Hra

"Zajistěte rezervaci do City klubu pro mě a pana Prdeleho k mému obvyklému stolu." Dnes je módní darovat adrenalinový zážitek, ale na Hru od společnosti CRS žádný bungee jumping, let balónem ani škola smyku nemá. Já jsem si tu hru o život s panem multimilionářem docela užil, i když byla poněkud překombinovaná a směle balancovala na hraně náhody. A pokud mi někdo chce trochu adrenalinu věnovat, tak preferuju jízdu na splašeném býkovi, skákání přes vyděšeného koně nadél nebo let plavmo za rukama z Nuseláku. Tím vším by mamonář van Orten pohrdl, aniž by zvedl zrak od šekové knížky, takže musel dostat něco výjimečného a já jsem si to s ním rád zahrál. (06.12.2016)

Přišel jsem na to, že Fincherovi filmy je potřeba sledovat od začátku do konce, protože ony nedokážou zaujmout na první pohled. S nima je to krapet složitější. Hlavně tedy s příběhem, protože ten se postupně vrývá divákovi pod kůži, že si divák uvědomí až v půlce filmu, že posledně mrknul vlastně ještě předtím, než vložil DVDčko do přehrávače. Když proběhne první bod vcucnutí diváka do filmu, následuje druhý, kde už se to všecko veze, jenže nastoupí třetí bod, šokantní chvilka, kde ačkoliv můžu tvrdit celou dobu jak chci, že filmu dám tak tři čtyři, nakonec z toho vytáhne plnej počet. Proč? Protože o tom film má být. Má být chytlavý, zaujmout a hlavně si ho musím do budoucna zapamatovat. Ale tady to vcelku bylo jednoduché. Už jenom proto, že režisérské stolice se ujal sám David Fincher a hlavních rolí se zhostil geniální herec Michael Douglas spolu se Seanem Pennem, přičemž spolu udělali skutečně slušnou bratrskou dvojku, při které Hra odsýpala jako na běžícím páse. A tak to má fungovat. Fincher už je takový rutinnér, na jeho filmy divák většinou jde s úkolem dát do toho všecko, a většinou to vyjde, většinou. (29.08.2009)

Výtečný thriller. Hned po Se7en můj 2. nejoblíbenější film z dílny Davida Finchera. Originální myšlenka, napínavá, mrazící a postupně gradující atmosféra + naprosto dokonalá klavírní hudba, která ji pomáhá navozovat, výborné herecké výkony Douglase a Penna a skvělý (myslím že pro většinu diváků i překvapivý) konec. Nesouhlasím s tvrzením, že je tento film na jedno použití (Hru jsem viděl 4x). Protože ikdyž už pointu znám, tak si stále vychutnávám tu nezaměnitelnou atmosféru a také si všímám detailů, které jsem předtím třeba nepostřehl, a díky nim si tu ďábelskou (H)hru uživám ještě víc než při předchozích promítáních (ale je fakt, že na poprvé mi to docela vyrazilo dech ;-)). (16.12.2007)

Napínavá,rafinovaná,ultra nebezpečná... Taková je Hra Davida Finchera který přeměňuje snobského multimilionáře spolu s divákem ve figurky v jeho člověče nezlob se.Samotnou hru bych si určitě zahrát nechtěla a kdyby se stalo že by jsem se do ní nevědomky zapletla jako hlavní hrdina,myslím že by to byl zážitek na celý život. (21.08.2010)

Originální nápad a myšlenka, toho si ve Hře užije každý. V průběhu filmu jsem hltal každou další zápletku, stále nové a nové nápady, byl jsem ohromen, často i pobaven humornými hláškami, vystresován bezvychodností situace, napjatý neustálým očekáváním. Hra je v té neskutečně vyrovnané první pětici Fincherových dokonalých filmů snad nejpůsobivější a jediné, co mě na ní mrzí, je to, že bylo téměř nemožné nevystavit se brutálnímu útoku spoilerujících maniaků (televize Nova, příbuzní), kteří svojí šanci prozrazovat děj daleko dopředu, využívali více, než je zdrávo. (28.03.2006)