Quo Vadis

Důstojná adaptace vynikající knihy, jejíž motivační a psychologickou obsáhlost se tvůrcům skrze pár důležitých změn celkem povedlo znázornit. I když k dokonalosti má film v tomto ohledu pořád daleko - logicky se vypichuje linie cézarova odboje proti křesťanům, která směřuje k finále v aréně, ale nepřesvědčvě naopak působí linka romantická a přerod Vinitiovy osobnosti, který byl v románu klíčový. Závěr pak postrádá kýženou emocionální hloubku, na druhou stranu však dobře uzavírá velkolepou rekonstrukci historické římské etapy, již si každý spojí s krutovládou matkovraha a žháře Nera. Jeden z vizuálně nejepičtějších snímků své doby, jakkoli trpící zjednodušováním a občasnou kýčovitostí.. 75% (21.01.2019)

Quo Vadis mě velice příjemně překvapil. Bál jsem se, že když to je tak starý film, že mě to nebude bavit, ale opak byl pravdou a tento snímek mě hned od svého úvodu zaujal. Ono obecně mě velice baví historické filmy a tento je navíc zasazen do doby, kdy je na vzestupu křesťanství a film se věnuje i tomuto a já jsem křesťan, takže mě to velice zajímalo, jak to tehdy probíhalo. O císaři Nerovi jsem se zase učil ve škole na hodinách dějepisu, což byl mimochodem můj nejoblíbenější předmět ve škole, takže další okolnost proč mě příběh tohoto filmu zaujal. Bylo to skvěle natočeno, herecké výkony na jedničku ode všech, perfektní kostýmy a perfektně udělaný Řím. Snad jediným mínusem je ta přemrštěná stopáž, ono sice příběh je poutavý od začátku do konce to ano, ale na druhou stranu kdo chce strávit 3 hodiny času čučením na film že. :-) (05.09.2016)

Tohle bylo opravdu velkolepé. Nikoliv Samson a Dalila, ale Quo Vadis byl první opravdový historický velkofilm se vším všudy. Ať už výpravou, postavami, emocemi nebo celým příběhem. Ocitáme se v Římě někde kolem roku 60, za vlády šíleného císaře Nera, za dob kdy křesťané byli jen taková malá tajně scházející se sekta a kdy svatý Petr byl jen apoštol a pamětník Ježíše. Nero sužuje lid svým šílenstvím a jeho vrcholný kousek zapálení Říma chce svést na křesťany. Uprostřed všeho se sejde nepravděpodobný pár - hrdý římský velitel Marcus Vicinus a zapálená křesťanka Lygia, kterým budete do konce držet palce. A stejně tak skvělé jsou i ostatní postavy, především rozpolcený rádce Petronius, milenka Poapea, obr Urus, majestátní Petr a pološílený, polodementní Nero ve skvělém podání mladého Ustinova. To vše v parádní výpravě, kde jsem neměl problém věřit, že jsem v Římě, cetru veškeré civilizace. Nádherná architektura, davové scény vrcholící požárem Říma či majestátním Koloseem. Finální hodinu s křesťany pochodující s písní na rtech proti lvům jsem skoro obrečel a říkal si, že to takhle nemůže skončit. Úžasná záležitost a už se moc těším na další "sandálovky". Historický film roku 1951. (22.04.2018)

Sienkiewiczův román jsem si oblíbila, stejně jako jeho hlavní postavy a stejný vztah jsem si kupodivu utvořila i k tomuto filmu. Při prvním zhlédnutí jsem sice měla nějaké výhrady, ale postupně se vytratily. Ke kladům filmu - ženy byly velmi krásné a Nero působil díky vynikajícímu Peteru Ustinovovi jako skutečný šílenec, výprava byla perfektní, a tak mi ani statické vzpomínky Petra (pěkná stylizace do Da Vinciho obrazu Poslední večeře) ani úvodní nástin událostí, jež se staly před 30 léty, vůbec nevadily a i předchůdce dnešních Poláků, Ursus, u mě vzbuzoval svou silou ten správný respekt. Ze začátku mě sice iritovalo obsazení hlavních mužských rolí - Marca Vinitia a arbitra elegantiae Petronia - ale nakonec jsem si na ně více než zvykla, zvláště na Vinitia... A zápory? Nad historickými nesrovnalostmi (podrobnosti v mém milém Deníčku) mhouřím oči; a změny oproti předloze a vypuštění některých postav nebo alespoň snížení jejich důležitosti považuji vzhledem k možnostem a délce filmu za šťastné. Nebyli jsme svědky stětí Pavla z Tarsu a bohužel si nevyslechli ani Neronův charakteristický výrok „Qualis artifex pereo“ a také k opanování Říma Galbou došlo za poněkud zkreslených okolností. Celkově byl ale film přesně takovým, jak jsem si povedenou adaptaci románu představovala. (05.02.2012)

Staroveký Rím. Cisár Nero. Obdobie, pár desiatok rokov po Kristovi, n. l. Zavraždil vlastnú matku, i manželku, či adoptívneho brata, alebo aj vychovávateľku. Absolútny TYRAN, ktorý sa pasoval za BOHA. Založil kolosálny požiar Ríma, a to zhodil na kresťanov, ktorým pripisoval VINU, potom v populárnych hrách - ich hádzal krvilačným LEVOM, ktorí si prišli na svoje... A ja pozorujem obdivuhodný historický veľkofilm, na začiatku 50. rokov, ktorý považujem, ako vôbec prvý - dôležito - podstatný, ktorý následne rozpútal vlnu záujmu o ďalšie podobné návštevy do ďalekej minulosti. Zdá sa mi, že ešte nie je tak docenený, ako by si v skutočnosti zaslúžil, lebo výkon Petra Ustinova ( zahral si aj v Spartacusovi, režiséra Kubricka, ale ten výkon sa nedá absolútne porovnávať s výkonom Nera, nesiaha mu ani po členky... ), je majestátny, geniálny, fantastický, famózny, že Oscar mu unikol neprávom ! Obsadenie je na vysokej úrovni, ale ako Boba Taylora, tak aj Deborah Kerr, spomínaný Ustinov, je zo všetkých obsadených, i neobsadených - právom najlepší - strhujúci ! De - facto, prvá polovica snímku, je čisto romantická, pretože sledujem vývoj vzťahu medzi veliteľom légie Marcusom Viniciusom a kresťanskou otrokyňou Lygiou. Všímam si, že Marcus je ohromne arogantný, cynický, príliš namyslený a sebavedomý, správa sa tak, že si môže dovoliť podniknúť hocičo, unesie práve túto krásku, a tak sa začínajú medzi sebou navzájom - handrkovať. Patrí sa spomenúť, že táto kočka má k dispozícii akéhosi novodobého Herkulesa, čiže Ursusa, chlapa, ako HORA, ktorý sa správa, ako jej domáci strážca, a ten zohrá ešte veľmi dôležitú úlohu. Marcus sa postupom času zmení o 360 ° , a to je excelentný vývoj postavy, na ktorú by ste to sprvoti sotva povedali... Toto všetko je zaujímavé. Ale vôbec najzaujímavejšie, je to, čo spomínam v úvode, t. j. - požiar Ríma, a velikánsky CHAOS, potom zhodenie viny na nevinných, a to je v druhej, kratšej filmovej polovici. Kamera Boba Surteesa a hudba velikána Rózsu, v tomto bravúrnom snímku, je mi dobre známa taktiež z budúceho majestátneho, 11. cien ovenčeného : Ben - Hura. Alebo kostýmy a výprava, sú kvalitatívne nadštandardné, ale opäť nič. Mne sa veľmi pozdával tento výnimočný, výpravný veľkofilm, ktorý to mal ťažké už len z toho dôvodu, že prišiel, ako nováčik, a predsa sa mu to podarilo... Gratulujem režisérovi LeRoyovi, lebo parádne previedol starovekú záležitosť ! Pochvalu udeľujem aj Sienkiewiczovej knihe, podľa ktorej sa opisovalo, čiže plusové body dávam i trom scenáristom, ktorí sa obstojne pohrali s týmto ťažkým lieskovým orieškom... (16.04.2017)