Emily Brontëová: Bouřlivé výšiny

Bylo to úžasné. A protože mi poslouží jako skvělé odpaliště Lanarkův komentář, hodlám text vést jako reakci na něj (žádná šikana nebo tak): film jako takový se přeci nutně nemusí ztotožňovat se světonázorem diváka. Nehodnotíme střet námi uznávaného ideálu lásky s tím, který předkládá. A proč vlastně automaticky předpokládat, že nám nějaký ideál vůbec podsouvá? Jestli něco prezentuje, tak, dejme tomu, sílu citu mezi několika konkrétními lidmi na konkrétním místě a v konkrétním čase. "Realitu" (nejen) dobově ohýbanou a reprezentovanou postavami na červenou knihovnu krásně rozostřenými - chápej do běžných stereotypních škatulek jen těžce zařaditelnými - bylo pro mě osobně radost sledovat. On mohl být kretén, ona mohla být kráva. Noa? Hodnocení kompatibility postav se mnou, jako člověkem, mělo na požitek pramalý vliv. Jestli jsem ale někdy viděl film, který uvěřitelně přenesl ozvěnu první lásky náctiletých do světa dospělých, a nevznikla tak nefunkční konstrukce vytržená z času a prostoru, tak zde. Btw, Lanarku, zdá se mi, že jsi v přední řadě ke konci trošku pospával. Nová generace totiž rozbijí i tebou předpokládanou "definici lásky" reprezentovanou snímkem, kterou tak zavrhuješ. Dá se tvrdit, že mluví proti ní a když ne přímo proti ní, tak rozhodně reprezentuje další proměnu, kterými je (nejen) tato doba tak protkána. Už jen takové gesto autora očišťuje od předpokladu, že se pokouší předkládat nějaké neměnné ideály. ___ Druhý důvod, proč mě snímek tak uhranul, stojí čistě na mé deformaci ze zkouškového období. Je ujetý, že jsem polovinu hracího času přemýšlel nad úžasně zachyceným clashem morálky osvícenství a romantismu, nad dozvuky hierarchizace tradiční rodiny, nad ustupující nesmlouvavostí křesťanské morálky, nad motivy reventantů, postavením žebráků a cikánů v stereotypy proměňující společnosti poloviny 19. století nebo nad pomalounku dominujícím motivem manželství založeného na lásce. Škola je někdy nemoc! (26.05.2013)

Z odposluchu viem, že sused máva búrlivé výšiny hlavne po fazuľovici, takže sa musí pridŕžať dosky, no ale filmové spracovanie po cca desiaty krát toho istého románu už naozaj robí z búrlivých výšin mdlé nížiny a nízky tlak nevyliečil ani inak vždy výborný Hardy, pretože jeho rolu stále lepšie zastal v roku 1992 Ralph Fiennes. Větrná hůrka ostáva po tomto počine pre mňa na dlhé roky odviata vetrom a keď už hůrku, tak radšej tu našu, zabíjačkovú hurku. (23.01.2024)

Souhlasím s EllinkouD. Nejlepší zpracování Větrné Hůrky, co znám. Opravdu mě dostalo. Heathcliff byl tak strhující, tak ďábelský a přitom tak zoufale a neskutečně milující... Tuhle roli nemohli obsadit líp. Stejně tak jsem konečně našla Katku, která se své nelehké role zhostila se ctí. Báječná výprava, kostýmy, hudba... prostě mňam. (16.02.2010)

Moje vůbec první setkání s dílem Emily Brontëové nedopadlo vskutku špatně, herci hrají tak, že to vypadá, že je to snad i baví, prostředí je za 1+, hudba dobře podtrhuje pohybující se obrázky a přestože nejsem ten největší fanoušek historických filmů pod sluncem, Wuthering Heights mě vážně zaujalo a to tak, že jsem i po 142 minutách koukal jak jojo, že už to skončilo a já bych si přitom dal klidně i nášup :-) A i když je mi jasné, že je to ode mě nestranné, Tom Hardy tady všechny předběhl o parník, svůj part démonického Heathcliffa zvládl na výtečnou, i s tím svým výrazem fuck off everyone :-) (18.09.2013)

Spoilery! Před zhlédnutím bych si Hardyho v podobném snímku asi nedovedl představit, a to jsem ho již viděl v nejrozličnějších rolích. Trošku jsem se bál televizní produkce a bál jsem se zbytečně, takže pokud zhlédnutí zvažujete, nenechte se tím odradit. Až na drobné detaily, kdy se třeba mrtvé hlavní hrdince hýbe hrudní koš, či při pohledu na nestárnoucí pokojskou, to není takřka ani postřehnutelné. Knížku jsem nečetl a spisovatelku Emily Brontë jsem velkým nedopatřením považoval za současnou spisovatelku, za což jsem sklidil posměch od spolusledovatelky, která knihu četla, takže jsem byl během sledování obeznamován s mnoha souvislostmi. Dost mi sedl způsob vyprávění děje. Nejsem fanouškem nechronologického děje, ale v tomto případě to bylo přímo žádoucí. Potěšil mě i Rick z Walking Dead v těžce odlišné roli od té jeho seriálové a přitom působil velmi přirozeně. Naopak představitelka hlavní ženské role se mi příliš nelíbila. Mezi dvěma pány herci působila vyloženě směšně. Atmosféra byla vskutku působivá a velmi mě oslovily i osobnosti většiny zúčastněných. Především Hardyho role Heathclifa byla naprosto skvostná. Dialogy rovněž lahodily mým rozmazleným ouškům. Nikdy bych si nepomyslel, že mě takovým způsobem dokáže okouzlit vztahové drama zasazené do počátků 19. století. Takže pánové, navrhne-li vám vaše drahá polovička tento snímek jako večerní plán, neutečte jí do hospody. Nádherná neveselá záležitost o síle pomsty. Takhle má vypadat kvalitní romantické drama, a to tento žánr bytostně nenávidím. (06.06.2017)