Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Oproti seriálu je zde trochu méně zábavy, ale všechny známé postavy "fungují" skvěle a Pepik Hnátek mezi ně zapadá obdivuhodně přesně, i přes svou obsesi. Abych zde neomílal dokola to všechno, co už sdělili jiní, omelu dokola jen to, že jde určitě o jeden z nejlepších českých filmů posledních nejméně pěti, ale spíše deseti let. Krásných 85%. (06.04.2013)

Postava trenéra Josefa Hnátka je dobře napsaná a především výborně zahraná Miroslavem Krobotem. Bohužel je to právě Josef Hnátek, který naznačuje, že v rukou jiného scénáristy a režiséra mohl vzniknout daleko obsáhlejší a zajímavější film, než je "pouze zábavný" Okresní přebor. Nicméně díky za pár skvělých momentů a několik "ty, ty, ty" za vyloženě podbízivé, natahované a laciné vtípky typu opačně fungující světelná signalizace na železničním přejezdu. Tvůrci raději měli zmáknout lepší timing s obsahem deníku Josefa Hnátka. (30.03.2012)

Jedinečnej film. Nevtíravé rozšíření skvělého seriálu, které rozhodně obstálo. Udrželo si osobitou poetiku a baví dialogy, gagy, hláškama ("Chceš prcat?") i návratem staré známé party. Suverénní skloubení řemesla, herců a autorského otisku, které sice nemá příběh plně uzpůsoben dramaturgii celovečeráků, ale i tak z něj vypadne docela dost výživné hořkosladké radosti. (27.03.2012)

Nevtíravá úsměvná hořkosladká záležitost. Milé a ČISTÉ povídání, které rozhodně není žádnou taškařicí, ale upřímnou drobnokresbou venkovského života. Scénárista a režisér Jan Prušinovský na něj pohlíží smířlivě, nevysmívá se mu, ač jde o místo, kde se zastavil čas. Své postavy má odpozorované, některé jsou na české poměry slušně vnitřně komplikované, divák však může postrádat vyloženě kladného hrdinu. Já však nikoli, stačili mi typově přesní herci, kteří dokázali přenést na plátno mentalitu buranů, aniž by samotný film sklouznul k buranskému vyznění. Prušinovský totiž není (zatím, a snad to tak zůstane) žádný populista jako Renč nebo Vejdělek, svým příběhem překvapuje, jak je prostý a jednoduchý, přesto své kvality má. Má také nesnesitelného dědka Miroslava Krobota, který svou ubručenou postavu hraje minimalisticky coby netolerantního samorosta, kterého sžírá desítky let stará nevěra manželky (zase v tom bude fotbal). Právě jeho umanutost (selhávající srdce) se stane motorem vyprávění. Není to ale jen on, ale i jeho banda pohodlných pivařů, kteří se po herecké stránce nemusejí za nic stydět. Nestydím se ani já, že po delší době českému filmu šoupnu čtyři hvězdy. Smích tu totiž neznamená posměch.. (06.03.2013)

Rád jsem houslické plejery zase jednou viděl v akci. Jirka Luňák si sice zlehka pokřivil charakter, Jarda Kužel vyměnil Rooneyho za Cantonu, předseda Orel ztratil něco ze svého dobráctví. Áda se příliš nutil do jazykové retardace, světští mne nijak zvlášť nezaujali a tak při udělení pěti hvězd zlehka pochybuji o své svéprávnosti. Jenže mě nikde na světě není líp, než na drnovišti v Houslicích, kde negativitu šířící Hnátek naprosto ovládá hřiště i přilehlé prostory, stahuje sparťany z kůže, nenávidí slávisty, snaží se ignorovat barcelonské trojúhelníky, zaplňuje svůj deníček brilantními poznatky a od jeho znuděných úst se práší humor nejsuššího kalibru. (10.09.2012)