Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
Miro GáborHrají:
Ivana Chýlková, Monika Hilmerová, Karel Roden, Vladimír Škultéty, Veronika Jeníková, Ján Kroner ml., Bohumil Klepl, Daniela Kolářová, Ján Sedal (více)Obsahy(1)
Pro lásku většinou obětujeme více, než jsme původně chtěli… Film A. Sedláčkové je vzdáleně inspirovaný skutečnými událostmi, historii vztahu dvou nevlastních sourozenců a jejich marného boje proti vzájemné osudové lásce. Jako dospívající děti je na život a na smrt spojilo tajemství smrti otce, na které měli oba svůj díl viny. Z obyčejně lidské, hluboké a pochopitelné sourozenecké lásky se pak roztočí spirála citů až k psychické závislosti, proměněné ve stravující chorobný vztah. Tento vztah je „prokletý“ a nedovoluje jim žít ani spolu, ani bez sebe a zákonitě vrcholí záhubou obou. Hlavní postavy Jany a Miroslava napsala autorka pro I. Chýlkovou a K. Rodena. Jejich o dvacet let mladší představitele pak nalezla režisérka v M. Hilmerové a V. Škultétym. Snímek byl natáčen v Jaroměři a v Poličce, rodišti Bohuslava Martinů, jehož hudba ve filmu hraje velkou úlohu. (Česká televize)
(více)Recenze (90)
Byl to typický sourozenecký vzath, kdy jeden nedokáže delší dobu žít bez toho druhého. Dominantní sestra, která manipuluje s bratrem, ze kterého se stane téměř jedinec neschopný vlastního života! Pro svoji sestru objetuje vše - i vlastní štěstí. Naivní hlupáček, který věří, že ho sestra miluje stejně tak, jako on ji, jenže ona potřebuje mít nablízku jen někoho, koho by mohla ovládat.Tím nakonec zničí život nejen sobě, ale i jemu! On ji chce mít pro sebe, proto se pokusí odstranit překážku, která mezi nimi stojí - manžel, ale vše dopadne úplně jinak. Zabije sestru - omylem a nakonec i sebe, protože s tím nedokáže žít! ()
Drama se pro mě nekonalo a nebojím se, že mě historie přesvědčí, že první setkání s fimem bylo jen nepochopením. Není se čeho chytit - herectví, scénář, režie. Snad jen ♫ hudba je samostatným prvkem, který byl vystaven pokusu o znásilnění. Na úrovni paskvilů 70.let. Snad ve snaze najít něco pozitivního - Polička, Buštěhrad, Jaroměř ()
Dominantní jsou především herecké výkony, v případě Miroslava výtečný Karel Roden (Václav Škultéty mi přišel dost nevýrazný), zatímco u Jany byly výborné jak Ivana Chýlková, tak Monika Hilmerová (mladší verze byla možná ještě lepší, v každém případě velmi blízká podoba obou hereček byla velikým plusem). Příběh nebyl vyloženě špatný, možná trochu absurdní, ale přesto docela dobře uvěřitelný (tedy ta dospělost, mládí trochu skřípalo). Překvapil mě občasný výskyt humoru, který bych v takovém filmu nečekal ("Jé, vy máte ránu."). A nevyhnutelný konec byl asi tím nejlepším možným. Přesto všechno, od dramatu, navíc s takovým nosným tématem, bych čekal mnohem více emocí, silných scén, tento snímek mi přišel poněkud odtažitý, proto hodnotím pouze lepším průměrem. ()
Drama o vztazích vychází z nápaditého scénáře Andrey Sedláčkové. Prolínání časových rovin (Škultéty-Hilmerová/Roden-Chýlková) mě jako diváka udržuje v pozornosti. Filozofování o životě je navíc proloženo působivými obrazy (žlutavé pole, pohled z věže) i nosným motivem hudby. Herecky výborný výběr hlavních představitelů - pohled Moniky Hilmerové je dost podobný pohledu Ivany Chýlkové. Navíc skvělý výkon podává Veroniky Jeníkové. ()
Sourozeneckou závislost s výborným prolínám minulého a přítomného děje drží v mém hodnocení hlavně závěr, který nakonec jednoznačně rozhodl, ale i lehký humor. Film plný hledání, ženského chtíče, obětování se i zrady. Dvojice Roden Chýlková perfektní. S dvojicí Hilmerová Škultéty je to trošku horší, ovšem podobnost herců je skoro dokonalá. Režie slušná, nenucená a chvílemi opravdu překvapí. Na novodobé poměry českého filmu, je tento snímek výjimečný. ()
Reklama