Yeti: Curse of the Snow Demon
Režie:
Paul ZillerScénář:
Rafael JordanKamera:
Curtis PetersenHudba:
Michael Richard PlowmanHrají:
Marc Menard, Carly Pope, Peter DeLuise, Crystal Lowe, Ed Marinaro, Ona Grauer, Elfina Luk, Brandon Jay McLaren, Aaron Pearl, Josh Emerson, Viv Leacock (více)Obsahy(2)
Letadlo, na jehož palubě byl univerzitní fotbalový tým, havarovalo ve sněžné bouři uprostřed zasněžených hor. Na přeživší hráče čeká děsivé překvapení: ocitli se v teritoriu podivné stvůry, která lační po čerstvém mase! Uprostřed třeskuté zimy začíná nerovný boj o přežití... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Recenze (97)
Když v jedenácté minutě hlavní "hezoun" a vůdčí názorová autorita v jedné osobě, stojící v tričku v mínus padesátí mezi troskami hořícího letadla, drsně prohlásí :" Rozdělat oheň je naší hlavní prioritou" a v další scéně sedí celá partička neherců u hromady zmrzlého dřeva a škrtají posledními desítí sirkami, víte, že máte tu čest s poctivou porcí dadaistické filmařiny! Hlavní hvězdou je nepochybně krvelačný Yeti! Zejména díky dokonalé práci s latexovou maskou z halloweenovské půjčovny. Podle toho, jak dlouhou měl jeho představitel pauzu na cigáro mezi jednotlivými scénami má Yeti oči tam, kde míval čelo, či zuby, kde míval nos atp., přičemž co pět minut mění barvu srsti, což bezvadně podtrhuje jeho monstrozitu a umocňuje divákovo zděšení! Po téměř hodině a půl čiré hrůzy jste vděčni alespoň za to, že krev je v tomto filmu opravdu červená! Někdy až moc. Tento skvost by měl být nepochybně součástí filmotéky každého, kdo se s oblibou po nocích bitchuje devítiocasou kočkou a xmrti rád si dělá na předloktí zářezy žiletkou. ()
Poslouží jako dostatečné varování skutečnost, že se jedná o produkci Sci-Fi Channelu? Jediná potěšující věc na celém filmu je to, že samotný Yeti nevypadá až tak směšně, jak by se bývalo dalo očekávat. Což ale nic nemění na tom, že jeho sledování je naprostá ztráta času. ()
Podle obrázků v galerii jsem tušil řádné ‚guilty pleasure‘, ale výsledek překračuje hranice mého očekávání o několik mil. Hlavním trumfem snímku se stává nepředvídatelnost. Ani ne tak děje samotného, ale spíše toho, s jakou další debilitou na vás tvůrci vyrukují. A věřte, že mají v zásobě nasysleno opravdu požehnaně. Od ‚himálajských reálií‘ až po bílého chlupáče, který skáče jako laňka a dělá takové psí kusy, že když třeba roztrhne chlápka napůl, tak jej začne stehnem mlátit do křičící hlavy. Pekelnější zábavu jsem nezažil sakra dlouho. Pánové od Sci-fi channelu, máte mé sympatie. :) ()
A nám se to líbilo :-) :-) :-) Letadlo, ve kterém letí univerzitní fotbalové družstvo, má během letu nad Himalájí těžkosti a spadne. Problémem není jen otázka, jak se rychle dostat do civilizace. Osud jim totiž poslal do cesty humanoidní stvoření, které v nich vidí zpestření svého jídelníčku. Mládež má ale jiné představy o své budoucnosti a tak začíná boj o přežití. ()
ač tenhle HOROR je nejstupidnější věc, co jsem v poslední době viděla a ač i ta jedna moje hvězda je moc (po zralé úvaze, jsem došlo k závěru, že si hvězdy zaslouží i dvě) .. copak se do tohohle sexy Yetiho nedá zamilovat? vždyť je to mYstr světa ve skoku do dálky a v rychlosti běhu (kam se Usain Bolt na něho sere:-)..vlastní roztomilej kožíšek, který mění barvu jako vánoční blikačky.. má slabost pro brunetky :-) a i když je rozmazlený a nejí levé nohy.. je to kamarád k pohledání.. :-D [1. PFF Čakovická Be(´)čka] ()
Pohodový béčko. Letadlo s týmem amerických (amerických) fotbalistů letí a zřítí se zřítí zrovna někde v Himalájích, hned vedle jeskyně nasranýho opičáka Yettiho... Předností je celkově záživný průběh, i přesto, že dobrou půlku filmu posloucháme kecy skupinky přeživších uprdelených kolem ohně. No a chlupáč dobrej, vtipnej ale jedná se přece o komedii. Nečekejte zázrak, ale nudit se taky nebudete a párkrát se snad i zasmějete. ()
Povím vám to takhle. Poté, co skupina přeživších se pokusila vytvořit LOST atmosféru, padla ta nejvíc kruťácká hláška v celém tomhle hororu. Nějaká nula se optala: "Jak to vypadá s jídlem, Sáro?" A Sára na to: "Zbyla nám jedna tyčinka." Načež jiná nula z toho vydedukovala, že čím déle tam u toho ohýnku sedí, tím jsou slabší a slabší. To zcela vystihuje všechny důvody, proč vidět tento film. Jo, málem bych zapomněl, ech, aby té hrůzy, že už mají jen jednu tyčinku, nebylo málo, chodí je tam ještě obtěžovat humanoidní sněhulák. Dobrý, ne? Naštěstí je v týmu jeden chytrej kluk. Jde to poznat hned. Má dready a je to černoch, takže to není žádné mainstreamové hovado, no a ten kluk ví, že všude po Asii a tedy i v Himalájích se našly ostatky gigantické opuce zvané gigantopytchus, která měla přes tři metry a šest set kilo!!! No nekecám. Tak si představte, že je tedy nechodí strašit humanoidní sněhulák, jak jsem si zprvu dle dokonalé masky toho amatéra myslel, ale nějaký výškrabek po šest set kilové opuci gigantopytche. Ten film prostě musíte vidět. ()
Jeden z absolutně nejdementnějších filmů, co jsem kdy viděl. Ale na druhou stranu, nic mě tak dlouho nerozesmálo tak, abych ještě po skončení filmu měl křeče v břiše. Imbecilní posatavy, tisíce nelogičností, yeti měnící pořád barvy, běhající jak idiot, k tomu turborychlost a sedmimílové boty, nakonec postava "Raven", který chce pojídat lidské maso, byl absolutním vrcholem. Opravdu doporučuji všem, kteří chtějí vidět kde je hranice absolutního odpadu ve filmovém světě. [1. PFF Čakovická Be(´)čka] ()
Existují špatně špatné filmy a drsně špatné filmy. V první kategorii najdete takový skvost, jako třeba 100 Million BC. U toho filmu trpíte a nemůžete se té debilitě ani zasmát, protože se bere vážně. A do druhé kategorie od dnešního dne řadím tento kousek. Řeknu vám, tohle jsem už dlouho neviděl. 600kilová opice (nebo Yeti, chcete-li) skáče jako žabák křížený s laní a jednu chvíli vám přijde, že lítá jako Superman… :-) Následně holce rozšlápne efektivně hlavu, nebo týpkovi utrhne nohu a začne ho s ní mlátit… Pokud vám ještě nestačilo, tak přihazuju další výbornou scénu, kdy se proti Yetimu rozběhne americký Mirek Dušín se slovy "Už toho bylo dost!" a tu 600 kilo vážící mrchu povalí! No řeknu to takhle, tohle je určitě sračka, ale nasmějete se u ní více, než u nějaké komedie. Výraz Guilty Pleasure jsem ještě nikde nepoužil, ale upřímně, nemyslím si, že by někde seděl více. Tohle je totiž mrazivě hříšné potěšení... :-) ()
Znovu kouzelné. Štáb rozházel „kusy“ letadla kdesi u sjezdovky beztak nedaleko luxusního hotelu, vydával to za Nepál a šlo se na věc. Banda univerzitních fotbalistů přežije pád letadla, nejprve je třeba rozdělat oheň a vyplácat na něj několik sirek, ač v okolí hoří trosky letadla, vzápětí je potřeba najít rádio, které „zůstalo v ocasu“, jak tvrdí jeden z účastníků vycházky osazenstva ústavu. Prostě legrace. Za kamerou se zřejmě chichotá parta předškoláků, před kamerou to není o moc lepší, herci by nicméně měli dostat nějaké nepodstatné ocenění, že se před ní z těch dialogů nezačali smát. Mezi nimi je mladší kopie Caspera Van Diena, který podobné skvosty rovněž natáčí. Krvelačný chlupáč je úsměvný, mordy jakbysmet. Tohle má s filmařinou společné asi jako smažák s gastronomií. ()
"Smrtiaci roj", "Boh mora", Ľadové zemetrasenie", "Duch búrky", "Začiatok konca: Zrážka s kométou", "Koniec ľudstva: Zrážka planét", "Beštia z hlbín", "Korene zla" a "Mrazivé peklo". To je deväť otrasných diváckych zážitkov, ktoré mi naservíroval totálne béčkový režisér Paul Ziller. Všetko sú to nízkorozpočtové braky s idiotským scénarom, primitívnymi digitálnymi trikmi a príšernými hercami. No napriek tomu som sa na tieto Zillerove sračky v poslednom čase akosi namotal. * ()
Levný survival s příšerou lavíruje mezi hororem a komedií, což asi nebyl záměr tvůrců, byť závěr by tomu mohl napovídat. Pak bych ale čekal větší bžundu, než jen chytání veverky na čokoládovou tyčinku, ze které se nakonec vyklube králík s chutí kuřete. Předpokládám, že masakrální scény měly být spíše vážnější, jenže většinou nejsou. Zřejmě nechtěně zábavné bylo hledání zápalek, aby bylo možno rozdělat oheň, zatímco okolo přeživších vesele hořely zbytky letadla. A co použijete jako dlahu, když není po ruce klacek? Kamarádovu utrženou ruku! Velice pěkná příroda, nestvůra spíše průměrná, při běhu a skákání pixelově laciná. Škoda, že gore nebylo otevřenější. I tak ale po úvaze původní 2* zvednu na slabé tři, páč film rychle utekl a občas jsem se vskutku bavil. ()
Tu jednu hvězdu dávám za tu kupu srandy, které nám tvůrci tohoto dílka naservírovali plný vagón. Jen si říkám, zdali to vlastně měli v úmyslu. DVD jsem koupil ve výprodeji v trafice za 20 Kč a za tu cenu jsme se s kamarádem bavili královsky. Když už to trochu zavánělo nudou, začal Yeti skákat a sranda pokračovala. Tohle nebylo béčko, to bylo minimálně téčko.... Doporučuji něco popít a film si večer pustit s přáteli :-) Po dokoukání se mi však do mysli neustále vtírala jedna otázka. Proboha proč? ()
hooodně uYeti filmek na půlnoc... nic nečekejte, nic nedostanete, ale občas se fakt hodně zasmějete - nutno však dodat, že absolutně absurdní tuposti všeho, co se na obrazovce děje :-) 30% [1. PFF Čakovická Be(´)čka] ()
Relativně dost pitomé a akční na to, aby to bylo nechtěně vtipné. ()
Kto zase toto vymyslel?! Trash o snežnom mužovi, učebnicový príklad zlého filmu. Psychicky náročný intelektuálny stimul pre diváctvo IQ 30 stupňov pod nulou (typ LIVINGDEAD). Kanibalizmus je neľudský, poďme chytiť hibernujúcu veveričku!! ()
Naprosto nelogická kravina, pitomá od začátku do konce... Pokud to vezmete jako vážný horor, tak asi zapláčete... Ale já k tomuto "veledílu" přistupoval jako k nechtěné komedii a tak jsem se smál od začátku do konce... ()
Tak takýto intenzívny pretlak filmárskej demencie sa vidí len málokedy. Logiku stroskotaných atlétov, záchranárov, prostredia a aj samotného yetiho radšej ani nejdem rozoberať (ani jeho grafické a maskérske spracovanie). Sám neviem, akým spôsobom sa mi tento zhit podarilo dopozerať. Možno preto, že som každým záberom čakal ešte nejaké nové a nové "prekvapenie", môj život však nie je dosť dlhý na vysedávanie nad takýmito kúskami. Nikdy viac. ()
Je zajímavé že Paul Ziller mě dokáže bavit i těma pitominama co točí, Znamení hada, Mořská bestie, Loch ness terror jsou filmy ač blbé tak zábavné. A já mu to prostě žeru ale tady v Yetim se mi ne moc trefil do vkusu. Já se celkem nudil, a nejvíce mě štvaly ty digitální skákance. Ale jako celek to ušlo, ale Ziller dokáže být zábavnější. ()
V komente sa budem bližšie zaoberať nasledujúcimi nosnými piliermi tohto balastu: biotop, tlupa 1, tlupa 2 „hudobný doprovod“, scény, „triky“, názvoslovie a samotný vatovec o počte dvoch kusov. Čo sa týka biotopu, hneď v úvode sa stvoritelia „filmu“ dopúšťajú osudovej chyby. Hlásateľ udáva nepravdivé informácie týkajúce sa polohy tlupy 1, keď zabije nasledovné hlášky, rok 1972 Himaláje, nadmorská výška 5800 metrov. Keby za osmičkou už nebolo nič, tak sa to dá zbaštiť, ale keďže je a všade navôkol sa vo vzdušných vánkoch hompáľajú (hojdajú, ohýbajú, nakláňajú ….) urastené ihličnany rovné ako svieca, neviem ako obstojí tento fakt v konfrontácii s iným faktom a to tým, že vo výške 5800 m.n.m. je v skutočnom svete dávno prekonaná hranica snehu a možno tam nájsť akurát tak sto metrov ľadu. Nad 4700 m sa rozkladá zóna alpínskej tundry, ktorá v niektorých prípadoch presahuje aj 5000 m a maximálne siaha do výšok 5700 m. Flóra typická pre túto oblasť je tráva, lišajníky, zakrpatené dreviny nie vyššie ako 30 cm a nie arborétum obsahujúce 60 metrové smreky, jedle, hrušky, borovice, jablone, smrekovce opadavé, čerstvo vyšľachtené čerešne a po zemi porozsýpané lieskové oriešky. To všetko zaliaté slnkom, hoci nie vo všetkých záberoch tej istej scény rovnako. V jednom zábere ste na Bahamách a v druhom o dva metre ďalej zúri sibírska výchrica. V jednom zábere ide hlavným protagonistom z úst para a trasú sa od zimy, ale v druhom majú rifle mokré ako na Veľkonočný pondelok a sneh im pod nohami mení konzistenciu na kašovitý nezmar čľapotajúci všade naokolo. Ináč mám pochybnosti o mieste natáčania, určite nejde o Himaláje, ale pri najlepšom o Rocky Mountains v Kanade alebo USA, ak nie Central Park v New Yorku. Pri pohľade na tlupu 1 (alebo tiež expedícia číslo jedna) z roku 1972 vám príde prinajmenšom divné oblečenie onych borcov, sherpa má na chrbte násilne prpútanú krošňu a heligónku a zbytok výpravy za pasom nemrznúce kolty. Tlupa 2 je tvorená slávnym „futbalovým“ tímom letiacim na zápas do Japonska. Jej tvrdé jadro dotvára turistka hrdinka. Ako tak letia ponad končaire najvyššieho pohoria sveta, vletia do búrky, o ktorej si myslia, že je neškodná. No, až tak neškodná nebola, keďže im urvala krídla, odpálila zadok, vycucla zopár hráčov do poľa a v neposlednom rade zmasila aj pilotov a múdreho trénera. Vo vzduchu sa javí trup lietadla akoby bol zbavený krídiel, no po dopade na zem sa naskýta záber, kde sa trup a krídlo opäť stretávajú. Ináč som zabudol podotknúť, že doposiaľ prenesené slová v podobe dialógov nenesú známky ani najmenšej logiky, či racionality. Posádka sa snaží zachrániť koho môže, tak pristupujú k pilotovi, ktorý pri havárii nezvládol nielen pristávací manéver ale aj holenie, nakoľko má tvár porezanú a poznačenú drobnými reznými rankami. Fakt dosť nápadité, ak zoberiem v úvahu, že padali z výšky nejakých 12 km pomedzi Mount Godwin Austen a Nanga Parbat. No nič, poďme o krok ďalej, v dôsledku niekoľkominútového pobytu v zajatí himalájskych končiarov (ktoré mimochodom počas celej stopáže nebudete mať šancu ani len zazrieť, okrem jednej výnimky, ktorú si rozoberieme o pár riadkov nižšie) a prejavujúcich sa symptómov pelagry začína v preživších hlavách klíčiť myšlienka recyklácie kamarátov, pilotov a ostatných členov posádky lietadla. Najprv je zástancom len jeden člen tímu, no postupom času sa situácia vyhrocuje, ich pobyt sa predlžuje na poldruha hodiny, švédske stoly sa pojedli a tak nezostalo v tejto šialenej situácii nič iné, ako pristúpiť k najhoršiemu. Vodca, plavovlasá šelma berie opraty osudu seba a svojich súkmeňovcov do svojich rúk, keď kusom skla nareže a následne naservíruje kotlety z jedného nebohého záložníka. Ešte predtým sa podarí uloviť posledného divého zajaca, ktorý sa po dvojmesačnom výstupe do týchto výšok, vyčerpal natoľko, že sa nevládal vrátiť do základného tábora po kyslík, aby nepozorovane vystúpal ako prvý zajac na Mount Everest. Jeho cesta po Himalájach skončila neslávne, aj keď prvý „kufrový“ pokus o jeho lapenie nevyšiel, druhý bol úspešnejší a priamo úmerne aj nelogickejší a iracionálnejší. Ako sa zajac vymrštil z kufra a vybieha do zákruty, je mu hladká štruktúra srsti na chrbte naštrbená trojmetrovým ostrým oštepom s optikou z ruky onej turistky. Neviem, či by bol vôbec niekto na zemskom povrchu schopný takého kúsku. (Zacitujem jeden nemenovaný zdroj: „by sa vysrala a nie trafila zajaca v plnom behu“.) Po akte nesúcom ušiakovi smrť je razom zaradený do triedy hlodavcov. Trup lietadla je používaný ako hniezdo nádeje, každý večer sa v ňom chúlia pozostalí, neviem prečo sa v ňom nechúlili aj cez deň, veď rozmýšľať sa dá aj v teple. Nie, oni namiesto toho posedkávajú vonku pri mini ohni o teplote 0,1 stupňa produkovanej spaľovyním osykových a vŕbových rahien a sťažujú sa na obrovskú zimu. Hoci v trupe majú saunu, keďže tam dokážu spať v noci bez prykrývok, riadny fenomén. Zima je znázornená taktiež bravúrne. Biele „chuchmelce“, ktoré sa nechytajú ani na suchý zips poletujú ovzduším s obmedzeným rádiusom, pretože na jednej strane pľacu sa sype lavína, na opačnom globálne otepľovanie spôsobuje rakovinu kože. Mŕtvoly naskladané v jednom rade povyše vraku lietadla nepodliehajú vplyvom premenlivého počasia ani náhodou, do konca príbehu budú v rovnakom stave, v akom boli uložené. Ani sneh sa ich netýka, ani farbu nemenia, len ich počet sa pomaličky mení. A to v dôsledku vatovca. Vatovcom som pracovne pomenoval trojmetrový chumáč vaty pohybujúci sa po teréne prihrbenou chôdzou, napumpovanými skokmi, tackaním sa na kyslíkový dlh, či turbo behom. Je to ozajstný fenomén svojej doby a prostredia. Keď je v kľude tak je biely, keď beží tak je červený a keď jumpuje tak fluoreskuje od nôh po cumeľ, a preto ho môžete vidieť aj v tme. A keď je na sračku, tak je sivý. Fluoreskujúci vatovec sa škubanými pohybmi pohybuje sem a tam. Najprv si príde hlodáky prebrúsiť na mŕtvom mäse, čo neunikne oku pozornej turistky, no jej proroctvá unikajú záujmu ostatných. Až pokým nie sú napadnutí aj oni. Medzitým sa rozbehla záchranná akcia na ich spasenie. Do akcie sa dostávajú dvaja záchranári diletanti. Svoje hrdinstvo preukážu neskôr. Najprv zaostrím vašu pozornosť na 3 D akciu dvoch členov posádky a rozhnevaného vatovca v jeho príbytku jaskynného typu zariadenom dosť stroho. Kde tu pohodená súčasť ľudského skeletu, či textílie alebo obutia. Naháňačka sa skončí pre oboch smrťou. Prvý je pripravený o život veľmi surovým spôsobom, pri snahe o únik z drápov pripomínajúcich petržlen sa nestihne vtesnať do skalnej trhliny. Je zachytený beštiou a následne aj spracovaný na večeru. Kamarátovi ostala už len jeho multifunkčná ruka, ktorú pri snahe o záchranu kolegu tak prudko potiahol, že mu ostala v lone, zaseknutá v rázporku. Nevadí, on ju použije ako dlahu, ktorou si spevňuje nohu poranenú pri pokuse uniknúť zo spárov teplých samčích vatovcov. Nakoniec sa mu to aj podarí, no na Kanárske ostrovy to nebolo. Vo chvíli, keď sa už zdá, že vatovce si našli inú zábavu, sa jeden z nich objavuje dvakrát v tom istom zábere na kopci nad ním opodiaľ, div, že si vatovec od zlosti hruď nevytrhal, čím by zásobil vatou obyvateľov Indogangskej nížiny na nasledujúce tri zimy. Po zopár zelených jumpoch je aj druhý z dvojice rozbitý na čižmy. Do hry sa pomaly dostávajú aj dvaja tupí záchranári, ktorí dovtedy popíjali čaj na jednej z horských chát v Nepále. Typické obsadenie nepálskych horských chát v podobe americkej osádky, nič nelogické vzhľadom na celý dej. Miestom prvého kontaktu záchranárov a samotných preživších je trup lietadla v situácii, keď nervózny vatovec v zlosti nad tým, ako jedna z miešaniek spálila ostatné obete, v snahe ochrániť ich telá pred zneuctením kanibalskými praktikami, lomcuje celým trupom, ktoré sa vplyvom geofyzikálnych pohybov litosferických dosák dostáva na pokraj priepasti dovtedy v deji absentujúcej. Dvaja horskí vlci im idú na pomoc, po ceste stretávajú bezhlavých turistov resp. ich galoše porozhadzované po celej náhornej plošine. Vatovec sa kmásaním lietadla unavil natoľko, že stráca ďalší apetít na ľudské predné a zadné a ide si ľahnúť, trochu zranený ale ide. Na pleci berie turistku. Strih v jaskyni sa ocitá turistka v smrteľnom objatí jedného z teplých dvojčiat, jeden vatovec a druhý vatovec chrčiaci a skormútený dojmom z premárneného dňa. Medzitým sa tlupa 2 dohodla jednohlasne, že zahája pátraciu akciu na vyslobodenie jednej z nich. Stopár horský vlk disponuje lupou, ktorá dokáže dekódovať aj tie najmenšie stopy v snehu, tak narazia aj na stopy bielo-červeno-zeleného vatovca. Do jednej z nich totižto spadol. Dej nás dostane až do jaskyne, pred vstupom do nej sa rozhodli vykopať jamu o výške 13 centimetrov, pri nasledujúcom zábere so sklonom kamery kolmo na jamu, sa jej výzor zmenil na Gran Canon. Pomedzi toto všetko nám do ucha znejú pokusy o soundtrack amatérsky namiešané. V jednej chvíli ste na Riviére, kde vám hrá ta najkľudnejšia hudbička, no stačí okamžik a na dve sekundy sa zmení nálada, potom ste však zase tam kde ste aj boli, pretože dokopy sa nič neudialo. Strhujúce a amatérske ako celý počin. ZBYTOK KOMENTU U KANGAXXA. () (méně) (více)