Kostel
La chiesa
The Church
Režie:
Michele SoaviKamera:
Renato TafuriHrají:
Hugh Quarshie, Tomas Arana, Giovanni Lombardo Radice, Asia Argento, John Richardson, Michele Soavi, Gianfranco De Grassi, Barbara Cupisti (více)Obsahy(2)
Italský horor pojednává o strašidelném chrámu s násilnou minulostí. Historie katedrály sahá daleko do středověku, kdy templáři vyvraždili celou italskou vesnici, jejíž obyvatelé byli považováni za satanisty, a vybudovali v místě jejich hromadného hrobu obrovskou stavbu. Do chrámu navrženého architektem a alchymistou v jedné osobě, který byl ve svém výtvoru pohřben zaživa, je zabudován složitý mechanismus sestrojený tak, aby zatarasil všechny vchody v případě, že by se duchové pohřbených vesničanů někdy rozhodli znovu povstat... Právě k tomu dojde v současnosti, poté, co je pečeť krypty odstraněna. Když se démonické síly chystají zaútočit na nájemníky chrámu, je jen na faráři (Hugh Quarshie) a malé dívce (Asia Argento), aby objevili stavitelovu poslední linii obrany dřív, než se zlým silám podaří uniknout do okolního světa. (Cinemax)
(více)Recenze (68)
Talianska verzia Prince of Darkness. 70%. ()
Ďalší Soaviho režisérsky pokus sa snaží byť tak veľmi tajuplný a desivý, až nudí. Je to skôr zlepenec surrealisticky podaných scén a aj napriek ďalšej hororovej kapacite, ktorá sa na filme podieľala - Dario Argento - kvality snímku tomu veľmi nenapovedajú. A rozhodne som čakal viac brutálneho gore. A tak chválim aspoň soundtrack, na ktorom sa podieľali kvality ako The Goblins alebo Philip Glass, ktorého úžasná skladba Floe je geniálna a je počuť napríklad aj v záverečných titulkoch. ()
Soaviho horory z prelomu 80. a 90. rokov (Stage Fright, La Chiesa, La Setta a Dellamorte Dellamore) predstavujú posledné hodnotné výboje talianskej školy (M. Bava, L. Fulci, D. Argento, L. Bava a iní) a završujú jej úspešné obdobie. La Chiesa/ Svätyňa je démonický horor s charakteristickými znakmi pre tento žánrový typ. V expozícii filmu sú hrozné výjavy z dávnej minulosti a v nej má pôvod aj tajomné zlo, ktoré sa s odstupom času opäť prebúdza k životu. Staré klišé, klasický vzorec, ale Soavi ho dokáže predsa ozvláštniť. Pracuje s náznakmi, nie je popisný, ani príliš názorný. Ponúka často len morbídne detaily a ostatné ponecháva na predstavivosti diváka. Šikovne využíva prelínanie. Zábery na skratkovité gore scény strieda s pohľadmi na ženskú nahotu. V mrazivej atmosfére uprostred kulís gotickej katedrály pripravuje entré starodávneho zla a pritom nestráca zmysel pre humor. Soavi bol, na rozdiel od viacerých svojich krajanov, ktorí nakrúcali horory, naozaj talentovaný. Preto škoda, že sa jeho kariéra od polovice 90. rokov, po hororovom filme Dellamorte Dellamore, začala uberať smerom k televíznej tvorbe. ()
Vymazlená parádička.. Na plný kotel to asi není, to by to muselo ještě trochu přitlačit na pilu, ale i tak je to krásný gotický horror s atmosférou zlého snu který se táhne, cyklí a graduje... Je fajn, že se toho nechopil přímo Argento protože Soavi má pro tenhle typ příběhů evidentně lepší cit. Herecky je to taky docela zvládnuté a především čtrnáctiletá Asia už roste do krásy :) .. Parádičkoidní itálie s oldschoolovým feelingem. ()
Netajím se tím, že italské horory nemám ráda (ale i zde existují výjimky). Svatyně je svým způsobem děsivá tím, že děsí víc, tím že vytáhne naše vnitřní děsy, než krví, ale horor je to tuctový a patří k těm, u nichž jsem čekala na závěrečné titulky. A to nemluvím o "hereckých" výkonech. ()
„Svatyně“ je zvláštní film, o kterém si myslím, že je celkem podhodnocený. Je to nadprůměrný horor, který má zajímavý vývoj děje, ale jsou zde scény, které vám snadno utkví v paměti – třeba kopulace s démon je nečekaná a právě proto ve vás vzbudí ten správný, děsivý dojem. Scénář má svoje nedostatky, jsou zde prázdná místa a zvláštní postavy, ale přesto se jedná o horor, který dokáže vyděsit a ohromit. ()
Skvělý horor. Je tu všechno, co by si jen člověk mohl přát. Prvotřídní poutavý děj, totálně mrazivá atmosféra, ale i skvělá hudba. Nejvíce se mně líbí scéna, kdy kamera zabírá pohled z rychle jedoucího auta a hraje k tomu ta neskonale krásná hudba. ()
Atmosférický kousek mistra Soaviho s uhrančivou varhanní hudbou Goblinů a spol. Před tisíci lety řádoví rytíři vyvraždili celou vesnici, kterou nařkli se spolku s Ďáblem a mrtvoly naházeli do společného masového hrobu. Na jeho místě postavili chrám, který nikdy neměl odkrýt jeho temnou minulost. Až nyní v současnosti mladá restaurátorka nalezne ve zdech v podzemí chrámu tajemný svitek, který se její přítel knihovník snaží rozluštit....Atmoška je přítomna v každém koutě kostela, všudypřítomné zlo číhá a čeká na příležitost, kdy zasekne svoje drápy a ovládne svoje nové oběti. Tak jako například jednu babku, která s dědkem vyleze na zvonici kostela a bába následně utženou dědkovou hlavou bije na zvon. To je asi jediná odlehčenější scéna, jinak si zlo vybírá mnohem sadističtější mordy (sbíječka, mříž, metro). Maskérské efekty dělal Sergio Stivaletti, kvalita je tedy zaručena. I na soulož pekelného kozla dojde, takže v rámci žánru je to klasa!! ()
Je až neskutočné, čo sa do filmu podarilo pretlačiť. Tajomstvá starých katedrál, mystiku, gotickú atmosféru, snovosť, ale aj neskutočné, stále geniálne masky, FX a gore. Prostredie a spracovanie berie dych. Hudba to všetko len podtrhuje. Wau, kde sa takéto veľké, ambiciózne talianske horory podeli? Masterpiece. ()
je málo hororov pri ktorých máte skutočný strach. k tým málo vyvoleným dielam patria hlavne talianske gore krváky. svatyňa neovplýva nejako zvlášť prepracovaným scenárom, ale svojou atmosférou vás totálne dostane. skutočne ide o mrazivý zážitok. tento film nedokážem sledovať sám a už vôbec nie v noci! tu je komentar ktory som pisal pre zine hyberned childrens dreams: V minulých číslach som písal o hororoch, ktoré útočia skôr na vašu bránicu, než nervovú sústavu a zákutia v mozgu, ktoré majú vo vás vyvolať strach a pocit úzkosti. Tak som sa teda rozhodol, že vám tentokrát odporučím jedno z vrcholných (aspoň podľa mňa) diel hororového subžánru gore, aké kedy vzniklo a to krásny romantický filmík SVÄTYŇA. Na začiatku sa ocitám v nejakom13. či 14. storočí, keď sa o poriadok v krajine starali rytieri križiackeho rádu a že sa oň starali riadne. Po stretnutí so skupinkou ľudí, ktorí boli údajne posadnutí, pre istotu vypálili a vyvraždili (za doprovodu celkom sugestívnej psychodelickej hudby) ich celú dedinu no a mŕtve pozostatky nahádzali do hromadného hrobu a aby sa na všetko zabudlo, tak sa na tom mieste rozhodli postaviť kostol. Dejom sa presunieme do prítomnosti a tu sa končí všetka sranda (ako i nejaký náznak scénara). Od tejto chvíle sa film zameriava na viacero postav ako mladú reštaurátorku, jej mladého pomocníka, černošského kňaza, ktorý má problémy s latinčinou, či už na mladú dcéru kostolníka, ktorí majú jednu vec spoločnú, a to starý gotický kostol, ktorý sa začína prebúdzať k životu vďaka mŕtvym dušiam odpočívajúcim pod ním. Tak toto je stručný dej-nedej pravdepodobne jediného filmu, u ktorého (keď som úplne sám, je noc, búrka a nefunguje elektrina) mám dokonca nepríjemný pocit nervozity. prečo dej-nedej? Lebo v tomto talianskom gore skvoste sa nedeje nič, čo by pripomínalo nejakú výraznejšiu dejovú linku. Väčšinou tu ide o neuveriteľné psycho pasáže, akoby z nejakej nočnej mory, ktorá vás núti zobudiť sa. A to je práve dôvod, prečo tento film milujem, je to tá jeho nepríjemná snovosť a zvrátenosť, z ktorej vam na tele naskakuje husia koža. Výrazný podiel má na tom Soaviho réžia, ktorá správne dávkuje napätie a ako také pokojné pasáže, za výdatnej pomoci kamery, ktorá skvele zachycuje majestátnosť a záludnosť hlavnej postavy filmu - svätyne. Do povedomia sa vám iste zaryjú kakofonické tóny tak typické pre talianske horory (žiaľ mne sa hudba v talianskych hororoch začína zlievať do jedného celku, tak neviem, či by som ju dokázal počúvať i samostatne, ale do filmu sa hodí). Herci tu nie sú príliš výrazní a zaujímaví, lebo skôr, než si na niekoho zvyknete a než sa vám dokáže vryť do pamäti, tak zmizne zo scény (snáď až na mladú Asiu Argento, dcéru slávneho Daria). Hlavnú úlohu v tomto filme hrá atmosféra, ktorá je skutočne geniálna. A hlavne vďaka nej povžzujem svätyňu za jeden z naj hororov, aké som kedy videl a jeden z vrcholov talianskej gore tvorby. ()
Po slušnom rozjazde prichádza pád do nudy, a do konca filmu mňa nuda úplne neopustila.. Niektoré scény sú rozhodne vydarené, ale vyzerajú ako keby boli násilne vložené do celkovo dosť malátneho, priemerného hororu. Slabinou je asi aj scenár, ktorý nám najprv predstaví dvojicu hlavných hrdinov, aby ich neskôr nenápadne odstavil zo scény a venoval sa iným hlavným postavám. Dej tak stráca kompaktnosť, napätie a záverečná, inak celkom podarená časť už v zatvorenej katedrále to už nezachraňuje. Dokonca aj tá je zbytočne pokazená trápnymi gumennými maskami diablov. Za tri, ale iba s milosti k úcte k tvorcom.. Inak... ()
Vysvětlit, proč je tohle jeden z mých nejoblíbenějších hororů, bude těžké. Soavi rozjede nějaký základní příběh a pak už jen kreslí za dokonalého soundtracku temnou atmosféru šířícího se zla, které pohlcuje a přetváří všechno živé a racionální kolem do morbidního šílenství. Už legendární titulní sekvence nelítostného středověkého masakru naznačí, že je Svatyně něco extra, ale rozhodně nás nepřipraví na to, co přijde. Takhle si nějak představuju zlo. Jestliže mě v předchozím počinu Soaviho zaujala magorská sekvence vrahovy inscenace na pódiu jeviště, tak tenhle film má spousta takových originálních scén. Nemá cenu to nějak popisovat, prostě jsem se v 25 letech po premiéře téhle pecky bál jít v noci ve svém prázdném bytě na záchod. ()
U mna sa teda nadsenie rozhodne konalo - stavba katedraly sa datuje v hlbokom stredoveku, dokonca je aj zobrazene toho, ako templari nalozili s obyvatelmi vidieka. Mna opantala strasidelna atmosfera tej katedraly, dejova linia tu nie je hlupucka ko u Fulciho, lae poriadna s par dobre natocenymi momentali. Taky Fulci sa vyzival v krvavych scenach, tu to nerobi Soavi ani Argento. iste, iste kazdy film ma svoje chyby /tu konkretne mec ked rytier zabodol do poddaneho, taxa zasunul naspat, samozrejme krvi bolo na masaker, len dobre stranky vysoko prevazuju, preto som ako hororovy funda dost spokojny. V hororoch totiz logika kriva, scenare su casto len slaboduche a herecke vykony rovno plane. Kazdopadne ako hororovy funda som bol spokojny, je to len o kusok horsie ako Argentova Suspiria : 85 % ()
Vynikajuci pribeh s vinikajucou hudbou to ma napadne vzdy ak si od dneska spomeniem na tento horor.Netreba zabudnut aj na velmi zaujimave umrtia.Aj ked ich nieje vela,co nie je na skodu,pretoze su fakt prepracovane.Hlavne scena ked sa 2ja prekopavaju von z kostola a.....(to fakt treba vidiet to sa cakat fakt nedalo).Skoda len toho dost nevyrazneho stredu filmu.... ()
Jediné a poslední co si z tohoto filmu pamatuju je masový hrob, kde sváželi a vraždili lidi. Aby se však mrtví nemohli vrátit, postavili zde křižáci chrám, aby démoni zůstali uvěznění na věky. Odkryje někdo jejich hrůzné tajemství a pustí "úchylného" satana ven?! ()
Není to zlé, ale dost mě vadilo chování postav, kdy se chovají opravdu blbě. Tohle je církvi vlastní zmasakrovat "nevinný" a zamaskovat to kostelem, aby na to nikdo nepřišel. určitě to měli tvůrci zkrátit a víc zpružnit děj. ()
Děj není zas tak špatný, ale to provedení? Nudné, nepříliš strašidelné a co je platné, že je tam docela pěkná roštěnka, když si to pak rozdává s gumovým kozlem, kterýho Soaviho asistent koupil vedle v hračkárně, když měli pauzu na svačinu. Po všech stránkách je provedení filmu tak na úrovni 50. let. Jednu milosrdnou hvězdu za celkem ucházející první půlku a druhou za Barbaru. A to nadržuju! ()
1261. hodnocený film: ()
Po bezchybné Delirii přidal Michele Soavi další klenot do zlaté studnice italských hororů v podobě atmosférické, nefalšovaným italským gorem doladěné jízdy v podobě La Chiesa. Ihned v úvodu je divák uzemněm krvavým masakrem v režii křižáckých rytířů, který končí zasypáním masového hrobu jejich obětí a zapečetěním velkým křížem. Na onom místě církev zanedlouho zbuduje obrovskou katedrálu, která má za pomoci důmyslných mechanismů držet zlo za každou cenu mimo svět lidí. Po krátkém historickém exkurzu je divák zván do prostor katedrály v současnosti, ve společnosti restaurátorky a nového knihovníka, jejichž zvídavost nevěstí nic dobrého. Snímek je vskutku nařachaný atmosférou a využívá gotických interiérů doslova na maximum. Vše navíc umocňuje famózním hudebním doprovodem, na kterém se podíleli i slavní Goblin. Velmi poutavý příběh disponuje slušnými hereckými výkony, včetně Asie Argento, parádním gore, vymazlenými maskami a dívčí nahotou zasazenou vkusně do démonických scén. Divákův zážitek také umocňuje nesporný režijní talent tvůrce, i díky kterému dílko představuje téměř sto minut špičkové hororové zábavy, kterou nejde ohodnotit jinak, než plným počtem. ()
Začátek byl výborný... pak to trochu upadlo což je škoda. Protože z party lidí uvězněných s ďáblem v katedrále se dalo vytěžit víc... i tak celkem slušná zábava :o) ()