Dům

U mě nakonec vyhrála shovívavost a určitý respekt k začínající režisérce. Film si mě získal svou nenuceností a přirozeností. Zuzana Liová prostě nepřecenila své možnosti a zbytečně nenasazovala do filmu víc, než bylo třeba. Někomu to může připadat až příliš opatrné a v podstatě nezáživné, ovšem první krok k tomu, aby mohla režisérka v budoucnu mile překvapit, určitě udělala. Byl jeden kopeček, na který se bez auta či busu jen tak nedostanete, a na tom kopečku stál domeček, co domeček, stály tam hned tři. Taková připomínka toho, že ať se v rodině děje, co se děje, ten dům tu stále je, pro každou jeden. Dcerušky ovšem tatínka nezapřou, a proto souboj několika pravd je každodenní záležitostí. Zuzana Liová připomíná Bohdana Slámu. Je tu jeho klasická zoufalost, rychle získané i ztracené naděje, ale také ona přirozená lidskost, která se dnes v soukromých televizích a jejich počinech schovaná za všemožné obaly a je servírována s největší noblesou. Tento snímek vybočuje z řady obalených. Je jednoduše otevřený. Více dialogů by rozhodně neškodilo, předabování je skutečně zvláštní a hudba mohla být určitě odvážnější. Snad příště. (01.09.2013)

Slovenský film sa priblížil európskemu štandardu. Liová o tri triedy preskočila svojich rovesníkov aj starších etablovaných umelcov. Najlepší slovenský hraný film od čias Šulíkovej Záhrady. Prvý úspešný pokus o adaptáciu uzavretej trojaktovkovej dramaturgie v našich končinách. Poznáme základnú dramatickú premisu, vieme, čo hlavná hrdinka chce. Postavy majú dramatický oblúk, poznáme ich motivácie a dá sa s nimi stotožniť. Chlpík dokazuje, že je najtalentovanejší kameraman vo svojej generácii. Film hovorí obrazom a konaním postáv, preto tu konečne absentujú trápne dialógy. Slovo je tu len nevyhnutnosť. Možno vytknúť len jemne zostarnutý námet dievčat túžiacich cestovať za prácou do Anglicka, napriek tomu je to film, ktorý výstižne glosuje slovenskú mentalitu. Niektorí herci sa nedokázali dostať na civilnú úroveň Krobota, Bárdos a Medveckej. (24.05.2012)

Film jsem viděla v českém znění, ale kolikrát jsem si řekla, že bych tu slovenčinu slyšela radši. Film mi přišel zajímavý v tom, že hlavní hrdinka se zdá být úplně prázdná a působí spíš jako loutka, zatímco veškerou pozornost na sebe strhává její otec a v menší míře i matka, možná prostě proto, že je hrají výborní herci, ale třeba nejen kvůli tomu. Docela mě to vystrašilo, protože když sama tvořím, často používám samu sebe jako jednu z postav příběhu, jednoduše proto, že moje optika je mi nejbližší a umím ji nejlépe ovládat. Jak se na to ale asi dívají ostatní? Dokáže člověk sám sebe vykreslit jako osobu z masa a krve? Tento film částečně naznačuje, že ne, nebo se to jenom Zuzaně Liové nepovedlo. Z filmu jako takového jsem měla smíšený dojem, pár věcí mi nesedlo, ale dům a v něm Krobot byli úžasní. (06.06.2011)

Překvapuje mě tak slabý hodnocení. Je to výborný komorní kousek. S velmi zajímavou hereckou sqadrou, který dominuje nepřekvapivě mistr Krobot. Zápletka je vcelku originální, postavy možná trochu schématické, ale celkově mi to dost konvenovalo. Souhlas se Slarque, co se toho závěru týče. ( 46. KVIFF ) (09.07.2011)

Skoro dokonalé. Přirozené. Uvěřitelné. Jsem rád, že se u nás točí i takovéto věci. ■ Ve filmu o filmu říká Miroslav Krobot, že se jeho postava o něco snaží a nejde jí to. Já bych řekl, že se úplně všechny postavy v tomto filmu o něco snaží a nejde jim to. ■ Máme DVD, takže jsme se dívali ve slovenštině. ■ https://www.youtube.com/watch?v=COMsxhJOt4M (06.07.2015)