poster

Den zrady

  • USA

    The Ides of March

  • Slovensko

    Deň zrady

  • Velká Británie

    The Ides of March

Drama / Thriller

USA, 2011, 97 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lavran
    ****

    Vnímat Den zrady pouze jako politické drama par excellence, jako jeden z mnoha těch sžíravě kritických filmů, které analyzují mocenské mechanismy v zákulisí politického veletoče, to je přece veliká škoda, to se člověk o mnohé zbytečně ochuzuje. Jako jsme každý nějaký v rovině osobní a jako se každý nějak jevíme svému okolí, nějak se jevit toužíme, čemuž posléze uzpůsobujeme svůj - moderním slovníkem vyjádřeno - mediální obraz, tak i Den zrady má dvě pomyslné tváře či fasety, totiž privátní (osobní, tudíž nejednoznačnou) a politickou (obecnou, tudíž vystavenou), dvě tváře, o kterých, jak už napovídá povedený plakát, také v jistém smyslu vypráví, pojednává. <> <> Ústředním tématem snímku tedy, jak soudím, není politická pleticha, to by snad bylo příliš průhledné a prvoplánové, nýbrž cosi mnohem abstraktnějšího (a přesto jaksi naléhavějšího), totiž otřesení daného smyslu, ztráta důvěry v ideály, jež jsme považovali za neotřesitelné, pevné ve svých postojích; budu-li prozaičtější, pro někoho možná střet idealismu s pragmatismem. Postava George Clooneyho, již od počátku nápadně upozaděná, není ničím jiným (viděno Meyersovýma očima) než právě tímto Ideálem, pouhou abstrakcí, konstruktem. Guvernér-ideál, slibující dalekosáhlé společenské změny, lepší svět, (nejen) rétorickou utopii, guvernér-ideál, k němuž poradce Meyers upíná své naděje, do nějž projikuje svou víru, svá očekávání. Ideál však zklamává, lépe řečeno, ukáže se, že za přívětivou politickou maskou se ukrývá „obyčejný“ člověk, morálně relativní charakter. V oné nesmírně klíčové chvíli je smysl Meyersova počínání od základů otřesen, všechny jistoty se mu rázem obracejí vniveč, berou za své, pojednou je postaven před volbu, jak s touto ryze negativní, přesto však zcela zásadně prospěšnou, zkušeností naloží, jakým směrem se budou ubírat jeho kroky, nyní, když nahlédl za iluzivní oponu, jež byla spřádána kolem jeho "naivního" zraku. Zkrátka, zda v krizi otřesného okamžiku zahlédne možnost upevnění v nové, reflektované, smysluplné perspektivě, zda se tedy posune dále, aniž by jednak ztratil smysl úplně, jednak morálně poklesl, nebo naopak propadne tomu nejhrubšímu nihilismu, nakazí se cynismem druhých, stane se dalším z nenasytných vlků, jimiž pohrdal. (Možná že jedna z nejožehavějších politických otázek zní: Je přípustné dopouštět se jistých morálních ústupků, abych se přiblížil proklamovaným slibům?) Nabízí se tedy otázka, z mého pohledu nesmírně zajímavá, natolik (a zda vůbec) je možno najít vyjednání mezi již zmíněnou rovinou osobní, o níž víme, že zdaleka nenaplňuje vysněný ideál a rovinou veřejnou, politickou, která však může vykazovat zcela opačné charakteristiky. Jak vnímat toho, o kom vím, že zdaleka není morálně bezúhonný, že kupříkladu není spravedlivý otec či manžel, ačkoli navenek vykonává (nebo alespoň) deklamuje zásady a principy, jež je hodno následovat? Jak vnímat, abych byl konkrétní, Heideggerovo dílo ve světle filosofova lidského pochybení? Mohu vůbec činy jakékoli problematické osoby jednoznačně odsoudit a zavrhnout, když neznám její nejniternější pohnutky, nakonec možná dobré, míněné v dobré víře? <> <> Člověk, jak říká Jan Patočka, nemůže žít beze smyslu, nemůže žít v "jistotě nesmyslnosti". Stejně jako tento velký český myslitel jsem stále více přesvědčen o tom, že je-li nějaký celkový smysl možný, musí nutně existovat mimo nás; jako věčné, neuchopitelné tajemství. A právě takový je smysl ideálního, právě takový je smysl božského. Být nedosažitelné, věčně na dosah natahující se ruky, aby o něj mohlo být usilováno, aby stálo za to o něj usilovat, neboť smysluplnost všeho konání je právě v tomto usilování, v tomto pohybu, v této stále se obnovující snaze o život vedený v pravdě. Zkušenost ztráty smyslu, v níž se nabízí šance uvidět jinak, nově a snad také lépe, je proto nutno brát se vší vážností. Budiž toho rozuzlení Dne zrady dobrým příkladem.(27.3.2012)

  • TeeAge
    ****

    || Scenár: George Clooney, Grant Heslov / Farragut North by Beau Willimon | Hudba: Alexandre Desplat | Produkcia: George Clooney, Grant Heslov, Brian Oliver, Stephen Pevner, Leonardo DiCaprio (executive) | Distribúcia: Columbia Pictures | Štúdio: Smoke House Pictures, Appian Way Productions | Rozpočet: 12,5 miliónov $ | Tržby: 75,993,061 $ || Po tomto filme si viem živo predstaviť rôznych hollywoodskych hercov na pozícií prezidenta, a veruže Clooneymu by som zožral každé slovo aj v skutočnosti :) Gosling je pán herec, ajkeď aj v tomto filme si pojazdieva v aute s kamenným ksichtom ako tomu bolo v tom istom roku v Drivu dlhé dlhé minúty :D Scenár je krištalicky čistý vďaka minimálnemu počtu hovoriacich postáv. Réžia je presná, herecká garda skvostná. Trochu rozsiahlejší obsah, pridaná metráž, a je to klenot na desaťročia. 75% | HD, THX, EN DTS |(2.8.2011)

  • Isherwood
    ****

    Další z řady Clooneyho příspěvků, poukazující na nešvary současné politiky, se tentokrát vydal cestou Michaela Claytona, což znamená perfektně uhlazené kravaťáky s vysokým koeficientem amorálnosti v těle, obrazovou strohost a diváckou nevolnost ze všech postav, které ve snímku projdou i jako křoví. [PS: Gosling kraluje, jen tak dále.](5.1.2012)

  • Matty
    ****

    Podobně jako Kandidát nebo Barvy moci, ukazuje i Den zrady, co v televizních zprávách neuvidíme a o čem si v novinách málokdy přečteme. Dává nahlédnout do zákulisí, poznat muže a ženy, díky jejichž precizně vybalancovaným výrokům typu „nejsem nikdo, jsem kdokoliv“ působí jiní mužové a jiné ženy navenek tak přesvědčivě a důvěryhodně. Demystifikační proces přitom nekončí odstraněním dekorací a větším zájmem o přípravu než o ostré vystoupení (podobně jako Moneyball ukazuje namísto samotných zápasů jejich „programování“). Scénář napsaný podle divadelní hry Farragut North vykresluje politiku za užití rychlých slovních výměn jako nepříliš férové žonglování s cennými informacemi. Vzhledem ke stávající informační přesycenosti však nevítězí ten, kdo ví víc, ale ten, kdo s fakty dokáže lépe manipulovat a využívat je ve svůj prospěch. Důvěra, přátelství a jiné klíčové pojmy z hodnotových žebříčků ztrácejí na významu, neboť je zřejmé, že mnohem snáz něčí zájem získáte, pokud mu (byť jen v přeneseném významu) dáte nůž pod krk. Den zrady zohledňuje roli všelijakých poradců ještě více než dřívější volební dramata a z navenek mocných guvernérů a senátorů dělá pouhé mediální konstrukty, závislé a manipulovatelné. Film možná zachází ve spoléhání na sílu slov příliš daleko – je zrežírován vcelku neinvenčně a podceňuje moc obrazů, ale díky elitní herecké skvadře mne stejně nesmírně bavil. Herci jsou bez výjimky výborní a vyváženost jejich výkonů v souladu s fungováním politiky znemožňuje stanovit zřetelnou dělící čáru mezi padouchy a poctivci. Ocitáme se mimo dobro a zlo, ve světě, kde je vše relativní. Tahle nečitelnost a nejistota, komu věřit, vyvolá pocit beznaděje, čím podle mne film splnil svůj účel a George Clooney svou občanskou povinnost. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, StarsFan, ScarPoul, Fancipal, ZkuKol, Adm.Nelson(23.1.2012)

  • flanker.27
    ****

    Nejen v lékařské praxi člověk občas něco přeřízne. A nedej stážistko, když řezací nástroj třímá charismatický politik. Člověk by se až divil, proč se z tak běžné věci dělá drama. Ale ve světě plakátů, hesel a hub plných frází o morálce to asi jinak nejde. Asi každý z těch, co si takové malé drama prožívá doma, potřebuje věřit, že ten pán z plakátu nějak přesahuje obyčejného voliče. Důležitější pak je vnější podoba než obsah. A na to, aby ta navenek všechno vypadalo jak má, se najímají všichni ti poradci, PR manažeři a spin doktoři, páni s žehličkami, co zajistí tajný potrat, uplacení spojence vládním místem a podobně. Dobrá podívaná, okořeněná charismatem herců, z nichž nejvíc se mi líbil Giamatti (skoro bych celej příběh nejradši viděl z jeho hlediska).(9.2.2012)

  • - Scénář k filmu byl napsán podle divadelní hry „Farragut North“, kterou napsal bývalý člen prezidentského týmu, který tvrdí, že vše, co hra obsahuje, v politice skutečně zažil. (jenik71)

  • - Marisa Tomei a Ryan Gosling se spolu objevili již ve snímku s názvem Bláznivá zatracená láska (2011). (Chris Masters)

  • - Film bol do kín distribuovaný pod krycím názvom Double Vision. (MikaelSVK)