Pan Popper a jeho tučňáci

Občas se okolo jedné návštěvy kina nachomýtne tolik pro vás významných okamžiků, že výsledné hodnocení filmu pak nemůže být zcela objektivní. Vidíte, to je přesně tento případ. Pravdou však i přesto zůstává, že jsem se bavil a že Jim Carrey mi byl snad poprvé ve své roli sympatický. A tak i u této rodinné komedie více než na čemkoli jiném záleží na tom, s kým a v jaké náladě vás zastihne. (17.10.2011)

Vždy mne fascinovala gumovost Jima Carreyho, přivítal bych začátek nového dne s úsměvem Carly Gugino, rodinná ponaučení zvládám bez větších problémů a potácející se grupa tučňáků mne nemůže urazit. Tentokrát se však tyto atributy smíchaly tak podivně, že jsem se nepříjemně ponudil a spontánně jsem začal provádět zběsilé výpočty slovních úloh na téma, kolik jsem viděl stejných filmů (bez tučňáků) s méně okoukanými tvářemi a lepším výsledkem. Rozhodně jich bylo víc, než těch slabších. (20.04.2012)

Mark Waters bol pre mňa vždy režisérom, ktorý dokázal natočiť rodinnú zábavku, alebo romantickú komédiu, bez toho aby som sa musel hanbiť, že sa mi páčila. Keď už nič iné, vie ako správne zdramatizovať príbeh a mixuje tie správne prvky aby docielil ak nie stotožnenie tak aspoň určité sympatie k hlavným hrdinom. Pan Popper je bohužiaľ len rodinným filmom, ktorý nemá veľa možností ako zabaviť. Iste tučniaci serú, kde sa dá a Carrey hádže ksichty ako keby točil pokračovanie Brúca všemohúceho, ale to je všetko. To že aj tučniaci majú charakter podráža celému filmu nohy a to s celkom jednoduchého dôvodu. Tučniaci majú momenty, kedy vyzerajú ako skutočný. Mohlo sa to spraviť rôznymi inými spôsobmi a dostali by sme netradičný film, ktorý by nemusel byť dobrý, ale ktorý by sa aspoň pokúsil vybočiť. Viem, že toto asi nie je Watersová zásluha, ale priamočiarosť a značná neznesiteľnosť postáv je všadeprítomná. Hlavne preto, lebo Carreyho, Gugino a ostatných poznáme aj s dobrých filmov. Myslím si, že detského diváka sa film týka iba po určitú hranicu - minimálne do momenty, kedy začuje prvú pieseň od Justina Biebera, a dospelý sa môže pokochať minimálne dobrou kamerou a tempom príbehu. Všetko ostatné nestojí za zmienku. Čo je škoda. (22.11.2011)

Mám rád "carreyovky" a naučil jsem se u podobně schématických filmů přeskakovat pasáže, u kterých bych se sám za sebe musel stydět, že se na ně dívám, takže si takových filmů dokážu i spoustu na určité úrovni užít. Z Carreyho filmů je to nejpodobnější Lháři, lháři, jen je zde méně otravný problém otce (tam to byl vyloženě špatný otec, tady jen člověk, který potřebuje přivést zpět k "pravým" hodnotám - osobně mám z těchto návratových a smysl hledajících filmů nejraději Stranger than Fiction a to proto, že nepracuje se schématy). Bylo to milé, s až pohádkovou zimní atmosférou. (31.12.2015)

Jim Carrey je prostě bůh. On, kamkoliv se dostane, předvede naprosto perfektní výkon, u kterýho se musím bavit. U něj snad nejvíc by mě zajímalo, jaký je ve skutečnosti, protože to co kolikrát předvádí ve svých filmech, pochybuju, že má napsáno ve scénáři. No ale právě ty jeho grimasoidní, nečekaně bláznivé scény, kde z ničeho udělá vtip, mě prostě nepřestanou bavit. A to ani ve chvíli, kdy film bude mít v hlavní roli tučňáky a bude se jednat o klasickou rodinnou komedii, která se bude pro většinu tady jevit jako průměr nebo i hůř, protože je prostě nereálná. Ono si je třeba uvědomit, kolik z těch filmů, co na světě vzniknou, se dokážou považovat za reálná. Na filmy koukám především abych se pobavil a ne abych si stěžoval, že tučňák se takhle prostě chovat nemůže nebo, že ti lidi jsou debilové, protože jednají tak, jak jednají. Kdo takovéhle hovadiny u takových filmů řeší, tak ať na ně radši ani nekouká. (04.12.2011)