REVENANT Zmrtvýchvstání

Kdo by to byl před lety čekal, že kdykoliv se nyní DiCaprio objeví před kamerou, je to zatraceně velké očekávání a vesměs i dokonalý zážitek. Naposledy spojil síly s oscarovým Iñárritem a ten si u mnohých spravil reputaci (ano, přiznejme si) po Birdmanovi, který mi v mnoha směrech nesedl. Kameraman Emmanuel Lubezki kouzlí jako u Malicka, často je to hlavně jeho film. Druhým lákadlem je právě jedenačtyřicetiletý Leonardo DiCaprio. Logicky si vystačí s minimem slov a hraje jen a pouze svým obličejem v podobě unavených očí a hlubokých ran, tu a tam mu na čele vystoupí vráska prozrazující zarputilost a odhodlání dotáhnout tuhle misi do konce. Vytrvat, nevzdat se, postavit se nepřízni osudu, na sto honů z něj sálá energie, charisma a touha překračovat hranice, které mu příroda a nepřítel přichystal. Jednoduše je skvělý, ale Oscara v jeho rukou bych raději viděl za energického Vlka z Wall Street, ve kterém polykal hrsti prášků a přepínal mezi nesmírně pestrým hereckým rejstříkem. Škoda, že tenhle survival a revenge v jednom je do tempa a atmosféry poměrně nevyrovnaný. Některé momenty okamžitě chytnou za ta správná místa, jiné vytváří dojem, že 156 minut dlouhý snímek je ještě mnohem delší. Za leccos může Oscarem naspeedovaný Alejandro González Iñárritu, kterému měl možná někdo krotit ego. Na druhou stranu střídá vizuální orgie s momenty, které dávají vyniknout hercům, jeho nadstandardní řemeslné zpracování, okořeněné sugestivním a strhujícím vyobrazením kritických momentů, je nicméně dechberoucí. Holt tihle trapeři, kteří se živí lovem kožešinové zvěře a z každé strany očekávají útok indiánů, jsou hodně ostří hoši. Drsně a suverénně na to šli i pánové za kamerou, jejichž potřeba něco sdělit mohla být místy o krapet silnější. (28.12.2015)

Jako fénix z popela povstane mocný DiCaprio a navzdory všem předpokladům se v zuboženém stavu postaví tváří v tvář té největší výzvě - porazit nepřítele, porazit přírodu, porazit smrt... Příběh je to prostinký, ale to mu neubírá nic z jeho síly. Revenant představuje neúprosnou cestu za velmi dobře obhájenou pomstou, proto je snadné sžít se s hlavní postavou a film skvěle prožít. Jen to však nestačí. Aby cesta mohla být cíl, byly v Revenantu použity ty nejkrásnější kamerové záběry a obrazové kompozice severské přírody, která je nádherná i krutá zároveň. Vizuální stránka povyšuje film na zcela jinou úroveň. 9/10 (28.12.2015)

Takovýchto realisticky špinavých, výpravně neučesaných filmů, které působí, jako by se filmaři skutečně vrátili o těch 200 let nazpátek, mnoho nevzniká a pár let dozadu si vlastně nevybavuji ani jeden. Syrová akce, kde úplně cítíte tu krev a bolest, fyzicky kontaktní souboje, brané jedním dlouhým záběrem a do toho nádherné obrazové kompozice dechberoucí přírody. A všude sníh a bláto a špinaví herci, kdy si říkáte, že své si musel užít i filmařský štáb okolo. Jednoduchý příběh vůbec není na škodu, protože jde aspoň na dřeň filmových postav, jejich fyzického a duševního strádání. Úplný protiklad manýristického, do sebe zahleděného Birdmana, kde mě osudy postav vůbec nezajímaly. Společně se ´Sicariem´ nejlepší film roku 2015. (02.01.2016)

Stopadesátiminutový art, který opravdové fyzické dobrodružství nabídne jen ve dvou soubojích. Na filmu, kde většinu stopáže myslíte na mrznoucí štáb z druhé strany kamery, je evidentně něco špatně. Dlouho jsem neviděl něco tak „chtěného“. Už tu vytouženou sošku předejte a tohle nechte zapadnout jako technicky poctivou a zatraceně náročnou filmařinu, která snad ve finále ani nemohla nikoho zajímat. PS: Hardy přehrává DiCapria o mrtvého medvěda a půlku koně. (03.01.2016)

Čekal jsem něco na styl Černého roucha v kombinaci s McCarthyho Krvavým poledníkem a svým způsobem jsem to i dostal. Škoda že včetně častých, nadbytečných a především nechtěně hloupých jakože mysticky symbolických vsuvek. Držet se to čistě v oné rovině "nehostinná divočina, pragmatičtí drsní trappeři, indiáni na válečné stezce, přežití, nekonečné zasněžené dálavy, skučící vichry, p-o-m-a-l-é tempo", tak by to bylo ještě lepší. Jakkoli to nepochybně má pár slabých či zbytečných pasáží, tak když už je to dobré (což platí o většině stopáže), tak je to sakra že dobré. Z velké části díky syrové atmosféře, uchrčenému výkonu hlínu žeroucího Lea, fantasticky (jakkoli tradičně) pod vousiska si mručícího Hardyho i toho Gleesona, který tam až nečekaně sedl. A nelze nezmínit kameru; na plátnech nic tak "zarámování hodného" nebylo k vidění od Až na krev. Celkově tedy jednoznačně spokojenost, byť s nemalými výhradami. (13.01.2016)