Maškaráda čili Fantom Opery

Líbilo se mi to méně než Soudné sestry, děj není tolik sevřený a vlastně jde jen o řadu scének za sebou (přičemž se dosti ke slovu dostává stříh, který v divadelním záznamu působí ještě více než obvykle opravdu nepatřičně - tohle by lépe vypadalo jako film či alespoň inscenace). Nejvíce mě pobavil Krysí Smrť, ten obyčejný bohužel nedostal moc prostoru (tohle údajně bylo pro televizi vystřihnuto). Jo a Sardelli mi strašně připomněl brněnského herce a skladatele docenta Martina Dohnala:) (25.12.2009)

V divadle jsem byl na tomhle představení mnohokrát, takže ani natáčení jsem si nemohl nechat ujít. Na hercích bylo od počátku vidět lehkou nervozitu z kamer, pro člověka znalého posloupnosti jednotlivých scén tu chyběly určité části a jiné byly zkráceny, ale pro televizní záznam by to zřejmě bylo příliš dlouhé. Režisérka Burešová uchopila Maškarádu po svém a vytvořila z ní skvělé předsavení. I podle slov T. Pratchetta se jedná o velmi dobrou adaptaci. Jedno z nejlepších představení, jaké jsem kdy viděl. 10/10 (21.06.2011)

Jako u každé adaptace Pratchettovi knihy, ať už filmové či divadelní, musím zopakovat, že to bylo fajn, ale že si představuji Zeměplochu úplně jinak. Tudíž nemůžu dát maximální hodnocení. Tady jsem si navíc vcelku pamatoval děj z knihy a tím se vytrácelo napětí příběhu. Samotná opera a její prostředí mě taky moc nebaví a místy to bylo utahané. Nebylo to sice úplně špatné, ale pokud někdo chce divadelní adaptaci Partchetta zkusit, raději doporučím Soudné sestry od stejného souboru. (14.07.2020)

Musím se připojit ke skvělým hodnocením. V divadle jsem na tom nebyl, do Prahy daleko, a jen škoda, že pro televizní záznam to bylo zkráceno. Přesto jsem rád aspoň za toto zprostředkování. I z televizního záznamu se dalo poznat, že jde o jednu z nejzdařilejších divadelních inscenací tohoto končícího desetiletí. Doufám, že se jednou dočkáme i DVD. (02.05.2010)

Maškaráda nepatří mezi Pratchettova nejzdařilejší díla. Přesto V Dlouhé dobře udělali, že si ji vybrali. Oproti Soudným sestrám je to tentokrát výpravnější, opulentnější a divácky líbivější. Problémem je místy nevhodné sklouzávání k estrádnosti a lacinosti nepatřící do adaptace předlohy přetékající britským suchým humorem. Nechci vyvolat dojem, že je to celé laciné. Jenom je tu pár momentů, které takové jsou a v zásadě jsou to všechny ty nemající oporu v předloze. Znovu se také potvrzuje, že přes nespornou kvalitu "dlouháckého" ansámblu, je dvojice Vondráček s Táborským herecky prostě jinde. Co na druhou stranu vyloženě potěší je vymazlená parodická hudební složka "by Jan Vondráček" a výrazně lepší druhá polovina představení. V té se totiž přílišná epizodičnost vyprávění a časté změny lokací konečně slejí do jednoho silného celku (a přímo na divadle je to ještě patrnější, pro televizi to bylo místy ještě docela pokráceno). (24.12.2009)