Signum laudis

Patrně nejlepší československý film, jaký jsem zatím měl možnost vidět. Tolik hereckých es jsem už neviděl dlouho pohromadě. Skvělý scénář a vynikající psychologie postav, mezi kterýmy vyčnívá cynický realista hejtman König v podání Josefa Bláhy. Výprava a bitevní scény jsou na 80.léta v našich končinách také unikátní. Kaprál Hoferik v podání Vlado Müllera byl i přes svoji drsnou povahu veskrze kladnou postavou a ten konec jsem mu opravdu nepřál. Neschopní velitelé posílají své podřízené na smrt a sami nakonec slíznou smetanu (i když zde je tou pomyslnou "smetanou" paradoxně ruské zajetí). Je trochu s podivem, že tento vynikající (proti)válečný snímek zůstáva, alespoň co se týče zdejšího počtu hodnocení, veřejností opomenut. (26.12.2008)

Aj československá kinematografia mala svoje "na západe nič nové". Film o fanatickom kaprálovi Hoferikovi v majstrovskom podaní Vlada Mullera, ktorý sa snaží na východnej fronte za každú cenu plniť príkazy nadriadených, ale až na konci zistí za čo celá vojnová mašinéria stojí. Sugestívne spracovaná téma militarizmu a plýtvania ľudskými životmi, ktorú len zdokonalujú vynikajúci herci a hlavne nezabudnuteľná Liškova hudba. (16.04.2011)

Popravdě řečeno nechápu, že mi takový film tak dlouho unikal. Každopádně pochybení je napraveno a já si užil velmi kvalitní filmový zážitek. Na pozadí válka, která funguje jako mlýnek na maso a nikdo neví, koho semele jako dalšího (technické zpracování bylo přesně tak chaotické, jak ho mám u snímků z první světové války rád), trochu nevyvážená hudba (místy jsem v ní cítil 80. léta, což není u tak dobového filmu zrovna trefa do černého; no ale i mistr tesař se sem tam utne) a pak střety charakterů a národností (bohužel nezvýrazněné užitím více jazyků), obyčejných vojáků, nižších důstojníků a dokonce generálů. Film na svých bedrech suverénně táhne Vlado Müller, jehož Adalberta si nakonec divák oblíbí a plně mu fandí až do konce, ale i postavy podle hodnosti nejvyšší jsou velmi zajímavé, nejvíc mě z nich zaujaly asi König a Kostolány. Atmosféru zmaru a deprese pak ještě podpoří maximální hořkost v závěru a ironický úšklebek nad pochodem generálů. Silné 4*, rozhodně doporučuju. (02.10.2013)

Sevřená, naléhavá a působivá moralita. Hollý vystavěl prohnilé panoptikum velení Rakousko-uherské armády, zvěčnil pár velmi silných scén (především Königovo právnické kázání k Hoferikovi je brilantní) a vytvořil méně bombatickou analogii Kubrickových Stezek slávy – univerzální kritiku militarismu, zbabělosti a podlosti pánů, kteří neváhají hnát pěšáky na jatka pro svůj vlastní prospěch. Osobně mě rozčilovala jen syntetitčnost Liškovy hudební stopy, která se do jinak striktně dobového snímku prostě nehodí. (18.01.2010)

Kdykoliv se scénárista Jiří Křížan pustil do válečné tématiky dopadlo to velmi dobře. Signum Laudis je snad kromě Švejků jediný film v kulisách první světové války co si vybavím. Díky kvalitní produkci a hlavně režii Martina Hollého se scénář dočkal velice důstojného zpracování, díky němuž válečné prostředí působí opravdově a neošizeně. Film je také přehlídkou velmi dobrých hereckých výkonů představitelů výtečně napsaných postav. Samozřejmě nejvíce pozornosti strhnul Vlado Müller coby naivně úslužný kaprál Hoferik, ale ve vedlejších rolích vynikají i Josef Bláha nebo Ilja Prachař. Depresivní atmosféru zdatně dotváří i hudební motivy Zdeňka Lišky, pro mě největší osobnosti české filmové hudby. V rámci tuzemské tvorby odivuhodný počin. (12.03.2013)