Sherlock Holmes: Hra stínů

První díl holmesovské série od Guye Ritchiho (ale ano, čekám ještě nějaký ten díl navíc, producenti jsou patřičně namlsáni) se mi strefil do nálady a ocenil jsem moderní akčnější styl, herecké obsazení a vzájemnou chemii filmových postav. Potíž je v tom, že druhý díl naplňuje očekávání v tom smyslu, že je tam všeho tak nějak víc, tzn. víc akce, bombastičnosti, humoru, ale bohužel nikoliv bezprostředního, spíš trochu nuceného, a hlavně je to film tak nějak prvoplánový a neodpovídající ani tak vnitřní logice, jako spíš účelovosti. Kdopak frčí z dnešních mladých hereček? Noomi Rapace si udělala jméno na Miléniu, tak ji tam strčíme a nebudeme si dělat hlavu s tím, že je obsazená proti svému hereckému typu do komediálně laděného blockbusteru. Právě její postava cikánky je typickým příkladem toho, jak nefunguje chemie mezi hlavním mužským a ženským hrdinou. Taková Rachel McAdams byla typově obsazená přímo dokonale, je to přesně ten druh femme fatale, která s vámi dokáže příjemně flirtovat a zároveň vašemu nejlepšímu příteli lije jed do kávy. Kelly Reilly jako novopečená životní partnerka doktora Watsona je sice obsazena výborně a její postava má obrovský potenciál, který by mohl být založená na kontrastu mezi počestnou viktoriánskou ženuškou kladoucí si za cíl navářet manžílkovi, starat se o jeho šatník a ostatní životní potřeby, zatímco je nucena tlakem okolností čelit nejobávanějším zločincům své doby. Jenže téhle možnosti scénář vůbec nevyužívá. Chemie mezi hlavními partnery Holmesem a Watsonem je sice přenesená i do druhého dílu, jenže se tak nějak utápí v bombastické výpravě, v neustálých přesunech sem a tam, které mnohdy nemají ani oporu v logice vyprávění, zkrátka a dobře připomíná to některé pozdější bondovky i se všemi jejich neduhy. V jednotlivostech sice dokáže Guy Ritchie překvapovat, ale jako celek mi Hra stínů přijde jednoznačně jako krok vzad. Pryč je industriální retro, atmosféra viktoriánské Anglie a návaznost na literární postavu Sherlocka Holmese je opravdu mizivá. Hra stínů je ideální pro někoho, kdo si chce jen tak propláchnout mozek nějakým velkolepým blockbusterem s velkorysou výpravou, než pro někoho, kdo si zakládá na chytré filmařině a jemných finesách režie i herců. Takový Stephen Fry je spíš trapný než vtipný, Jared Harris v roli hlavního záporáka se sice snaží, ale ono to je těžké, když nemáte čím překvapovat a jak tahat diváka za nos. Akce i Sherlockovy schopnosti jsou z mého pohledu tak přepísklé, že i v rámci žánru, kdy se pohybujeme někde v mantinelech vytyčených kdysi Indiana Jonesem, je to příliš a připomíná to spíš některé komiksové postavy, než člověka z masa a kostí. Celkový dojem: 45 %. (07.01.2012)

║Rozpočet $125miliónov║Tržby USA $186,848,418║Tržby Celosvetovo $545,448,418▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $61,226,451║ Tržby za predaj DVD v USA $53,532,770║ Hra tieňov, hra na efekt, efektne prevedený film, ktorý ide na istotu a kde je na čo pozerať, veľa akcie, dobrých spomalovačiek, dobré herecké obsadenie, slušná zábavnosť,.... možno len o kúsok slabšie než prvý diel. /videl v kine: 80%/ (11.01.2012)

Jednotka bola prvá, to je fakt a fungovala lepšie v tom čo je Sherlock Sherlockom a to kvalitná detektívka. A predsa tá dvojka mi nejak rýchlejšie ubehla i keď vadilo, že Noomi len tak kukala čo sa deje okolo (scenár ju šetril s dialógmi až to pekné nebolo) a Jared tiež nejako neoslnil civilnejším prejavom (Mark bol predsa len lepším záporákom). Dôležité je, že vtípky, chémia a spomaľovačky fungujú na jednotku i tentokrát a to je základom Ritchieho Holmesoviek takže pod 4 nejdem aj keď mi bolo šum a fuk o čom sa niekedy bavia. (08.01.2012)

Rovnako dobré ako jednotka. Ritchie drží Sherlocka pevne vo svojich režisérskych rukách, a aj keď občas povolí uzdu, stále len do tej miery a včas, aby sa z to celé vymklo kontrole a stala sa z toho obyčajná gýčovina. Je pravda, že pôvodné vyšetrovacie metódy Sherlocka Holmesa by v dnešných kinách asi taký prievan nenarobili, a tak je treba zmodernizovať rok 1890 a všetky okolnosti prispôsobiť dnešnému konzumnému divákovi. Guyov Sherlock sa tak stáva akýmsi superdetektívom, ktorý by si nespravil hanbu ani v dnešnej dobe. Každopádne príbeh nenudí, cez dve hodiny výbušného príbehu nenechajú takmer ani na chvíľku vydýchnuť. Samozrejme čerešničkou na torte a piatou hviezdičkou sú audiovizuálne orgie, spomalené zábery do bodky spĺňajú svoj účel, kamera oscarová. Dialógy sú chytľavé, plné slovných hračiek, nápadu a šmrncu, dodávajú deju nadhľad a vždy v správny okamih odľahčia nervydrásajúcu amtosféru. Ústredná dvojica bez zaváhania, ale Rachel McAdams v prvom dieli bola viac, než snažiaca sa Noomi Rapace. Každopádne záver to vyhral a ak nebude trojka, tak sa síce nič nedeje, ale nebol by som proti. 90%. (22.01.2012)

Nesdílím převládající názor, že pokračování dobrodružství doyleovského hrdiny je slabší než první díl, protože "dvojka" je co do tempa vyváženější než její předchůdce a zároveň si ji lze užít i jako vyprávění, jelikož jsou mnohem lépe distribuovány informace a poskytovány vodítka pro tvorbu hypotéz. Bohužel mnohem více rozšířenější "teorie" o tom, že ve druhých dílech musí být všeho vic, ale málokdy jsou lepší, převládá. Přitom podle jiného přístupu jsou sequely mainstreamových blockbusterů mnohem pozoruhodnější, pokud jsou natáčeny tvůrci s jasně rozpoznatelným rukopisem, protože ti se už jednou (komerčně, kriticky) osvědčili a nemusí se tolik podřizovat studiovým požadavkům. Bezpochyby to platí i pro Guye Ritchieho, který jednak v holmesovsko-watsonovské bromanci víc zdůrazňuje podvratnost v podobě možného queer čtení (čirá travestie!), jednak v nebývale sebereflexivním vyprávění vytváří nesčetné množství - především prostorových - mezer, aby se zaměřil na čirou potěchu ze samotné podstaty detektivní práce - dedukce jako takové. Zároveň se střet dvou dynamických sil vyprávění - Holmese a Moriartyho - otiskuje i do formální stránky snímku, která staví na pnutí dvou různých poetik (poklidného a dynamického, opodstatňující tak užívání zpomalovaček). Není to efektní, jak by si mnozí přáli, ale naopak maximálně efektivní, když i jednotlivé stylistické prvky, které v předchozí části sloužily k ozvláštnění obrazu jedné éry a její převládající filmové podoby, zde důsledně a důmyslně slouží vyprávění (především střidání velikosti záběrů). Konec? Doufám, že ne - chci další kapitolu. (29.12.2011)