Velký šéf

Gagů je  tu na rozdávání. Souznění dvou malých zlodějíčků, hvězdy světového zločinu i přízemního sicilského mafiána bojujícího se svou neumořitelnou sestrou opravdu stojí za to. Jean Paul ve své špičkové formě až překvapivě dobře souzní s Bourvilem a NATO tu prokazuje příkladnou vstřícnost, protože v tomto vodopádu ztřeštěností nevyznívá ani zdaleka nejlíp. Přitroublá francouzská policie není v tomto humorném zlehčování ani zdaleka na posledním místě stejně jako tehdejší - již končící italský kult tzv. čistoty. Scénář zejména ke konci filmu počet gagů stupňuje až neúnosně, ale všechno přebíjí suverénní kamera a jistá režie. I po takřka šedesáti letech je stále se na co dívat. (11.02.2024)

Gerárd Oury dělal francouzskému komediálnímu žánru přestiž.. Natáčel chytré veselohry, které se navíc mohly pyšnit poměrně vysokými rozpočty a bylo to na nich vidět. To se týká i Velkého šéfa, kde si v první půli dokonce hezky prohlédneme Paříž. K tomu se vlastně jedná o takové spojení Francie, Ameriky a Anglie. V popředí máme čtyři herce, přičemž dva z nich pochází ze země galského kohouta, třetí z Britského králoství a čtvrtý ze spojených států Amerických. I celý film vlastně působí jako kombinace typické francouzské komedie a nějaké britsko/americké crazy podívané a la Růžový panter. A mě to takhle dost bavilo. Dobrý pestrý mix, u kterého ta bláznivost byla dost chytlavá. U scének typu domlouvání loupeže v bazénku v nafukovacích plavidlech jsem se prostě dostal do správné nálady. A když Velký šéf Niven promítl svým kumpánům animované instruktážní video k loupěži, začal jsem doslova slintat a po celý zbytek filmu to nepřestalo. Niven jakožto Velký šéf si to po celou dobu ve VELKÉM dává a své dva silné francouzské spoluhráče i překonává. Je to jízda. I díky němu ale i závanu končících šedesátek, skvělé titulní písničce a filmovému uvolnění jsem se nakonec rozhodl až pro plnou palbu hvězd. JAK UVIDÍTE, JE TU OPRAVDU VELKÝ ŠÉF. (05.06.2020)

Tento film jsem si z dětství pamatoval jako záležitost s celkem napínavým dějem a skvělými fóry. Po novém shlédnutí ale musím žel říci, že to není ani příliš napínavé ani příliš vtipné. Přestože se občas objeví i slušný vtip, jde vcelku o poměrně primitivní a předvídatelnou komiku. Belmondo rozhodně natočil i podstatně zajímavější kousky... Celkový dojem: 60% (06.10.2009)

Úvodní píseň se jmenuje The Brain (Bof Le Cerveau) od americké kapely American Breed, vystupující v letech 1962–1970. Další píseň která ve filmu zazní se jmenuje  Cento giorni a zpívá ji Caterina Caselli.***************** Ještě jednou a lépe :-) Polyesterová replika Sochy Svobody, více než 13 metrů vysoká a více než tři tuny vážící , měla být po natáčení zničena. Zachránil ji otec hlavního aktéra, sochař Paul Belmondo. V té době kontaktoval svého přítele André Marie, starostu Barentinu severně od Rouenu. André Marie udělal ze svého města skanzen. Po městě je rozeseto mnoho soch.  Společnost Gaumont International souhlasí s darováním sochy městu Barentin. Sochu přijali  21. srpna 1969, ale své konečné místo našla až v roce 1990, uprostřed kruhového objezdu obchodního centra Mesnil-Roux. Od té doby prošla řadou restaurátorských a konsolidačních prací.  V 80. letech učinili dělníci zodpovědní za konsolidaci základny "staré dámy" podivný objev: v podstavci sochy zůstaly uvízlé stovky padělaných bankovek, pozůstatky natáčení slavné scény v přístavu Le Havre. (27.11.2016)

Belmondo snáď ani nevie zahrať zle a tu utiahol aj trochu prehnane absurdné situácie. Hlavne na začiatku, neskôr, keď sa to už rozbehlo s vlakovou naháňačkou, tak to išlo samo. Za bazénovú zmyselnú scénu s lanom prižmúrim oko aj nad hneď nasledujúcou trapošinou s nafukovacími kreslami. Režisér akoby chvíľami nemal oponenta, ktorý by mu povedal, že to je už príliš a patrilo by to skôr do kresleného filmu so zvieratkami. Kreslená je aj časť tohto filmu a tá je výborná. (19.10.2014)