Čtyři mouchy na šedém sametu
-
4 mosche di velluto grigio
-
Quattro mosche di velluto grigio
-
Quatre mouches de velours gris
-
4 mouches de velours gris
-
Four Flies on Grey Velvet
-
Štyri muchy na šedom zamate
Mysteriózní / Thriller / Horor
Itálie / Francie, 1971, 104 min
Režie:
Dario ArgentoScénář:
Dario Argento, Mario FogliettiKamera:
Franco Di GiacomoHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Michael Brandon, Mimsy Farmer, Jean-Pierre Marielle, Bud Spencer, Calisto Calisti, Luigi Cozzi, Laura Troschel, Oreste Lionello, Francine Racette, Fabrizio Moroni, Fulvio Mingozzi, Shirley Corrigan, Stefano Satta Flores, Tom Felleghy, Marisa Fabbri, Ada Pometti, Dante Cleri, Stefano Oppedisano, Giovanni Di Benedetto, Jacques Stany, Renzo Marignano, Sandro Dori, Aldo Bufi Landi, Anna Maria Perego, Corrado Olmi, Guerrino Crivello, Pino Patti65%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
V kinech
od:
|
03.07.2019 Les films du Camelia |
|---|---|
V kinech
od:
|
17.12.1971 |
Niktorius
V roce 1971 sice Argento teprve nabíral formu, ale to neznamená nic horšího, než že jeho tehdejší filmy byly pouze nadprůměrné a nikoli mistrovské. Čtyři mouchy na šedém sametu lze směle hodnotit jako povedené giallo, které se ovšem nejspíš nebude líbit a.) lidem, kteří na detektivkách / kriminálních thrillerech oceňují hlavně důmyslný postup při odhalování vraha a tudíž nemají rádi náhody, absurdní dějové twisty a vyšetřovatelské metody z říše sci-fi b.) elektrikářům a vůbec všem, co chápou, co je to střídavý proud.(8.4.2013)
Campbell
Existuje už jen pár filmů od Argenta které jsem neviděl a toto byl jedním z nich. A je to sakra škoda protože tohle možná považuju za jedno z nejlepších Giallo vůbec. Je tu sice pár klišé a divné obsazení v podobě Spencera. Ale film je dostatečně napínavej, má dobrou atmosféru a dobrý scénář. Do konce filmu jsem nevěděl kdo je vrah. Finální scéna je vrchol filmu a je natočená parádně. Méně známe giallo ale o to zábavnější.(28.7.2018)
Rogue
Film začínající zabitím komára a končící kravinou zabalenou ve vizuálně krásném provedení. Mezihry s pošťákem jak z asijských filmů (takže rádobyvtipné a absolutně se nehodící), teplý detektiv, fifth international exhibition of funerary arts a focení oka mrtvoly (neskutečně cool nápad). V detailech klady vyhrávají na plné čáře, ale jako celek je film nepropojený (loutka) a některá témata jsou nedořešená jak by si zasloužila (detektiv). Mohla to být pecka, ale je to jen pár skvělých momentů a nápadů s blbým hysterickým rozuzlením a ještě blbějším závěrem (vysvětlení snových scén). Strašlivě nevyužitý potenciál.(29.8.2009)
darkrobyk
Mám sice raději trilogii o Matkách či krvavější Tenebre, Phenomenu nebo Děs v opeře, ale první Argentovy filmy mají neodolatelné kouzlo. Byť se dvoukřídlý hmyz objeví ve filmu několikrát, až při klíčové scéně divák pochopí, proč název filmu obsahuje čtyři mouchy. Jsem asi hodně špatný detektiv, ale mně se vraha odhalit nedařilo až do doby, kdy už bylo pro hlavní postavu pozdě. Argento šetří gore efekty, o to více klade důraz na atmosféru a kameru. Ta se zaměřuje jak na detail - oči, kočka, větve, jejichž rozhýbání větrem věstí příchod hrozivých událostí (jak později Argento několikrát zopakoval), tak, jak je pro režiséra prvních filmů typické, rozbíjí klasickou kompizici obrazu (což bylo dotaženo v Temně červené) - padají pravidla zlatého řezu a výsledné zobrazení vzbuzuje podivný neklid. Některé scény mají neuvěřitelné napětí, na příklad služebná čekající v parku na vraha, jehož se rozhodla vydírat. Připomene scénu z ptáků, kdy hlavní hrdinka čeká na lavičce před školou, kouří cigaretu a za jejími zády se postupně usazují ptáci. Zde najednou zmizí lidé, ochladí se, zvedne se vítr, přichází večer, zamčená brána a kroky smrti. Jedinou výhradu mám k hudbě jinak výborného E.Morriconeho. Nebyla špatná, ale občas příliš připomněla mistrovy fláky pro westerny. Goblin by mně tu sedl lépe...(24.3.2012)
PetrPan
Velmi chutné giallo mistra Argenta s patřičně zamotanou zápletkou točící se kolem vraha vyděrače, jehož motivace a totožnost mi zůstala utajena až do samotného závěru. Mimo stylově provedené vraždy potěší i výkon westernově nabručeného Buda Spencera, vynikající černohumorná vložka s výstavou nejnovějších modelů rakví a erotikou nasáklá Francine Racette. Na giallo se nedá koukat s vysokými nároky na logickou strukturu vyprávění a mnohdy musíte odpustit i poněkud horší herecké výkony, ovšem zde jsem výraznější mouchy v tomto ohledu nezaznamenal, ty čtyři ( a dějové významné) z názvu se nepočítají. A na závěr jedna zajímavost, scéna s vylidněným parkem a následným útokem ve stínech skrytého vraha se objevila v témže roce i v Martinově Lo Strano vizio della Signora Wardh, asi jen náhoda, kdo ví.(14.11.2014)