Místnost sebevrahů

Anti-emo pamflet přetažený do tradicionalistického (polského) hávu vyhrocené moralitky o špatných rodičích a ještě horším synovi, která vlastně říká, že homosexualita je psychická porucha dostavující se v pubertě a lze jí léčit dobrým rodinným zázemím, Naopak když idylka u domácího krbu chybí, vede to k sebevražedným sklonům. Exploatačně pojaté postavy (rodiče jsou charakterizováni zálety, rochněním se v penězích, snobskostí a zaměstnáním nelegální pracovní síly), nerealisticky schematické chování (závěr s holkou s růžovými vlasy) a fantaskně přepjatá imaginace internetových diskusních fór jako něco na pomezí Second Life a Final Fantasy jsou jen některé z řady prvoplánově efektních prostředků, které se zde používají ve službě apelativní funkce. "Místnost sebevrahů" ve výsledku nejvíce zaujme tím, že podvratně využívá prostředky a estetiku emo subkultury pro vyprávění, které emo démonizuje jako zpovykané, sexuálně nejisté spratky. (27.06.2011)

Odcudziť sa spoločnosti nie je vôbec také ťažké ako by sa mohlo niekomu zdať. Prečo sa radšej neskryť niekam, kde vás nikto nesúdi. Neviete či ste sa vybrali dobrou cestou, ale nevadí vám to. Našli ste niekoho, kto vás chápe a to stačí. Veď čo je to vlastne tá realita. Z filmu som mala protichodné pocity. Niekedy by som bola radšej oceánom, lenže potom si uvedomím ...it´s not truth that you have nothing to lose. Niektoré filmy sú svojim obsahom tak silné, že ma ani nenapadne zamýšľať sa nad ostatnými aspektami. Strih? Kamera? Neviem a nechcem vedieť o prípadných nedokonalostiach či chybách. (15.11.2012)

Poctivá teenagerská emo depka, tentokráte v polském balení. Jakub Gierszal v hlavní roli Dominika předvádí výkon "par excellence", hodný všech cen, jaké lze jen na fesťácích získat. Bolestně krutý scénář a spousta silných a mrazivých scén. Do toho se ještě přidává úžasná hudební stránka, v čele s písní "Nothing To Lose" od skupiny Billy Talent. Sala samobójców mimo jiné ukazuje tu tenkou hranici, kdy se z "nevinné" mládežnické zábavy pod vlivem alkoholu může stát krutý žert, který bude mít devastující účinky na jednotlivce. Jak málo stačí, aby se z jednoho pobavení, ještě spolu s neočekávaným průběhem následujících událostí, stalo peklo, které dovede hlavního hrdinu na okraj. "Uzavřený svět. Otevřené rány.", "Mými kamarádkami jsou žiletky.", "Máš trpět, jak jsi ještě nikdy netrpěla. Máš křičet bolestí.", "Bolest už mě neuspokojuje. Už neočišťuje. Už jsem si na bolest navykla. Překročila jsem hranice. Musíme jít dále, to je rozhodující chvíle..." (14.02.2014)

Necelé dvě hodiny polštiny jako jazyka mnou nevídaného, za to ale poměrně úsměvného. Málokdo by to do našich sousedů řekl, ale povedlo se jim stvořit velmi výstřední dílo, které rozhodně neosloví široké spektrum diváků, jako to dokáže kdejaký americký film. Styl emo nikdy nepochopím a tuhle psychickou nevyrovnanost jde jen ztěží pochopit. Festivalový kousek jménem Místnost sebevrahů dokázal tenhle moderní problém přiblížit v té nejdrsnější, ovšem nejvěrnější podobě. Jen po mně zkrátka nechtějte, abych si Dominikův výlet do světa bez smyslu a rozumu někdy protrpěl znovu. (19.02.2018)

Téma emařů a sebevražd se popravdě kolem mě dost točilo, takže vím o co jde. Musím řici, že mě film dost příjemně překvapil a jeho sledování jsem si v celku užíval. Jediná dost slabá stránka filmu byla virtuální verze, která vypadala zbytečně, vyblitě a divně. Ale dokázalo to dávat potřebnou atmosféru. Celkově vzato měl film stinné a světlé stránky. Světlých avšak jednoznačně převládá. (16.12.2014)