Nájemní zabijáci

Scott Adkins a jeho dětský idol Jean Claude van Damme ve filmu Ernieho Barbarashe. Nebo to lze říct i jinak. Pomstychtivý zabiják s pořádně utaženým akčním obojkem a jeho dětský idol, ataxo- a koniofobický vrhač nožů ve filmu podprůměrného béčkaře s kontakty v Rumunsku. Dneska tohle prostě nemůže fungovat. Divák chce v tomto typu filmu vidět především kvalitní akci: svižné přestřelky a nápadité fighty jeden na jednoho. Tyto dva stěžejní prvky by měly být střídavě navlékány jako korálky na tenkou nit představující ucházející (neurážející) příběh. Mám pocit, že zde nefunguje dobře ani jedno. Hlavně se tu více mluví a mazlí se želvami než koná. Van Damme se pokouší o vážné herectví, ale já ho mám zafixovaného jako mistra Roznožek, na druhou stranu mu asi došlo, že adduktory by mu u podobných fines mohly popraskat, proto bere do rukou víc pistole a nože. Adkins zůstal hodně daleko za svými nejlepšími technikami, připadal mi jako granát, co nechce vybuchnout (asi se po place producíroval Chuck Norris). Má pár osobních soubojů, trvajících v průměru 5,5 vteřiny, nepředvede nic z arzenálu svých náročnějších technik a myslím, že chtěl svému idolu sekundovat v herectví. Vzájemný duel JCVD vs SA vypadá jako půlminuta neškodných tahanic staršího a mladšího bráchy. Kdepak fyzično. Příběh je občas natahovaný zbytečně dlouhými upovídanými scénami, dobré momenty (emoce, nápad) se tu najdou tak tři čtyři. Celkově zklamání, táhne se to jako Hubba Bubba, chybí víc akce, iritují mě ty arabské nebo jaké nápěvy, jednolitý filtr mi nijak nevadil. Dám střed, přesně 50% a když vidím, kdo točí Six Bullets a The Package, předem to odpískávám. Isaacu, prosím Tě, pusť se co nejdřív do tý čtyřky, vždyť i Scott nedávno prohlásil, že by do toho určitě šel, tak na tom začni makat, protože nic jiného mě v současnosti asi nerozdmýchá. (08.08.2011)

Rádoby oduševnělá vandammovka ukolébaná do iluze o luxusním a citovém životě nájemných zabijáků by ráda byla něčím ve stylu "Leona", ale ve výsledku nenabízí ani drama ani pořádnou akci. Zůstává jen blyštivý sen o blahobytu skrytém za zdmi východoevropské mizérie. Že by reflexe Van Dammových projektů posledních deseti let? Navíc tím, že Van Damme dává ve svých filmech role svým dětem Kristopherovi a Biance, začíná to do snímků vnášet podobné freudovské interpretace jako v případě tvorby Daria Argenta, jenž slastně snímá obnažené vnady své dcery Asie. Když zde syn hraje poskoka jednoho ze záporáků, na němž si smlsne Van Dammův protežé Adkis, a dcera je obsazena do role Van Dammovy platonické lásky, nelze si odpustit jízlivé otázky po tom, jak to vlastně u Van Varenbergů doma vypadá. (26.07.2012)

Dodnes jsem si myslel, že filmy jsou jen barevné nebo černobílé. Tento je však žlutohnědý. Možná ten filr barvy řídké stolice na kameru nasadili záměrně, aby tolik rozmáchlá bulharsko-rumunská koprodukce působila skromně a ty prachy z prodeje drog se vypraly nenápadněji, možná aby skryl obří vaky pod vyšňupanýma očima Žán Klóda nebo trochu zamaskoval homosexualitu a "nesporný herecký talent" toho fešáckého nindži. Hudbu to sice má jako z porna a ostatní pózovače najali jako obvykle na rumunském pracáku, nicméně musím konstatovat, že to alespoň trochu to vystrkuje prdel z hnoje fandamovek posledních let. I tak ovšem doufám, že se již brzy ukáže, že je WCJD opravdu Postradatelný a já budu moci spláchnout do hajzlu zbytky té osmdesátkové nostalgie a přestat sledovat kdejakou céčkovou sračku v naději, že to třeba zase bude Bloodsport. A přeneseně to platí i pro vepřového Segala, toho času taktéž hvězdu vymazlených balkánských "blockbusterů". (15.08.2011)

Čekal jsem dlouho, než Van Damme zase něco ukáže a nakonec jsem se i dočkal. Těšil se a doufal, že to bude stát za to. Každopádně Rumunsko a Ukrajina, dvě země, ve kterých se točilo mluvily za vše. I tak jsem filmu věřil. Výsledkem se ale ve skutečnosti stal průměrný thriller, který má do akce hodně daleko, ale znatelná snaha, že Jean-Claude chce točit konečně alespoň průměrné Ačko a ne trapné Béčko, je tu dost znát. Režisér Ernie Barbarash by nebyl špatnou volbou, škoda jenom, že to všecko posral těmi žlutými filtry. Pak to všecko vypadá na jednu stranu hrozně světově, ale na druhou neuvěřitelně stereotypně a po chvíli už z toho i bolí hlava a děsně to otravuje. Ale dobře, nakonec jsem to byl schopný přejít, ale co už jsem schopný přejít nebyl, tak to byla skutečnost, že Jean-Claude do filmu narval svojí dceru a syna. Dcera by se ještě jakžtakž dala, ale ten jeho syn, to je neštěstí. Nejenom, že neumí hrát, ale ještě je takový ucho, že v takových filmech vůbec nemá co dělat. A co jsem koukal, tak by ho nejradši narval do všech svejch filmů a to mě vůbec netěší. No, co se dá dělat. Dalším důležitým faktem je příběh, který není špatný. Sice to není nic originálního, ale alespoň to není blbost. I takováhle věc, Van Dammovi hodně pomohla. No a na závěr akce. Ve skutečnosti tam skoro žádná není. A to je ten důvod, proč dávám jenom tři hvězdy. Já chci Van Damma, chci akci. Má tam Adkinse, který se jí nebojí a taky to tak vypadá. Vždyť se tam hejbal víc jak Van Damme. Ve výsledku je ze strany Jean Clauda snaha vidět, ale pořád je to ještě hodně málo. (30.08.2011)

Buďto je pro Scotta Adkinse Jean Claude van Damme tak velkým idolem, že mu to zastírá úsudek při výběru rolí, nebo zaměstnává nejhoršího hereckého agenta v Hollywoodu. Jak jinak si vysvětlit, že se stále nechává uvrtat do matných béčkových story, v nichž dostává prostor vše, vyjma jeho fyzických schopností, které jsou i při té trošce, kterou film nabídne, stále v dimenzi, která odporuje možnostem obyčejných smrtelníků. Člověk nečeká antické drama, ale taková rutina dneska pomalu nemá co dělat ani v regále videopůjčoven. [PS: Jeanova hra na housle je jeden z nejbizarnějších momentů dějin kinematografie.] (23.08.2011)