Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Yardak
    ***

    Emmerichův historický mýtus o nejslavnějším spisovateli na světě je opravdu zajímavým snímkem v jeho filmografii. Emmerich si dal oddych od komerčních titulů a zkusil film na vážné téma, což velmi kvituji. Atmosféra doby a výprava na jedničku a k tomu všemu naprosto brilantní Rhys Ifans! Se scénářem už je to ale horší, neboť je dle mého názoru zbytečně moc rozvleklý. Určitě zajímavý pohled na Shakespeara, i když pro mě je to spíš velká fikce, celkově tedy jen za 3 hvězdy.(19.3.2013)

  • Shadwell
    ***

    Hlavní téma Anonymousu není Shakespeare, ale spíš odvěký vztah politiky a umění, který film velmi zajímavě a hlavně důsledně vykresluje. Vlastně je možné si nakreslit úsečku, na jejíž jeden kraj umístíme umění a na kraj druhý politiku, a všechny klíčové postavy z filmu na ni umístit a úsečku jimi rovnoměrně zaplnit: k ryzímu umění patří herec vydávající se za Shakespeara, který postaví divadlo Globe, shání rekvizity, vede herce a sám je hercem celou duší od hlavy až k patě. Jinak je ale šupáckým, pologramotným opilcem, který o politiku nejeví zájem a zajímají ho jen peníze. Dál od něj spadá přece jen satiričtější dramatik Ben Jonson, který ovšem také myslí hlavně na umění a tvrdí, že jeho hry s politikou nemají nic společného, jsou to jen prosté komedie. Někde mezi umění a politiku se řadí ti, kteří se snaží to druhé zničit, jak je zjevné ze dvou hlavních postav filmu, Roberta Cecila nesnášejícího divadlo a Edwarda de Vere rebelujícího proti vládě. Blíže politice má dramatik Christopher Marlowe, známý prospěchář a udavač, který i v reálu vykonával občasné služby pro vládu jako špion. A do ryzí politiky náleží třeba stuartovec Jakub I. nebo královna Alžběta I. Vidíme jasné a pravidelné pokrytí celé úsečky. Podle stejného klíče lze do takových pěti skupin rozdělit i většinu filmových tvůrců: první točí ryzí lartpourlart, čistě umění pro umění, experimentují třeba s médiem. Druzí se rekrutují z filmových kritiků a netočí umění pro umění, jako spíš umění o umění, k čemuž mají coby o umění píšící kritici logické předpoklady, dali by se sem zařadit třeba francouzští tvůrci kolem časopisu Cahiers du Cinéma inspirující se americkou tvorbou. Třetí skupina vystupuje angažovaně a burcuje, ať už z politických pozic proti umění jako Robert Cecil nebo z uměleckých pozic proti politice jako jeho sok Edward. Tuhle pozici podle všeho hájí i Emmerich, který tu vlastně básní o tom, jak je každé umění politické a pero mocnější než meč. Jenže ono je možné být ještě razantnější a jít mnohem dále, jak je zřejmé že čtvrté skupiny, která to s politikou táhne a slouží jí, což dokládají dva asi nejznámější příklady z dějin kinematografie, Riefenstahlová propagující nacismus a přesvědčený marxista Ejzenštejn. Vrchol pak představuje pátá skupina tvůrců, kteří jsou ryze a stoprocentně političtí, podobně jako je první skupina ryze umělecká (stejně se k sobě má druhá a čtvrtá skupina, jedna koketuje s uměním, druhá s politikou). Patří sem Václav Havel, jehož nejdůležitějším dramatickým dílem a divácky nejvděčnější absurdní fraškou bylo proslulé „humanitární bombardování“ Srbska. A patří sem i Usáma bin Ládin, známý fanoušek americké kultury, který své plány z 9/11 ukradl z amerických blockbusterů, jimiž jako by se ve svých apokalyptických intrikách přímo inspiroval. Jen těžko lze popřít, že se tehdy Usáma bin Ládin ukázal jako mimořádný a velmi talentovaný hollywoodský scénárista. Je-li tedy Emmerich přesvědčen o tom, jak dává ve filmu najevo dvěmi takřka identickými výroky, že „pero je mocnější než meč“ a že „každé umění je politické, jinak by to byla jenom dekorace“ (v čemž lze vidět i určitý komplex Emmericha, který chce své odlehčené filmy rehabilitovat jako výpověď), je třeba mu vzkázat, že umění může být dokonce více než politické - může být samotnou politikou, s níž se identifikuje, jak zdárně prokázal Václav Havel a Usáma bin Ládin.(11.3.2012)

  • Cervenak
    ****

    Nakoniec tam tú štvrtú predsa len vpálim. Bavilo ma to. Nie tým spôsobom, akým by mal "historický konšpiračný thriller" baviť, ale tým, ako je to celé vymyslené, skonštruované a vystavané. Scenár je rozhodne najsilnejšou stránkou filmu. Áno, zo začiatku je spletenec vzťahov komplikovaný, ale už zhruba v polovici sa krásne rozpletie a zvyšok už je dokonale prehľadný. Takisto prechody medzi časovými rovinami sú urobené zručne a čo i len trochu pozorný divák sa v nich nemá problém orientovať. Výprava, kostýmy a celkovo vizuál bez chyby - výborná práca so svetlom. Herci na čele s Ifansom nadpriemerní, ale... a máme tu jediné, no zásadné ale. Herci by potrebovali vedenie režiséra, ktorí by z nich vyžmýkal skutočné emócie. V tomto smere Emmerich zlyháva. Jeho réžia je rutinná, strojová, nevie sa dostať hlbšie pod povrch. Škoda. V podaní lepšieho režiséra by to bola úplná pecka. 7/10(30.1.2012)

  • honajz
    ***

    Mysleli jste si, že nás Roland Emmerich už nemůže ničím překvapit? A přece - pustil se do historického filmu, který polemizuje s oblíbeným shakespearovským tématem. Pravda, název Anonymous spíše svádí k představě, že půjde o film z internetového prostředí hackerů, bojujících proti všem SOPA a ACTA. Jak rozdílné jsou pohledy na anonymy historické a současné! Po krátkém úvodu ze současnosti, kdy nás shakespearovský herec Derek Jacobi uvede na jevišti (kde jinde) do situace, se vypravíme se do historické Anglie. A budeme rozkrývat, kdo s kým, a jak to s těmi hrami a Shakespearem vlastně mohlo být. Po pravdě, na Emmericha jde o skvostný film - tudorovská Anglie je zde představena vizuálně dokonale. Výprava je skutečně na nejvyšší úrovni. Stejně tak dějová osnova vychází z nejnovějších bádání kolem osoby Williama Shakespeara a shrnuje je řekněme zábavnou a populárnější formou. Problém nastává ve chvíli, kdy je nám během deseti minut představeno až velké množství postav - v určité chvíli už mi tak nějak unikalo, kdo je kdo, a jaké má vazby s tím dalším, a proč. Navíc se zde skáče mezi několika časovými rovinami, což činí film a vyprávění rovněž ne zrovna přehlednými. Přesto podstata zápletky o zneužití divadla k politické moci je dostatečně jasná, v jednotlivých scénách herci excelují (včetně precizní britské výslovnosti) a pobaví i různé vtipné bonmoty, postřehy i obrazové vtipy (třeba tenis). Jestliže tedy budeme vnímat film spíše jako pásmo scének, které mají vytvořit jakýsi obraz a nechat diváka si vše pospojovat, stačí se ponořit do představeného světa minulosti a jen si ho užívat.(2.3.2012)

  • Tayen
    ****

    Je to Emmerich, tvůrce filmů, kde padají mrakodrapy a hoří íkontinenty, kde mimozemšťané chtějí vymýtit svět nebo na nás padá obří asteroid. Tentokrát se ale náš apokalyptický svět nemusí vyrovnávat s žádnou lidstvo ničící katastrofou. Tentokrát se musíme vyrovnat se lží, o které se nás Emmerich snaží přesvědčit. Ta lež se týká Shakespeara a jeho her, které prý jeho nejsou. Až překvapující je výsledek, ke kterému se Emmerich dopracoval. Místo monumentálních scén na planetu, město, kosmickou loď, tady vidíme jeviště a zbraněmi zde nejsou lasery, ani tornáda, ale slova. Co dialog, to perla. A herci skutečně hrají. Výborné historické drama, o jehož pravdivosti, ať si každý myslí, co chce.(21.11.2011)

  • - Ve filmu zazní melodie z Mozartovy skladby "Requiem". Sám Mozart se však narodil až po smrti Shakespeara. (baribal)

  • - Film je financován režisérem Rolandem Emmerichem. Jako hlavní důvod svého počínání režisér uvedl možnost distancovat se zásahům produkční společnosti a točit si tzv. „na vlastní triko“. (Conspi)

  • - Vanessa Redgrave a Joely Richardson, které ve filmu hrají starší a mladší verzi královny Alžběty, jsou ve skutečnosti matka s dcerou. (Aurum)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace