můžu při toulání se Prahou -- Zkouším ji slovy vojet, vošálit -- A ještě ten večír vidět nahou -- A pak ji píchám, píchám dokud můžu -- Nezapomínám, že jde vo vobyčejnej chtíč -- A než uslyšíš ráno cinkot tramvají -- Tak věz, že já už budu dávno pryč. Ne, tohle není Bondy, i když jsem se jeho poezií inspiroval. A stejně tak jsem si do té mé rychlokvašky se slovy vypůjčil něco z filmového Ivana Heinze .. prostořekost, namyšlenost, drzost. 3 sezóny v pekle jsou zajímavou výpovědí o době nástupu komunismu, o první velké lásce a také vyprávěním o prapodivných ideálech, které brzy vzaly za své .. (28.08.2014)