Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Podprůměrná epizoda seriálu roztahaná do celovečerního filmu. Krobot a jeho pasivně-aktivní drsňáctví ala: "hlavně vraťte ty podšálky", je sice hezké a vtipné, ale pouze v roli autobusáka, který prokládá regulérní komedii s vlastní dějovou linií, kde podšálky jsou jen zpestření, ne hlavní pointou celého filmu. Pokud se na nich totiž postaví celý film a jeho zápletka, stojí to většinou za hovno, protože třicetivteřinový vtip opakovaný hodinu v kuse už moc vtipný není. Místo zábavného a pravdivého vyobrazení české pralesní ligy, zápasů a "organizace", kterou si bral seriál na paškál, sledujeme jen útrapy infarktového dědka a jeho patálie v nemocnicích, kde po hodině svým motherfuckerským přístupem sere nejenom personál, ale i samotného diváka. I když seriál beru, tento film rozhodně ne. Není totiž ničím jiným než trapným pokusem Novy, vytřískat ze seriálu prachy v kině. To by se dalo celkem pochopit, pokud by ale ten film nebyl horší než nejnudnější díl toho seriálu. 20% (04.10.2012)

,,JAK CHCEŠ TY KLUKY TRÉNOVAT, KDYŽ JSOU PROTI TOBĚ?....“ /// (,,To snad byli vždycky…“) /// Ano, tam v baráku za sparťanským plotem, bydlí von, nerudnej dědek, co nutí kluky jezdit na zápasy pět hodin předem, střílí po vsi (po hráčích) vzduchovkou a vytváří v kabině negativní atmosféru. Film věnovanej profilu osobnosti a kusu života legendy okresního formátu je plnej chlapskejch (fotbalovejch? – vole ser na Bílka, vokres! Vokres!) slov, vobčas úsměv, vobčas né, pobaví ftipnej ,,kretén“ Jirka Luňák Ondry Vetchýho, ale úplně, úplně nejvíc obdivuju, že VŠICHNI dokázali udržet ,,náladu“ seriálu, páč si připadám, jako bych čučel na další (jen trochu delší) díl. Možná to nejspíš bude jen taková ,,fandovská“ záležitost, než filmová událost. A koho to sere? (leda tak nějakýho Dukláka, ne?) Všichni co zažili atmošku okresu se mnou musej souhlasit, páč vokres má v sobě něco, co ligouši nikdy nezažijou. Že, Pepíku. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Protože srdce slávisty do těla sparťana nepatří! (stejně jako jablonečákovo do toho libereckýho – a zase navopak. S tím nehneš!). 2.) Páč kozy píchám v sobotu. 3.) Chystám si udělat trenérskou licenci. V Houslicích se prej uvolnil flek. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (10.09.2012)

Po hodně dlouhé době opravdu výborná česká komedie, ve které je spousta hlášek, které opravdu můžou zkultovět (a na vesnici se tomu tak nejspíš stane). Krobot je bůh, ostatní herci si to také hodně užívají a celé je to napsané a zrežírované s opravdovou chutí a nadšením. Tenhle přebor si dám ze záznamu ještě určitě několikrát. (31.05.2012)

Chyba bude více méně v mém vkusu a dojmech. Od Pepika jsem čekal jakési peckové napínavé utkání nakonec a důraznější brnkání na depresivnější, dramatické struny. Holt neplést s hollywoodskými sportovními snímky! Jinak si totiž Prušinovského práce vážím (seriál neznám), oceňuji snadno viditelné kvality a styl, a i když mi několik gagů stejně připomnělo povšechně slabá, trapná místa českého filmu (Kameňák), bavil jsem se. A taky nebude úplně od věci napsat, že celkové hodnocení mírně pokřivil silně podprůměrný Intelligence Quotient v sále. S hulvátskými pleškami v barevných šálách jsem si připadal spíše jako na pražském derby. (05.04.2012)

Skicování venkovského naturelu nahradila charakterová drobnokresba, venkovskou frašku smutná komedie o srdečních záležitostech. Seriál nezmizel, jenom se děje na pozadí příběhu Pepika Hnátka. Díky Krobotovi jde o přesvědčivou, dílčími gesty komickou, avšak v celku tragickou postavu. Ani jako scenárista, ani jako režisér se Prušinovský trenérovu omezenému rozhledu nevysmívá, vlastně na něj pohlíží o poznání smířlivěji než na morálně vesměs ohebnější zbytek týmu. Film Hnátka ukazuje jako posledního muže, který věří svému poslání a zároveň stojí nohami na zemi dost pevně na to, aby sklouznul k fanatismu „Jiřiny“. Jeho hlavní charakterovou vadou a překážkou k překonání je neschopnost vidět, jak svou „zabejčeností“ a skrýváním přívětivé tváře pod nerudnou maskou ubližuje sobě i druhým. Od tvůrců šlo o mazaný tah. Hnátkem nejenže získali středobod vyprávění, ale zároveň se nemuseli vzdát nadsázky, s níž pohlíželi a nadále pohlížejí na jádro Slavoje Houslice. V jádru seriózní, k určitému cíli směřující hlavní dějová linie je prokládána bočními mikroepizodami, v nichž zas až o tolik nejde a kterým mnohdy, bohužel, třeba dodat, chybí uspokojivé vyústění nebo alespoň vtipná pointa. Náladotvorné záběry venkovské krajiny pak spíše suplují televizní reklamy, než aby vytvářely výraznější atmosféru, o niž se starají především postavy, v jejichž případě tvůrci poněkud odvážně sázejí na to, že k nim budeme přistupovat poučeni dřívějšími seriálovými znalostmi. Jejich neduživý slovník a mimoděčné odhalování vlastních slabin nás vtahuje do univerza, v němž přebývá siláckých gest a unáhlených rozhodnutí a v němž naopak zcela absentuje schopnost sebereflexe. Postavy samotné kritického pohledu schopné nejsou, pročež ten zůstává na nás. Smích nad malostí a trapností figurek obklopujících Hnátka nikdy nepřerůstá ve výsměch zásluhou elementární soudnosti, přítomné v české filmové tvorbě stále řidčeji. Z některých na povrchu komických momentů právě naopak až mrazí. Mrazivě či jinak vtipných scének zde v poměru ke stopáži sice není tolik jako v některých epizodách seriálů, přesto mnohonásobně více než v podstatné části toho, čemu nás bída naučila říkat „česká komedie“. 75% (27.03.2012)