500 dní se Summer

Růže jdou rudé, fialky modré... jdi do hajzlu děvko. I po druhém a ještě intenzivnějším shlédnutí mám se Summer stále pár nedorozumění. Ať se snažím sebevíc, tak tomu nedokáži přijít na kloub. Souhrn několika věcí, co jsem si z filmu odnesl, ale absolutně netuším, jestli mám nebo nemám pravdu. Sakra. 1. Špatně jsem pochopil 500 Dní se Summer, což ale nedává smysl, když jsem si to nehorázně užil, takže to mohu rovnou zavrhnout. 2. Špatně jsem pochopil Absolventa a nebo jsem přeci jen možná nepochopil dobře počínání Summer... Proč to sem vůbec pletu? 3. Holky jsou mrchy, ale stejně je milujeme nade všechno ostatní a jsme ochotni jim odpustit cokoliv (téměř... Heleno, you bitch). Pak je tu ale taky možnost, že přeci jen do ženského světa nevidím a ve skutečnosti je to úplně jinak! 4. Ten film je jako lék a to mi asi nikdo nerozmluví. Vidět to po rozchodu, tak by to určitě pomohlo a usnadnilo průběh následujících Dnů. Bohužel, díky tomu má snímek i svou stinnou stránku, jako třeba že... 5. Po filmu si člověk může hodně uvědomit a vykašlat se na partnerku/a, protože zkrátka život je svině a on/ona to do té doby neviděl/a. Výsledek? Jsem z toho na větvi (toho stromu nalevo od počtu dní). Zmítá mnou minimálně 500 různorodých pocitů a ani jeden z nich nedokáži určit. Jistě ale vím, že na tohle fenomenální dílo jsem čekal celý život! (23.11.2009)

SPOILER. Po tom hodnocení tady jsem byl plnej očekávání, to je vždycky největší chyba.. Co se dá dělat. Takže pochopitelně spíš zklamání, ale to vůbec neznamená, že je to špatný film. Jen není vlastně vůbec ničím výjimečný. Žádná neuvěřitelná hloubka myšlenek a témat (jak píše Chlupis) se nekoná, nicméně je to příjemný film, který asi hned tak z paměti nezmizí. Přesto jsem si několikrát v průběhu filmu vzpomněl na Věčný svit neposkvrněné mysli, přičemž vzpomínka na tento Gondryho opus mě opakovaně utvrdila v přesvědčení, jak je (500) Days of Summer oproti geniálnímu Věčnému svitu vlastně obyčejný film. To se mam posadit na zadek z toho, že spolu hlavní hrdinové nezůstali, protože jejich láska sice možná byla pravá, ale novej vztah Summer byl pravější? To je na celém filmu to nejzajímavější...ale to je vše. Snímek je také lehounce chaotický, což je zřejmě režisérovou nezkušeností, přesto to neni nic strašnýho, Marc Webb odvedl skvělou práci. Prostě mě štve zase ten "infamous csfd hype" a nebýt jeho bych si to užil víc, přesto jsem se dobře bavil, takže 75%. PS: Jinak Joseph Gordon-Levitt je sympaťák, ale Zooey Deschanel ten účes fakt děsně nesednul. Dost se ztotožnuju s komentářem DaViDa´82, až na to hodnocení samozřejmě:) (08.11.2009)

No konečně. Už se zdálo, že rok 2009 bude bez pořádného romantického filmu, ale pak se objeví (500) Days of Summer a všechny (včetně mě) dostane. A čím? Především tím, že s divákem jedná jako s normálním člověkem, čili nemusíte mít strach, že to bude jen další tupá romantika s happy endem. Na to jsme ostatně upozorněni již začátkem filmu. Další věc, kterou si mě tento film získal, byla hudba. Ať už krátce (ale vkusně) vložená "She's Like The Wind" od Patricka Swayzeho, či další skvělé songy, které se mi dostaly pod kůži. Ale především tu máme fakt sympatickou dvojici, mezi kterými to opravdu jiskří, kterým tu lásku/nelásku fakt věřím. Jak jsem si kdysi o Josephovi myslel, že neumí hrát, tak to beru zpět, mimochodem… :-) A Zooey je více než okouzlující… každý její pohled je tak hypnotizující, tak krásný, tak opravdový. Zatraceně, takhle bych mohl psát další hodinu, ale vážně se mi nechce. Ještě akorát dodám, že nálepka Překvapení roku a Nejlepší romantický film roku 2009 se nehodí nikde tak krásně, jako tady. (15.12.2009)

„Tohle jsi například napsal minulý týden: Rozvíjej se poupátko, nejmilejší z květů a ty, běhno, jdi do prdele." Už začátek naznačuje, že nepůjde jen o další tuctovou romantickou komedii a pocit skvělého filmového zážitku vydržel (alespoň u mě) až do úplného konce. U 500 dní se Summer divák sice nemůže čekat přímo záchvaty smíchu (i když několik kvalitních hlášek či situací rozhodně stojí za to), naopak, místy to je pěkně hořké (ve vážných polohách však snímek rozhodně neselhává), ale takřka po celou dobu se prostě musíte usmívat, protože na tenhle kousek se jednoduše moc příjemně kouká. Ústřední dvojice snad ani nemůže být lépe zvolená a já se v tom naivním snílkovi Gordon-Levittovi alias Tomovi v lecčem poznávám (a Zooey je…prostě úžasná Zooey, ostatně kvůli tomuhle filmu jsem si ji vlastně tolik oblíbil). Vizuální a technická stránka je parádní, zvlášť hudba je naprosto super (velmi přesně se také trefuje do momentální nálady dané situace) a pár vychytávek či dobrých nápadů, jako třeba úvodní titulky s ukázkou dětství obou aktérů, ozvláštňující načítání různých dnů/fází oněch 500 dní na přeskáčku, ze scén např. optimistické ráno "po" nebo "očekávané a realita", fakt stojí zato. A přestože si nemyslím, že by se film sám pasoval do role nějakého rozdávače životních pravd či co, je bohatý na spoustu trefných situací, které mají se skutečností zatraceně hodně společného (i to otřepané „Pro jedno kvítí slunce nesvítí.“ sem prostě sedí), a to je přesah, který se mi na něm moc líbí. Stejně jako ta neobyčejná ATMOSFÉRA a výborný konec spolu se závěrečnou dokonale pasující písničkou. Zřejmě jsem se nechal poněkud unést metáním superlativů na všechny strany, avšak 500 dní se Summer si je podle mého rozhodně zaslouží. Summer: „Už měsíce jsme jako Sid a Nancy.“ – Tom: „Sid ale Nancy sedmkrát bodl dýkou. Ne vždycky se shodneme, ale já nejsem žádnej Sid Vicious.“ – Summer: „Ne. Sid jsem já.“ (11.04.2011)

Someone else wrote it… doesn´t make it any less true. Krásný, milý, poetický a neobyčejně svižně natočený film, kde romantika umí pohladit i kousat do krve... přesně jako v životě. Snad jen ten závěr mohl být trochu... méně pohádkový. Ale vlastně – 500 dní se Summer pohádkou je, což ale Webbovu snímku nebere tu roztomile banální platnost. Asi největší překvapení loňského roku, co se amerického mainstreamu týče. (24.01.2010)