Bostonský případ

Tento film je velmi zajímavě natočen. Občas vedle sebe máme možnost vidět dva nebo i více různých obrazů ze scén, které probíhají souběžně. Tony Curtis ukazuje zase jinou stranu svého herectví po poněkud lehčích žánrech typu Někdo to rád horké. Ale i jako psychopatický vrah působí docela skutečně. Přesto já bych si jej asi do bytu nepustil, na rozdíl od těch (skutečně) zabitých nešťastnic. (23.07.2002)

Od začiatku mali tvorcovia v rukách potencionálne veľmi sľubnú látku, ktorú počas vyšetrovacej časti filmu aj prakticky využili. Jediná smola bola, že bol film natočený podľa skutočnosti a tak sa museli uberať smerom, ktorý bol jasne vytýčený. Záver filmu, ktorý je zameraný na vrahov psychologický rozbor až príliš zbrzdil rozbehnuté tempo a kvalitu filmu, ktorá sa pýšila sľubnými hereckými výkonmi a zaujímavou zápletkou. Záver a trošku jednoduché rozuzlenie mi však nedovolia ísť k vyšším hviezdam. 70%. (20.06.2009)

anderson: Že neobjevili? Ale objevili. Byl jím Albert DeSalvo. Ovšem z důvodů schizofrenie nebyl nikdy za škrtiče označen. Zemřel 5 let po natočení tohoto filmu ve své cele...... Snímek doporučuji. Obohatil detektivní žánr o některé nové prvky - rozdělení obrazu kdy sledujeme vraha a oběť, ale klidně i prázndou ulici. A pak přenesení vyšetřovatele na místo činu ve vrahových vzpomínkách - později využito třeba v thrilleru Podezření. Líbilo se mi i to, že policie je takřka bezradná a musí jen čakat kdy vrah udělá chybu nebo se prostě jen náhodou objeví za drobný přestupek. A tak je to u sériových (nedivte se, že používají termín masový - že je sériovým vrahem si vyslechl poprvé až Ted Bundy o pár let později) vrahů vždy. Žádný úžasný detektiv nebo forenzní technika jako dnes. Výbroné herecké výkony a rovněž hudba. I dabing se povedl - Viktor Preiss se k Tony Curtisovi hodí :-) (23.06.2006)

Neveľmi ma zaujíma nakoľko sa zhoduje, či odlišuje filmový príbeh od skutočnosti, a to tým viac, že si na prípad bostonského škrtiča už spomínam iba hmlisto. Vo filmovom spracovaní ma zaujala trojica hercov, okienkovanie a dabing. Z hercov patril začiatok veľkému hercovi malých úloh - Georgeovi Kennedymu, aby ho v strednej časti vystriedal charizmatický Henry Fonda a v záverečnej tretine sám seba prekonávajúci Tony Curtis. Okienkovanie vo všeobecnosti nemám rád, pretože je pričasto zbytočným efektom. Tu však malo aj svoj dramatický zmysel, čo jeho použitie rehabilituje. Už som niekde písal, že hudbu vnímam, keď ma zaujme alebo ruší a to isté platí aj o dabingu. A tento, na čele s Viktorom Preissom, ma zaujal. (22.06.2010)

Zatraceně kvalitní detektivka, na jejíž styl vyprávění si ale musí člověk nejdřív zvyknout. Já tedy rozhodně musel, protože i když mám oko cvičený na čtení titulků a zároveň přejíždění děje na obrazovce, sledovat dění na dvou, třech či pěti oknech jsem prostě nestíhal a docela mě to rušilo. Oproti mnoha jiným jsem se s tímto způsobem rozoknování potkal poprvé a Čtyřiadvacítkou nedotčen mě to nejdřív málem odradilo. Příběh je nestandardním vyšetřováním, kde vlastně ani tak nejde o to vypátrat, kdo je vrah, ale udělat jeho vraždění přítrž. Postavy policistů jsou většinou dost odfláknutý, protože na ně nebylo dost času. Víc prostoru dostal Henry Fonda jako hlavní vyšetřovatel a nejvíc paradoxně Tony Curtis jako schizofrenní psychotický vrah a to přestože se objeví až v poslední třetině. Jenže největší problém tu je, že se to pouze zakládá na pravdě. Ve skutečnosti totiž tu chybí řádná dávka faktů a událostí provázejících jak DeSalvovo zatčení, tak uvěznění. DeSalvo nebyl žádný beránek, od mládí byl problémový typ, kradl a přepadal a něklikrát i seděl. Všechny ženy (19 - 85 let) zabil v období jednoho a půl roku od 6/1962 do 1/1964 (to mu mimochodem bylo přes třicet). Po jeho odhalení se přihlásily další desítky a stovky, že je také přepadl a znásilnil. DeSalvo byl v sedmašedesátým odsouzen na doživotí, ale necelý půlrok poté se mu povedlo utéci z vězeňské nemocnice. Když se další den přiznal se slovy, že chtěl jen ukázat veřejnosti, jaké podmínky v té nemocnici panují, odvezli ho následně do nejtěžší věznice Walpole, kde ho o šest let později našli zavražděného v uzavřené cele. Jeho vraha nikdy nedopadli. Přesto pochyby nad jeho "autorstvím" vražd stále zůstávají, protože oběti byly tak rozdílné (věk, rasa, modus operandi) a navíc se několikrát rozcházela DeSalvova výpověď s důkazy. Někteří dnes soudí, že mohl krýt skutečného vraha. Film je prostě hodně upravená pohádka, která nemá se skutečností nic moc podobnýho a to včetně toho, že deSalvo nebyl nikdy diagnostikován jako schizofrenik ani žádný duševní záchvat nedostal. Ale jako film je to výtečná kombinace napětí a nebezpečí. Kdo se chce něco dočíst nejen o DeSalvovi, archiv FBI je nejlepší možností. (14.12.2006)