Jupiter vychází

Tak nějak jsem doufal, že Wachovští by ty dvě stovky milionů dolarů nenasypali jen tak do nějaké černý díry a zdejší hodnocení jsem, před shlédnutím tohoto filmu, absolutně ignoroval. S nadšením jsem se do filmu pustil a během pár minut jsem se dostal do takového stádia, že kdyby film neměl tak nádherné efekty a záběry z vesmíru, asi bych ho po chvíli okamžitě vypnul. Příběh je totiž jak z nějakýho jinýho světa. Nejdřív jsem si u úvodní přestřelky vzpomněl na Hvězdný války, pak jsem se těmi záběry z vesmíru přesunul do Star Treku, aby na scénu po chvíli naskočil Channung Tatum a vysvětlil mi, že je vlkodlak z jiného světa. Blbější to vážně bejt nemohlo a debilnější film za tolik peněz jsem asi ještě neviděl. (19.06.2015)

Doporučuji od JUPITER VYCHÁZÍ neočekávat další formálně pozoruhodné dílo sourozenců Wachowských, protože se žádné stírání hranic mezi narativními mody anebo časoprostorovými rovinami nekoná, ani montáž není nikterak invenční a překvapivá je absence (?) jejich tolik oblíbené kompoziční návaznosti. Kdo ale doufal v pulpovou jízdu, která na rozdíl od JOHNA CARTERA a STRÁŽCŮ GALAXIE není rozpadlá, protože se drží svých vnitřních norem, bude spokojen/a. Jde o dvouhodinovku, u které není podstatný příběh, ale jednak budování světa, jednak příklon k braku projevující se výstavbou vyprávění po vzoru dobrodružných (sci-fi) seriálů. Poslední zmíněné vede navzdory brazilovské odbočce k určité únavnosti, protože cca půlhodinové epizody se liší leda antagonisty a prostředím, jinak vše v mírných variacích (zejména konvence dámy v nesnázích a záchrany na poslední chvíli) zůstává. Ovšem akce je v prvním a posledním aktu tak nápaditě organizována v prostoru, že zejména v nich to nevadí. A nevadí ani výrazné ideologické pojítko kritiky kapitalismu, který komodifikuje vše, protože jistá odvozenost - i z vlastních děl v případě Wachowských - k braku patří. Jenom je nutné přistoupit na to, že na nás snímek zasvěcenecky nepomrkává, ani se nesnaží svým stylem napodobovat díla, z nichž vychází, čímž je oproti dvěma výše zmíněným a dalším jim podobným dosti výlučnou produkcí. Slepou uličkou, kterou si lze užít jako provinilé potěšení. (05.02.2015)

Škoda toho dementního scénáře a nulové motivace postav. Důvod koukat se na filmy Wachowských je kromě spousty chytrých nápadů a mnohdy zajímavých inovací v různých aspektech i vizuální stránka a bohužel je to zároveň to jediné, co tady funguje opravdu spolehlivě. Jenže co s tím, když všechny ty esteticky opojné, až bizarně viktoriánské kulisy a světy vypadají tak úchvatně a přitom je ten film taková ptákovina ? Chemie Tatum & Kunis překvapivě funguje nadprůměrně, leč klišoidně. (25.10.2015)

Je to kýčovitá blbost, která se zubynehty snaží tvářit originálně. I akční pasáže mě nechávaly chladnou. Bez šťávy, bez impulsu, prostě film, na který brzy zapomenu. Mila Kunis jako Jupiter mi nepřipadala jako něžná hrdinka vesmírného boje o korunu ale spíše jako by si právě odskočila z natáčení nějakého filmu pro pány. Ovšem Eddie byl ve své roli hlavního záporáka naprosto skvělý! Námět se mi líbil, ale pokud se scénář nevypiluje k dokonalosti, je to škoda. 2,5* (26.06.2017)

Geneticky upravený vlkodlačí albín/vzdušný rychlobruslař Channing Tatum hraje o srdce reinkarnované, geneticky nedokonalé královny záchodových mís Mili Kunis a k tomu jim troubí Pan Sloník. Ok, miluju to! Neskutečně nabušený úlet, který je sice neuvěřitelně rozlítaný, ale ucelenější, vizuálně vypiplanější a celkově zábavnější, než třeba takoví Guardians of the Galaxy. (05.02.2015)