Černobílý svět

Přestože příběh Skeeter útočí nepokrytě na city příběhem, soundtrackem i postupně dávkovanými malými pointami, překvapuje mě, jak je vlastně přímočarý. Žádné schovávání hlavního tématu do roztodivných vedlejších kudrlinek, žádné přešlapování na místě. Od první větší scény zařadí jasné poselství vyšší rychlost a přes dvě hodinky v ní bez problémů vydrží. Díky tomu tak trojitá katarze působí o to důrazněji. Snad jen kdyby v závěru přišla nějaká ještě definitivnější, o něco málo osudovější, byl bych spokojený maximálně. Takhle mi při titulcích přišlo, že bych ještě pět dodatečných minut s voiceoverem do nepatrně vzdálenější budoucnosti určitě snesl. I tak si mě ale The Help získal nejen silou vyprávění, ale také dokonalým castingem i v těch nejmenších rolích. (20.01.2012)

Obyčajný príbeh z amerického malomestečka, v ktorom sa to len hemží rasistickými a povrchnými názormi bielej "vrchnosti" (česť výnimkám). Tak trochu ma irituje, že film absentuje od nejakého výraznejšieho mužského charakteru a že režisér poňal snímok príliš jednotvárne (čierni - zväčša tí dobrí, bieli - zväčša tí zlí), ale vďaka bohu tu práve ona jednotvárna fraška nehrá príliš veľkú rolu a na kvalite snímku neuberá. V skratke - solídne spracované, nadlahčené drama s miernou dávkou humoru (eat - my - shit!), ktoré však okrem výrazných hereckých kreácií nemá v sebe nič extrémne oslňujúceho, čo by sme ešte nevideli (dokazujú to aj nominácie na Oscara - 3/4 za herecké výkony). Spokojné, no ničím nevyčnievajúce, štyri hviezdy. (08.02.2012)

Dobře vystihnuté drama, které ukazuje, jak byla ještě v nedávné době rozdělená společnost, která nebyla pro černochy vůbec růžová. Film krásně ukazuje odpornosti, které byly v té době úplně normální a nikdo neviděl, že tyhle věci jsou něco špatného... Film nemusel trvat tak dlouho, dalo by se to odvyprávět v kratším čase, ale v tomhle případě to ani moc nevadilo. (26.10.2018)

S každým dnem, kdy se blíží Oscary začínám být čím dál větším skeptikem, že má šanci vyhrát dobrý film. Nevím na co koukali zdejší uživatelé, ale ke mě se dostalo obyčejné drama, které je zajímavé hereckými výkony i námětem a také scénami, které mají za cíl za každou cenu rozbrečet diváka. To se samozřejmě nedaří, uznejte sami nikdo zde neumřel, nikomu nebylo fyzicky ublíženo. Jen jedna služebná přišla o práci. Omlouvám se dvě. Whau. Jestli tohle má být důvod abych začal žmoulat kapesník, tak jsem asi rozený necita. Nepopírám fakt že hlavně Chastain s Howardovou hrají výborně. Ale aby měl film v hodnocení 88%?!? Minulý režirérův počin má 15%. To se teda Tate Taylor sakra zlepšil. Kdepak The Help není špatný film, ale nadsazený zcela určitě. (06.02.2012)

Český název je diagnóza. Přesně tak, černobílý svět, až do té míry, že pokud by člověk chtěl rýpat, mohl by psát cosi o politické korektnosti přecházející do invertovaného rasismu: bělošky jsou hloupé, povrchní, neschopné citového i praktického života. Černé služebnictvo připomíná jakési super-ego, moudré, laskavé, hloubavé, rodičovské, zastávající všechny funkce, jež sociálně "nadřazeným" schází. Zajímavé je i to, kdo ve filmu není "rasistou" - vedle hlavní hrdinky jsou to postavy buď enormně blbé (Celie) nebo nemocné (stará Holbrooková), nebo absentující (muži, zřejmě... někteří). Je jasné, že to není tvůrčí záměr, že Tate Taylor sledoval bohulibé cíle, ale jak nás učí historie - černobílé světy občas mimoděk podvracejí sebe samotné, až přílišnou snahou po jednoznačnosti (viz můj oblíbený socrealismus). Černobílé světy si vyžadují i značně konzervativní formu, usedlé charaktery a velmi omezenou schopnost reflektovat problémy. Tenhle film nereflektuje podstatu rasismu, ale spíš zjednodušenou snahu současné "bílé" civilizace kultivovaně pojmenovat staré křivdy. Není pochyb o tom, že kdyby byl tento fenomén zjednodušitelný na úroveň, na jaké ho zobrazuje Taylorův film, byl by dávno vyřešený. Ale beru Černobílý svět takový, jaký je - v jádru příjemná, kultivovaně natočená pohádka o souboji dobra se zlem, opentlená něčím z brevíře mouder našich babiček a artritickým sentimentem. Díky epizodě s hovnem, snaze o trochu drsnější momenty a docela příjemnému tempu hodnotím o hvězdičku víc než usmrkanou sentimentální Havaj Děti moje. V jádru jde ale o zcela totožné typy filmů. Sestrojené k sebe-vykupitelskému dojetí a otupělému zapomnění. Kulturní symptom. (22.01.2012)