It's Kind of a Funny Story
It's Kind of a Funny Story
Kamera:
Andrij ParekhHrají:
Keir Gilchrist, Emma Roberts, Lauren Graham, Jim Gaffigan, Zach Galifianakis, Aasif Mandvi, Zoë Kravitz, Viola Davis, Adrian Martinez, Daniel London (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Zach Galifianakis, Keir Gilchrist, Lauren Graham a Emma Roberts září v povznášející komedii o hledání duševního zdraví na tom nejméně pravděpodobném místě. Někdy to, co má člověk v hlavě, není tak šílené, jak myslí…což rozhodně platí pro Craiga (Gilchrist), vystresovaného teenagera, který raději sám odchází do psychiatrické léčebny, aby si od všeho trochu odpočinul. Místo toho potkává poněkud neobvyklého mentora (Galifianakis), možnou novou lásku (Roberts) a hlavně dostává příležitost k novému začátku. Okouzlující, zábavný a moudrý – takový je příběh o dospívání Něco jako komedie. (Magic Box)
(více)Recenze (409)
Nevýrazné drama o teenagerovi, který má na chvíli pocit, že dospívání už nezvládne a na tu chvíli ho k sobě přichýlí státní psychiatrická léčebna. Za pět dní se chlapec vypořádá s depresemi, potká nakrátko přítele v dospělém pacientovi a najde lásku. Film ozvláštňují pestrobarevné pasáže chlapcových představ. Slabý příběh a zbytečné postavy, které se v ději jenom mihnou nebo v něm vysloveně překáží, jako například terapeut, který mladíka uvede na oddělení, pak se zbůhdarma vyskytuje v pár záběrech a nakonec se s ním rozloučí, se slovy, že mu bude chybět. A to jako proč, když si řekli jen „Ahoj“ a „Nashle?“. Závěrečný večírek, kde všichni vesele tančí, završil zbytečný film ještě klišoidní tečkou. ()
Zbláznit se může každý, říkají psychiatři. To, že lidé, kteří ten život zkrátka nejsou schopni normálně unést, jsou vlastně mnohem lidštější a citlivější než ti, co žádný papír na hlavu nemají, zjišťuje i šestnáctiletý Craig, který skončil na pár dní v léčebně kvůli svým depresím. Postavičky jeho spolupacientů jsou skvěle zahrané a působí opravdu věrohodně ()
Ano něco jako drama nuda a něco jako žádná zábava v komedii. ()
Celkem příjemné podíváníčko. Nic extra extrovního, ale dokáže to napumpovat do žil trochu té pozitivní energie. ()
Velmi milý a sympatický snímek, poutavě natočen a pěkně zahrán. Mám rád tyhle malé-velké filmy. 80%. // "Dej mi odvahu, abych mohl změnit věci, které změnit mohu, dej mi vyrovnanost, abych mohl přijmout věci, které změnit nemohu; a dej mi moudrost, abych poznal rozdíl mezi nimi." ()
Kdyby to alespoň ty reálie z psychiatrické léčebny mělo. Výmaz pro puberťáky, který nedělá osvětu, ale je trapný.. ou jé!!! ()
V súčasnosti je mladý človek vystavený väčšiemu vplyvu stresových situácií, než ako tomu bolo za čias našich rodičov. Možnosti, ktoré sa vo svete otvorili sú ako pasti, ktorých jedinou úlohou je zmiasť a zneistiť. Craig prežíva niečo podobné. Pocity úzkosti, depresie sa u neho prejavujú častejšie ako by sa mu páčilo a pomyslenie na samovraždu nedokáže už niekoľko týždňov dostať zo svojej hlavy. Tak príde na psychiatriu a žiada aby ho vyliečili. Film je príjemnou tragikomédiou zo života ľudí, ktorých reálny svet udupal a ktorý sa nevedia, alebo nemôžu znova postaviť na nohy. Craig ako inteligentný mladý človek, ktorý sa zaujíma sa stáva pozorovateľom rôznych osudov, s ktorých sú pre neho niektoré dôležitejšie ako ostatné. Za veľmi krátky čas si dokáže nielenže vybudovať na psychiatrií autoritu, ale aj spoznať spriaznenú dušu a postaviť sa na vlastné nohy a čeliť priamej konfrontácií so svetom. Viem, znie to jednoducho a predvídateľne a ja to tu ani nemienim vyvracať. Boden a Fleck si ale každopádne zaslúžia niekoľko mojich úctivých slov, pretože pri ich filme som sa bavil. Vyvarovali sa patetickosti, do ktorej to mohlo každou sekundou skĺznuť a aj trápnosti. Scény sú pospájané v dokonalej súhre a vytvárajú príjemnú, uvoľnenú atmosféru, ktorá sa nesie celým filmom. Na tom majú veľkú zásluhu aj pacienti psychiatrickej liečebne, ktorý boli vtipný a uveriteľný. Hlavne Galiafianakis, ktorý predviedol jednu z vážnejších svojich postáv a ktorá mu kupodivu veľmi sedela. Priemerný príbeh, v nadpriemernom spracovaní. ()
nedokázal jsem dokoukat, všechno hrozně zvláštní - hlavní herec, jeho rodina, jeho vysněná holka, vůbec mě to nebavilo ()
Příručka pro mladistvé trpící existenciální krizí aneb jak to tu vše přežít a nezbláznit se z toho. Dospělý člověk ale tenhle nevážný pohled na depresi nejspíš tolik neocení, na to je zde moc naivity a povrchnosti. Přesto občas neuškodí připomenout si, že některé problémy nejsou tak velké, jak se zdají, a že je někdy potřeba na chvíli se zastavit. Možná pak i najdeme radost tam, kde bychom ji nečekali. ()
Dráma (od komédie to malo naozaj ďaleko) o pobyte na psychiatrickej liečebni očami teenagera. A nemyslím tým dej očami hlavného hrdinu, myslím tým film očami tvorcov. Naozaj mi to pripadalo, akoby príbeh napísal niekto, kto ešte nevyšiel strednú školu; postavy pôsobia (väčšinou) nereálne a romantická rovina je príliš idylická. Jednoducho ide o emo fantáziu, ktorú budú žaby s prehnaným make-upom žrať. Hlavný hrdina sa chce zabiť kvôli nešťastnej láske a zoznámi sa s dievčaťom, ktoré sa reže do rúk. Pomocou odkazu na lístočku. Aké originálne a bežné. Na druhej strane, ak hovorím, že mi film pripadal vyrozprávaný očami teenagera, nemyslím to nevyhnutne ako zápor. Nech už to písal ktokoľvek, aj keď výsledok pôsobí naivne, otec projektu mal rozhodne talent, čo potvrdzuje množstvo kreatívne natočených scén. Veľkým plusom je aj Zach Galifianakis, ktorého som videl prvý krát v normálnej úlohe. A to už musel byť v mojom podvedomý zakorenený ako riadny magor, keď je jeho normálnou úlohou pacient na psychiatrii. ()
Příjemné překvapení. Něco jako komedie, něco jako klišé, něco jako hustění mouder do diváka, něco jako příjemný film. ()
Nebýt Zacha Galifianakise, stál by film za úplné hovno, takhle alespoň svojí charismatičností a přirozeným citem pro humor drží některé pasáže snímku nad vodou. Horší je to s hlavním hrdinou, i když on se Keir Gilchrist i celkem snaží. Veškerý jeho výkon sráží do kolen neuvěřitelně stupidní zápletka. Nezlobte se na mě, ale film, kde se hlavní, zoufalý hrdina nechá zavřít do blázince, kde potká krásnou a optimistickou dívku (typická sebevražedkyně:)) a tím najde lásku a sám sebe, nemůže být v červených číslech. ()
To byla naprostá bomba, zatraceně!!!!!!!! Vůbec jsem nepočítal s tím, že se dočkám tak promakaného scénáře a úžasně barevné režie. Příjemný soundtrack dodává každé scéně vlastní charakter a nechybí ani příjemné oddechové pasáže, jež se prolínají s přirozeně dramatickými. Film i působí dost autenticky, hlavně jak se dostaneme do hlavy hlavní postavy, každej z nás má vlastní architekturu různých situací v hlavě. Potěšil mě výborný epilog a hlavně to má dost velkej tah na branku. Bohaté po všech stránkách, nemám co bych vytkl. Na tenhle film budu vzpomínat fakt rád.. Keir Gilchrist byl fantastickej. ()
Jo, dneska bych tomu dal pět, ať si říká kdo chce co chce. Někdy se mi zdá, že uměním je i vidět správný film ve správný čas. A to se mi s It's Kind of a Funny Story povedlo a od toho tady filmy jsou. Jako celek to pro mě fungovalo - kreslený vložky, Vanilla Ice song a lá 2011, dialogy, tempo... Plus fantastický výkon pro mě zcela neznámého Keira Gilchrista (*1992), kterému role skvěle sedla. Thumbs up. Favourite quote: "Instead of trying to trace maps of Manhattan, why dont you just make up your own maps, of imaginary places." ()
Asi se budu opakovat, ale já prostě tyhle jednoduché, lehce indiem nasáklé, malé-velké filmy můžu. Tady mi režie hraje do noty zábavným, ale taky docela dospělým scénářem, který doplňují kreativními prostřihy, vývojem postav, díky kterému jsem si s "(anti)hrdiny" vybuduval za 101 dostačující vztah a vlastné i prostředím, které díky Kena Keseyho pro mě už asi na vždy bude mít, zváště ne-čtenářům, tu zvláštně nepopsatelnou konotaci. Příjemné překvapení za lepší tři hvězdy. P.S. Zach mě začíná po spackaném Due Date neuvěřitelně bavit. That's not fun. That's propaganda, man. All those Madison Avenue types telling you how to live your life. Fast cars, hot chicks... Reese's Pieces... Gucci... Werther's Original. I don't buy into that bullshit! ()
Sympatický a příjemný filmek o klukovi s depkou na psychiatrické léčebně. Potěšilo mě sympatické herecké obsazení. Vidět po delší době Zacha Galifianakise hrát konečně civilně a žádně pošuky je svěží. Příjemný film na nedělní propršené odpoledne. ()
Nebudu lhát, když řeknu, že jsem film rozkoukala aspoň 10x a 9x jsem ho nedokoukala, na podesátý už to ale vyšlo a já nebyla nijak zvlášť unešená ani na potolikátý, jak příběhem, tak moudrama či vtípkama, ani hereckejma výkonama, ničím nijak zvlášť... Byla jsem připravená na průměrné ohodnocení, tudíž 3*, ale na poslední chvilku mi tu 4 hvězdu urvala poslední věta, která kdyby nezazněla, tak by byla opravdu postrádána, jelikož a protože, deset vteřin před tím než zazněla, jsem prostě věděla... že tam bude :-) (SPOILERová věta - "Just live!") ()
Všichni jsme blázni, co mívaj deprese a milujou telefonování, pizzu a Boba Dylana. Nějak mi tahle bláznivá verze psychiatrický léčebny nesedla. Herci jsou úžasní, o tom žádná (Zach G. a Viola D.), ale ten hlavní týpek, co čeká, že za ním všechno přijde, mi byl nesympatickej. Jak role, tak herec. Film je snímek s dobrym poselstvím, ale dost průměrnou formou. Takovou - jednoduchou, jasnou a hlavně očekávatelnou. Ne že by to bylo špatný, ale zřejmě si tenhle snímek dlouho pamatovat nebudu. ()
Tak aby ste vedeli, mne sa to náramne pozdávalo. Videla som Hangover, nepáčil sa mi (čo som asi jedna z hŕstky) a postava, stvárňovaná Zachom Galifianakisom ma tam nesmierne iritovala. Táto rola mu, naopak, celkom sadla, osoba tragikomického "spolupacienta" mi prišla nielen zaujímavá, ale zo všetkých vedľajších úloh asi najfascinujúcejšia. Áno, bolo tam gýču a klišé minimálne za dva kýble, a vôbec - môžem si dovoliť tvrdiť že viem, že takto to teda v psychiatrickej liečebni nevyzerá (ale bohvie, Američania sú predsa len prazvláštni), ale tu mi to až tak nevadilo, bolo to dojemné, pekne a nápadito spracované a Under Pressure som si spievala ešte dva dni. ()
Něco jako komedie rozhodně není něco jako komedie, tohle je prostě příběh, možná v jádru lehce dramatický, ale v zásadě to je příběh jednoho kluka, který trochu postrádá emoce (ten příběh). Vidět Galifianakise v roli ve které neaplikuje svůj lehce fekální humor je nezvyklé a skoro až nepřirozené. Jedná se o celkem příjemný film, který se špetkou emocí a humoru navíc mohl být jednou z nejlepších komedií roku. ()