Jupiter vychází

Chemie mezi hlavními postavama 0, ale na druhou stranu má tohle i přes tento zjevný nedostatek u mě velikou šanci na reparát. Dějově to není totiž zase tak veliká bída. Wachowští se s tím vůbec nemazlí a rovnou do diváka naperou od první minuty vesmír, ve stylu Star Wars, který nějakým způsobem funguje a divák přestože o něm vlastně vůbec nic neví se s tím musí poprat. Druhou projekci vidím jako povinnost, ale více než 70% z toho asi naprodruhé stejně nedostanu. Dvojice Tatum/Kunis mě tady totiž vůbec nepasuje. 55% (18.05.2015)

Velkorysost záměru a zvládání triků mají ve filmovém umění své nesporné místo, nejsou však rozhodující pro jeho vyznění. Vedle osobnosti režiséra (někdy i hereckých protagonistů) to scénárista a fabulátor, kdo rozhodují o kvalitě díla. Autoři JUPITERA se nesporně chtěli rozkročit; uspěli v případě jedné nohy, zatímco u té druhé si nechtěli připustit ani sebemenší kulhání. Výsledkem je soubor banalit a mnohokrát obehraných obehrávek. Americká kinematografie má i svá velká díla a tvůrce; tady se jich jaksi nedostávalo. Docela dost. (05.02.2015)

Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem více než dost. Pohádkový sci-fi brak v tom nejlepším slova smyslu (zkrátka plnohodnotný nástupce Flashe Gordona z roku 1980), který se odehrává v naprosto úžasném světě a téměř neustále baví. Ruku na srdce, od mnoha opěvovaných marvelovských filmů se příliš neliší. Nadhledu, pravda, možná mohlo být o maličko více (kruhy v obilí a vesmírní byrokraté s Terrym Gilliamem mě nesmírně pobavili), ale pak by se Jupiter vychází taky mohl zvrhnout v křečovitou komedii, což Wachowští (po Speed Racerovi díkybohu) očividně v úmyslu neměli. Akční scény skvěle vtahující, triky opulentní, všechno hezky přehledné a srozumitelné, ale dost možná největší radost mi udělala bombastická hudba Michaela Giacchina a její rozumné použití, díky němuž z filmu vyloženě netrčí, ovšem ani není prachsprostě upozaděná. Čtyři čisté hvězdičky a nejspíš se do kina vydám znovu (než k tomu dojde, pustím si Flashe Gordona). (06.02.2015)

Po skončení filmu se všude ozývalo nespokojené mručení. Nevím. Já měl po celou dobu nasazený úsměv od ucha k uchu a bavil se jak malej kluk. Ostatně právě jako film od malých kluků výsledek vypadá. Těžko říct, jestli schválně, nebo ne. Možná dokonce ne... a ta roztomilá přepjatost a přeplácanost byly míněny vážně. Pak ať, holt se nám tu rodí potenciální guilty pleasure. Mila Kunis coby královna vesmíru, která by hrozně ráda servala podprsenku, ale Channinga Tatuma to "vůbec nezajímá". Roubované antikorporátní poselství (opakující motiv z Matrixu a Atlasu Mraků o přeměně lidí na konkrétní komoditu). Spousta náhod v ději a šíleně přehrávající herci v čele s Eddiem Redmaynem, který by po celý film chtěl neustále plakat a my nevíme proč. Všechno je tu zkrátka tak over the top, že když to byť na okamžik začnete brát vážně, narazíte. Tak to doporučuju ani nezkoušet a prostě nasednout na tuhle space operu plnou okázale kýčovitých vizuálů a velkých gest větších než sám vesmír. Nakonec bude nepatřičné jen to, že chybí soundtrack od Queenů. (05.02.2015)

I kdyby pes krasná křídla měl, na Jupiter bych dlouhé ódy nepěl. Byť svět jmenovců havrana malé čarodějnice byl barvený i barvitý a líbil se převelice. Sean Bean se včelami svojí smrtí lákal dokonce. Velmi to sluší ruský mluvicí, ve skutečnosti rodilé Ukrajince. Jupiter Alesejevna Jones je zde urozenou lvicí, co udržuje toalety zářivě sviticí. Zloduch tu měl silné charisma, možno mu chyběla jeho máma. Něco tomu očividně chybělo, i tak se to částečně líbilo. (06.02.2015)