Golem

Vyprávění o hliněné bytosti, kterou vytvořil židovský Rabbi Löw, patří mezi nejznámější staropražské legendy. Postava Golema je v širším diváckém povědomí známa z Fričovy dvoudílné veselohry Císařův pekař a Pekařův císař, ovšem stejné téma bylo zpracováno již v roce 1936. Společnost A-B se původně rozhodla natočit film, jehož základem měla být stejnojmenná úspěšná hra Voskovce a Wericha. Předpokládalo se zároveň, že film bude natočen ve dvou verzích (české a francouzské) a realiazce měla být svěřena režisérovi mezinárodního jména. V a W doporučovali Bernarda Deschampse, nakonec byl prosazen zkušenější Julien Duvivier, který chtěl legendu pojmout jako velkolepu historickou podívanou. Toto pojetí se však od základu lišilo s představami V a W, kteří byli po řadě neshod a kompromisů nuceni od celého projektu ustoupit. Česká tvůrčí spolupráce se nakonec omezila pouze na významný podíl kameramanů Vícha a Stallicha. Titulní roli choromyslného císaře Rudolfa vytvořil významný francouzský herec Harry Baur, kterému výborně sekunduje vynikající Roger Karl jako intrikující kancléř Lang. Pro českou stranu měla největší význam účast Trudy Grosslichtové, která se tehdy ve Francii prosadila pod pseudonymem Tania Doll. Nákladný velkofilm, kterému kromě jiného vévodí několik strhujících scén za účasti tisícového komparsu, je také důkazem mimořádného postavení pražských barrandovských ateliérů u zahraniční konkurence. Ve třicátých letech se nejmodernější ateliéry v Evropě staly vyhledávaným místem pro vznik monumentálních historických fresek (Volha v plamenech nebo Port Arthur) a českým tvůrcům zajistily mimo jiné potřebný kapitál a renomé. (24.10.2009)

2,5 Dlouho jsem se rozmýšlel, zda dát 2* nebo 3*. Nakonec dávám to lepší. Film má krásné kulisy, krásné kostýmy, krásné ženy a dobré herce. I když to ale mělo 86 minut, tak jsem měl pocit jako kdybych sledoval 5 hodin něco, co je úplně o ničem. Nebýt té poslední akční desetiminutovky, kde se i konečně objeví Golem (jinak se tam o něm jen mluví), tak bych dal nižší hodnocení. (09.08.2011)

Le Golem je klasickým příkladem dvou různých přístupné k jedné látce. K originálnímu podání V+W se nakonec nejvíce přiblížil až samotný Werich začátkem 50. let. Nyní, v polovině let 30., měl hlavní slovo Duvivier a Češi se tehdy mohli alespoň částečně přiblížit k velkým historickým filmům zahraničím. Židovská pražská legenda v podání Francouzů bude ale vždy něco trochu jiného, právě pro svůj pohled zvenčí. Nicméně díky některým domácím hercům ve vedlejší rolích (v čele s Trudou Grosslichtovou alias Taniou Doll jako Mme. Benoit) se došlo k příjemnému kompromisu. (22.02.2009)

Golema si u nás v rámci filmové tvorby každý pojí především s Janem Werichem coby Cisařovým pekařem. Jeho černobílý předchůdce, který spatřil světlo světa poté, co francouzské producenty zaujala Werichova & Voskovcova stejnojmenní divadelní hra, měl daleko temnější podobu. Tohle je přímo historická freska na motivy známé legendy, v níž nechybí vedle nádherných kostýmů ani opravdová hororová atmsoféra. Pozoruhodná to koprodukce z meziválečného období, navíc ještě plna židovských motivů – při úvodní písně se záběry na trpící a modlící se Židy mne zamrazilo, když jsem si vzpomněl na holokaust, který byl zanedlouho po roku vzniku tohoto filmu rozpoután. V něčem už film, pravda, po technické stránce zestárl, ale líbilo se mi velkolepé řádění ozrutného Golema (zde ještě v podání skutečného herce). Na svou dobu velmi zručně a uvěřitelně nasmínané, včetně působivých davových scén! Docela se divím, že dílo ještě nebylo u nás restaurováno a vydáno na DVD, v lepší kopii, než té z CS filmu (často ještě k tomu s bílými titulkami na bílém pozadí) to mohl být ještě větší zážitek. Zatím coby svého filmového favorita na "golemské" téma volím Brdečkovu povídku Poslední golem z filmu Pražské noci. 75% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (30.08.2019)

V žánrovém zařazení je tu "horor" na druhém místě. Ehm, no to jistě. Poměrně nudné historické drama, kde můžeme jen litovat, že Voskovec s Werichem se nakonec natáčení neúčastnili, protože by to alespoň byla legrace. Takhle je to jen klasické rudolfinské drama se všemi zažitými (i když již historicky překonanými) stereotypy a klišé.Jediné, co stojí za zmínku, je výprava (byla skutečně bohatá, což na kostýmech a kulisách je prostě vidět) a závěrečný golemův útok. To také rozhodlo, že když jsem se při hodnocení rozhodoval, zda dvě, nebo tři hvězdy, přiklonil jsem se k té vyšší. Ale bez poslední zhruba čtvrthodinky jde o nudu k uzoufání. Zlatý Wegener (i když pořád lepší, než ta sockomoušská agitační hrůza s Werichem). (08.10.2013)