Gulliverovy cesty

Ze Swiftova díla si film vypůjčil dva nápady. V podstatě film nemá ani právo nést název, který nese. Čekal jsem totální sračku, u které bez sebemenšího zaváhání udělím odpad. Asi do 25. minuty tomu vše nasvědčovalo. Film se ale poté trošku rozjel a minimálně za kult osobnosti, který si Jack Black u Liliputánů vybudoval dát odpad nemohu. * už ovšem dát mohu. Ono těch vtipných pasáží skutečně mnoho nebylo. Spíše skoro žádné. Naštěstí byli tvůrci soudní a po 80 minutách následuje rockovej song a je konec. Z nudy se mohlo klidně stát utrpení. (31.03.2012)

Kdo čeká blackoviny jako Škola ro(c)ku nebo Králové ro(c)ku, které jsou plné vtipu a originálních průpovídek, spíš se může připravit na promarněný potenciál roku. Jack Black je proslulý svým trochu drsnějším humorem, který není pro každého. Vulgarismy obvykle nešetří. Coby Gulliver ale postrádá vtip, je přeslušnělý a díky boubelatému pivásku, který mu opět o něco povyrostl, i ztratil charisma. Ne, opravdu se nesměju, když porazí lodní flotilu tím, že se mu od pupku odrazí dělové koule. (26.02.2011)

Račte vstoupit do Liliputu. Průvodcem po něm vám bude živelný Jack Black, který s klasikou Jonathana Swifta naložil pěkně po svém. Pochopitelně z ní převzal jen ústřední nápad, protože si nevzpomínám, že by v knize byla zmínka o Avatarovi, Hvězdných válkách, Titanicu nebo Transformerech. Gulliver by mezi lidmi takřka neviditelný a zastrčený na podatelně a kolegyni z práce, do které je beznadějně zamilovaný, ani nedokázal pozvat na rande. Jenže ve chvíli, kdy pro ni začne psát vymyšlené cestopisy, se vydá pro extra článek do Bermudského trojuhelníku, kde na něj čeká království Liliput s milým králem, okouzlující princeznou a jejím intrikánským nápadníkem. Nejprve je nepřítelem, ale poté, co zachrání královi a jeho dceři dost netradičním způsobem život, stane se opěvovaným hrdinou, kterému postaví moderní sídlo a bude si užívat všech vymožeností, a navíc království tak trochu pomůže zbavit se nepřátelské armády.¨Nápadů je celkem dost a Jack Black je typem herce, kterého je obtížné zkrotit, ale tady svou živelnou komiku přece jen drží na uzdě a je to pro dobro věci, protože v "neživelných" pasážích, je to výborný herec. Herecky na to není sám a společnost mu dělají Emily Blunt, Billy Connoly, Chris O´Dowd nebo Amanda Peet, ale málokdo s ním stačí držet krok. Největší atrakcí je velký počet triků, které jsou na špičkové úrovni, a dovolil bych si vyzvednout naprosto bombastickou námořní bitvu Black versus nepřátelé z Blefscentu. Nepřehledná je i hudební složka, kdy Black jako producent a milovník rockové hudby rozhodl o tom, že budou znít filmem kapely Kiss nebo Guns n´ Roses. Škoda jen toho uspěchaného konce, který zbytečně kvaltoval, ačkoliv film má velmi střídmou stopáž. Bavil jsem se dobře, a hlavně je důležité zapomenout na knižní předlohu, protože ti, co ji mají rádi, mají tentokrát smůlu. Je to totiž komedie s Jackem Blackem, kterému není nic svaté. (13.02.2011)

Je tak milé vidět, jak se američtí "umělci" snaží přiblížit klasickou literaturu assbookové generaci, aby nemusela složitě slabikovat záludnosti předviktoriánské angličtiny a potupně kopčit čtenářské deníky z internetů. A navíc takovou kůl zábavnou formou! On to totiž Jonatán původně myslel přesně takhle, když to psal, ale díky tehdejší puritánské době musel udělat pár zanedbatelných změn! Gulliver byl zjevně ve skutečnosti otylý, slizký, trapný debil, kterého osud zavál do země kýčovitých, patetických a otravných malých zmrdů. Ti jej však začali bezmezně uctívat, protože dal na držku zlému Transformerovi, který je chtěl zotročit. Díky tomu sbalil Gulliver roštěnku, která by o něj normálně neopřela ani kolo, stal se slavným a uznávaným cestopiscem. Prostě typický splněný Anglosaský sen! (01.04.2011)

Chudák Swift by mohl rotovat v hrobu rychlostí blížící se rychlosti světla, z jeho satirických knih nezbylo nic, žádné zamyšlení, pusto. Pokud měl čirou náhodou tento film přiblížit Swiftovo dílo dnešním generacím - což by vůbec nemusel být špatný záměr - tak samozřejmě naprosto zklamal. Tohle je naprosté znásilnění literatury. Blackovy Gulliverovy cesty představují dokonalý koncentrát snad všeho, co na Novém novém novém Hollywoodu nesnášim, ať už je to celý rámcový příběh o chudáčkovy z podatelny, který si po pěti letech najde cestu k ženě svého srdce, nebo třeba muzikálový závěr, který tvoří jakousi plesnivou třešničku na dortu, naprostý vrchol (čti dno) tohoto díla, a u nějž pořád nedokážu pochopit, kde přesně se v tom filmu tak náhle vzal. (11.01.2011)