Sedm psychopatů

Vizuál byl každopádně na pětihvězdu, ale že bych se u Sedmi psychopatů mohla potrhat smíchy, tak to tedy ne. Určitě je originální svou explicitou v násilí, kterou pojal Martin McDonagh s komediální nadsázkou i když té červené barvy tam bylo na moje gusto trochu víc, ale asi to k tomu patří. Moje pocity byly tak trochu sinusoidový, protože tam byly pasáže opravdu výborný, ale střídaly se s těmi nudnějšími, které mě dvakrát nesedly. Velkým plusem filmu je bezkonkurenčně tentokrát Sam Rockwell, který zastínil i mého oblíbence Colina Farrella. Mimo jiné jeho smějící se kukadla (a to nemluvím o jeho čepici) jsou kouzelný. A Christopher Walken, který začal svojí kariéru v roce 1951 si svou roli zahrál taky skvěle. Byla tam spousta suprových hlášek, ale můj výsledný dojem to stejně nezachránilo. (12.01.2013)

Všichni psychopati přihlašte se. Colin Farrell jich do svého scénáře, který právě píše, potřebuje rovnou sedm. A jde to ztuha. A tak mu s tím helfne jeho dobrý kámoš, libový povaleč a zloděj psů, Sam Rockwell. A trojici přátel doplní veterán Christopher Walken s pohnutým příběhem a s manželkou černé pleti na onkologii. Svérázné leporelo postav, jako protipól dotváří mafiánský boss Woody Harrelson hledající svého zaběhnutého milovaného pejska. A také tajemný maskovaný vrah říkající si "Kárový kluk" podle karty, kterou zanechává na svých obětech jako poznávací znamení. Film je tedy především o hledání inspirace pro napsání dobrého scénáře pro příští film alkoholem sužovaného scenáristy, ale paradoxně takový vypilovaný a komplexní scénář, by potřeboval také tento film. Krvavých scén je dostatek, ale příběh, který je okolo, až takové terno není. Co Martin McDonagh zapomněl do svého scénáře vložit stran kompaktnosti, doháněl svým citem pro hravou režii a originální pojetí. Na holičkách ho nenechala ani pestrá herecká parta, u které jsem slabý článek neobjevil. Drsné a současně do dojemného vyznění posazené scény, je něco, čím tenhle film vyniká asi nejvíce. A nutno dodat, že sedm psychoušů v jednom filmu, hned tak každý nerozdýchá. 60% (26.04.2013)

Příběhem o scénáristovi, který píše o psychouších, si McDonagh vyrobil neprůstřelné alibi na všechny absurdity a na první pohled jasné hovadiny, co s ničím nesouvisí a souviset nikdy nebudou. Záleží tak jen na úhlu pohledu; buď je Martin prachobyčejný alibista, který má rád zadní vrátka dokořán anebo naopak frajer, kterej se divákovi nebojí naservírovat úplně jinou hru, než jakou by jeden čekal. Můj úhel pohledu je doufám jasný... (12.03.2013)

Co se stane, když se Quentin Tarantino, Charlie Kaufman, a ti chlápci co napsali Zombieland spolu ožerou jak hovada a spořádají k tomu nejmíň kilo veselých hub? Ráno si nikdo nebude nic pamatovat, ale jejich hotelový pokoj bude potřebovat renovaci a na stole v něm bude ležet ještě schnoucí scénář k Sedmi psychopatům. 7/10 (03.12.2012)

Jako dokumentární dílo ohledně filmů o psychopatech, zacílené na studenty psychologie, popřípadě na vyhladovělé filmové kritiky, to možná nemá chybu. Navíc já mám dokumenty rád. A psychopaty všeho druhu mám ještě radši. Jenže tohle byla taková... rozcajdaná slátanina. A děj osciloval mezi zábavou a nudou i mezi žánry jak na koronárce křivka elektrokardiografu, při nahazování pacienta se zástavou. A zasypal mě takovou spoustou odkazů, že jsem se z té hromady furt jen vyhrabával a už neměl čas na zábavu. (03.04.2013)